na další stranu
Michael Lorenc
ITALSKÁ NOC
Tam na konečné,
kde jsou všechny věci věčné,
i moje pomíjivé lásky,
kde v ozvěnách se vrací
sóla spěchajících pat,
kde normální je milovat,
tam na konečné,
kde noční tramvaj září
jako cukrárna,
kde, přes všechna příkoří,
jsou lásky věčné
jako věčný Řím,
tam na konečné
vcházím do tmy osamění
jako do Arna.
EVA
Grafitem věků
prosvítá obličej,
kresba sépiovou kostí,
lovely girl play,
z bílé tmy
pár holoubátek sivých,
v lovišti sovy pálené
příliš důvěřivých,
boků tvrz
jak zemské desky,
zpupné vlastnictví,
v mezipatře těla
neřízená střela
básnictví.
ČINŽÁKY
Jako by se pošťuchovaly,
stojí trochu nakřivo,
jako by vlály
mezi valy nad řekou,
jako by parkovaly
na záchytném parkovišti
jaguárů,
chryslerů a mercedesů,
jako by se bály
děsu z nicoty,
když děti stojí za ploty
a já
táhnu svoji káru.
ESTER
Jako bys byla
majitelkou veškerenstva,
jako bys byla bohyní,
jako bys podnítila
četná zvěrstva,
jako by tě vzývali
jen zlosyni,
jako by tvé tělo
stvořil ďábel
a jako by tu masu krásy
pod topasy
nechal ležet ladem.
CESTA DO ŠKOLY
Řeka se řine
o překot k moři,
průhledné hranoly,
varné sklo vln,
vůkol váha prostoru,
blábolením prováhaný
odlet na Saturn,
cestou polem
kolem hřiště
snový Děvín,
jinovatka Nin,
přes povodeň lávka,
na ní matka,
depozitní světlo,
maják krajiny.
CESTA ZE ŠKOLY
…z blankytné oblohy
tóny se linou,
v průhledných obrazech
oblaka plynou…
Odplouvají akátové listy,
jméno za jménem,
skřivan,
zrozený z radosti,
prohlubuje arénu
mezi nebem a oblohou
a nabádá školáka,
aby se vrátil
ke smuteční vrbě,
k posmrtné masce
Beethovena,
k sobě samému.
CESTA NECESTA
Lité sklo zvětšuje
barevné oblázky na dně,
na břehu asambláž
z náletových dřevin,
drobné víry utahují
šrouby živých dřívek,
jestli clona z řídkých par
se srazí v mžení, nevím.
NÁHRADNÍ CESTA
Sbor stoletých akátů,
skelet epochy,
otvírá archívní
víno událostí,
následně vítr
pátrá v kronikách
retrográdních řek,
v těch průhledných svitcích
v záři zářivek…
CESTA DO PEKEL
V podpalubí řeky,
nad hladinou skel,
mimo vodní živel,
cesta do pekel,
do okružní křižovatky
křivolakých cest
vkládá cesty zpátky,
svatby bez nevěst.
IMAGINÁRNÍ CESTA
Cesta ke tvým dveřím
a dál už ani krok,
cesta, která věří,
že věřím na pokrok,
cesta k tvému oknu
a dál jen polknu
naprázdno,
šikmá cesta k proláklině,
která nemá dno.
CESTA ZA LÁSKOU
Po pravé ruce den,
po levé noc,
uprostřed cesta,
kterou cestují
sumci,
ohromený krásou,
žádám o pomoc
hořící keř
v podvečerním slunci.
|
