na další stranu
Martin Patřičný
Ilustrace autor
O MILOSTNÝCH DOPISECH
Skončily, je to tak. Už se nepíšou. Už nečekáš na pošťačku jestli. Jestli dnes nějakou obálku přinese. List od milé.
Růžové psaníčko/znamená randíčko/ty moje zlatíčko/já mám tě rád…. tak nějak byl ten starý šlágr z doby černobílých filmů, že?
Vydírání na základě milostných dopisů je v řadě detektivek.
Pomocí dopisů se psaly i celé romány.
Bylo to tak v našem světě zařízené. Napsali jste na papír dopis, dali do obálky, napsali adresu, přilípli známku, kterou jste předem koupili a olízli a pak jste to všechno hodili do kovové bedničky, která se jmenovala Schránka, bývala modrá a později oranžová. Měla takovou škvíru, kterou se dal prostrčit i tlustší dopis, ale ruka ne. A lidé od pošty tyhle schránky vybírali a….
A já tuhle myšlenku na milostné dopisy už nějakou dobu nosil v hlavě. Že skončily a nikdo neví a nezjistí, který byl ten poslední. (Leda by ještě dnes někdo nějaké psal – možné to je).
Jistě, že na začátku jich všech byla láska, jinak by se přece nikdo neobtěžoval. A tak já s touhle nostalgickou myšlenkou nějaký čas chodil a jak se mi často stává, ptal jsem se sebe sama – budeš o tom psát, hochu, nebo z toho uděláš obraz? Takhle to mám. Když totiž myšlenka nabere na síle, neumím se jí jinak zbavit.
Potom přišel základní nápad, měl jsem z něj radost a od něho to šlo už všechno jakoby samo. A teď budu pokračovat jako komiks.
![](img/patricny01.jpg)
Z vlastních i vyprošených milostných dopisů jsem si udělal ruční tlustý papír. (Roztrháte, namočíte a rozcupujete, masu prostřete na síto…)
![](img/patricny02.jpg)
Rám obrazu jsem zhotovil na soustruhu ze široké topolové fošny, když si (rám) odpočinul, asi deset dnů, srovnal jsem zkroucení na hoblovce. Na povrchu jsou ponechány stopy z katru (pily) a vykartáčoval jsem silonovým kartáčem, tónováno do starorůžova…
Na desku ze sololitu - mírně obarvenou rovněž do mírné růžové - jsem rozmístil prvky, které jsem hodlal použít a nalepil je.
![](img/patricny03.jpg)
![](img/patricny04.jpg)
Všechno kromě dřeva a vnitřních částí ručního papíru jsem překryl tenounkou vrstvou papírů a nalepil součásti (Leckterý milostný dopis mohl být klíčem k srdci milované bytosti, jiný třeba brokenheartoval).
A potom jsem desku zasadil do rámu, jak vidíte. Jediný detail chybí, mezi brkem a dřevem srdce ještě nalepím 60-ti haléřovou známku s květinami, z bývalého Československa.
![](img/patricny05.jpg)
A nakonec zbývá ještě vyřešit otázku sdělnosti – jak dát vědět ten základní nápad, že totiž ty milostné dopisy byly surovinou pro „výrobu“ ručního papíru?
Napadá mě, že k obrazu připevním ještě průvodku, to byl pruh silnějšího papíru s dírkou s cvočkem, který se druhdy používal na poště k balíkům. Tak.
Prý jsou i návody, jak psát milostné (i jiné) dopisy. Na vojně v nemocnici jsem milostné dopisy klukům psal – tedy koncepty. Oni si to pak přepisovali a dávali mi za to cigarety. Nekuřte, raději pohlaďte své milé, a jestli je nemáte, tak dřevo.
|