na další stranu
Věra Kulišová
OPOŽDĚNÉ JARO
Letos máš jaro zpoždění
Jak vlčák hladový
tě čekám po zimě
co byla dlouhá tentokrát
Už vylez slunce
usměj se a začni hřát
Tvůj malíř – kouzelník
ať barvy rozhodí
na každý květ
co z matky země vyraší
Mé smysly budou ódy pět
až skloním se a přivoním
TULÁKOVA ZLÁ HODINA
Mráz zuby skřípe
v lednové noci
Tulák se choulí pod zimníkem
na kost promrzá
Myslí mu projde – jaké klišé
sám tady umírám
v hodině mezi psem a vlkem
PŘED SMRTÍ
Věřím tomu že
ve smrtelné křeči
je ještě cosi
co v jediné vteřině
naposled zburcuje
smysly zmírající
Vědomím probleskne
světlo jasné –
pak klid projde myslí
a svíce zhasne
MARNÉ HLEDÁNÍ
Sama nezůstaň
říkali mi známí
Tak šla jsem přec
v světa kraj
a hledala ji – lásku
Však před branami
obcí…měst
bylo všude psáno
(a je to smutný fakt)
že vše cenné je rozebráno
a zbyl jen samý brak
SKLEROTIKŮM
Myšlenka prolétne
hlavou v mžiku
jak elektrická jiskra –
je jistě rychlejší než zvuk
Zkus na ni vzpomenout zítra
bláhový sklerotiku
a zjistíš že ani ťuk
STRAKA
Straka je krásný pták
Když černobílý frak
rozprostře nad krajem
za letu odhalí
část peří do modra –
jak brokát leskne se
I když je zlodějka
také má
své místo na Zemi
A role člověka?
Ten zatím přežívá
se všemi neřestmi
BLÁHOVÉMU PERU
Ty snad mé Pero sníš
na pomyslných vavřínech!
Proti nepravostem… utrpení
marně burcuješ
Snad si nemyslíš
že někdo půjde
s papírem počmáraným
hřímat a zachraňovat svět?
|
