na další stranu
Michael Lorenc
OBDAROVANÁ
Byla tak krásná,
že v její přítomnosti
uvadaly růže,
byla tak půvabná,
že sama její přítomnost
zbavovala muže
soudnosti,
i když pocházela z poměrů
víceméně nuzných,
ponechala starosti
o nabyté nemovitosti
na příbuzných.
OBAVY
Obavy z oblud,
obludy v obavách,
každý jinde
má svůj Řím,
potkávají se při úkonech,
vyhýbají se povinnostem,
frustrovaní Mauři
někde v Porůří.
CESTA
Zasněžený stoh,
alej telegrafních sloupů,
bratrstvo smrčků
u řeky,
fotografie z mládí,
černobílá pláň,
sníh dětských krůčků
s návleky.
Venkovský kostelík,
máry
zasypané svatebními dary,
ze sněhových vloček
vlečka nevěsty,
komorní drama
v průhledném ledu,
předobraz
cesty necesty.
Pěšina
jak vytlačená tuba
malířské běloby,
slepecké hole
vysokého napětí,
sněhová závěj,
spíš světélkující
mikrobi,
ve vánku tančící list
místo závěti.
REPETICE
Udavač Hála zase přižene stádo koz,
těch rohatých andělů,
kteří okoušou mé mladé jabloně,
sousedova matka opět skočí do studny,
aby synovi zabránila v ohlášeném sňatku,
vozku na obrtlíku znovu zabije blesk,
na jeho památku kdosi postaví kříž
s barevnými sklíčky z místní fabriky,
notorik Bláha zase vypadne z taxíku
a umrzne v závěji deset metrů od své chalupy,
na louce opět přistane čmelák
policejní helikoptéry,
protože Doskočil a jeho syn
řeší spory sekyrou,
natěšení aktivisté znovu vypustí do lesa
černé zmije přivezené z Francie,
zmije zase uštknou malé děti,
jedno z nich zemře,
otevřou se nebesa.
BÁSEŇ I.
Báseň je leknutí,
prožitek ztráty
sebe sama,
báseň je jsoucno,
vanutí,
Maroldovo panorama,
zrno,
které anticipuje chléb,
segment prázdna pod nohama,
láska, kterou recyklují
mstitelé.
BÁSEŇ II.
Báseň je ze slov,
které polkla noc,
báseň je ozvěna
vzdálené bouře,
báseň je maškarní
bál, průvod s kapelou,
báseň je Diana
vystupující
z moře.
CO ZBYLO Z LÁSKY
Zbylo jenom větvoví,
zbylo jenom žebroví,
zbyly jenom podkovy
běloušů růžových,
zbyly prázdné rukávy,
ostnatý drát Vltavy,
tenký hlásek pěnkavy,
co mi nedá spát,
zůstala jen branka
bez dívčí chůze,
frustrace a deziluze,
databanka
nálezů a ztrát.
BARBAŘI
Zachmuřené postavy,
rozvinutý roj,
už brzy se postaví
místo svatých
na orloj.
SPIRÁLA
Po levé ruce přepadávám,
pravou rukou mávám,
otáčím se kolem osy,
siločáry jako vosy,
všude samý okraj,
nikde žádný střed,
hádám, stoupám,
nebo padám,
jak se řítím vpřed…
Přilnavý stav duše,
galaktický web,
v hypotermní sprše
řada vřeten,
žádný čep.
|
