František Cinger

PEGAS COBY BÁJE, INSPIRACE, POHŘEBNÍ ÚSTAV, ALE I NEVEŘEJNÁ DIGITÁLNÍ SÍŤ…

„Nedopusťte, aby se Pegas proměnil v úředního šimla!“ varuje v aforismu Jiří Žáček, který upozorňuje na pojetí okřídleného koně coby svobodomyslnou inspiraci. V protikladu k bezduchému byrokratovi, o němž ve své době pravil s varující ironií Antonín Zápotocký: „Dejte mu židli a on si už práci najde…“
Kdyže se zrodila údajně až novověká vize Pegase coby symbolu poetické potence? To je téma na samostatnou studii. Ještě před datem „novověku“ ho vzýval třeba současník a korespondenční přítel našeho Karla IV. Francesco Petrarca, který se považoval za obnovitele latinské poezie, dozajista obdařené múzami. A opíral se samozřejmě o Pegasovo kopyto, které udeřilo na bájné hoře či pahorku Múz, až vytryskl pramen.
Nicméně v seriálu věnovanému mnoha podobám koně v dějinách a v umění se nemůžeme vyhnout opravdu mnohoobročnému pojetí oře s křídly.


Pegas na reliéfu Paola della Stelly († 1552) na letohrádku Belveder v Praze.

Řecky Pégasos, latinsky Pegasus, vyskočil z trupu zabité Medúzy, obdařené předtím vládcem moře Poseidónem. Medúza, řecky Medusa, byla jednou ze tří Gorgon, což byly tři nestvůrné okřídlené ženy s kovovými pěstmi a se zmijemi ve vlasech. Ejhle, odtud i ona Pegasova křídla! Genetická linka se nezapře. Kdo na ně pohlédl, zkameněl. Jmenovaly se Sthenó, Euryalé a jediná smrtelná z nich Medúza. A Pegas vylétl právě z jejího těla, když ji chrabrý Perseus, jda si za vlastním štěstím, uťal hlavu.
Pegas byl (a nadále je) krásný štíhlý bílý kůň s nádhernými křídly, jež ho nesla vzdušnými výšinami. Na hoře (nebo pahorku?) Múz Helikónu úderem kopyta odkryl zřídlo zvané Hippúkréné (koňský pramen). To však není konec dobrodružného bájného příběhu.
Pegasa pak prý dostal hrdina Bellerofón a to od samotného vládce moří, svého otce, který byl však i otcem Bellerofónovým. Kdoví, jak tomu mezi bohy a smrtelníky tehdy bylo. Bellerofón prý byl také vnukem Sísyfovým, pro náhodnou vraždu musel opustit rodný Korint. Jistě i proto se stal Pegas motivem na platidlu tohoto samostatného řeckého městského státu.


Pegas na aversu stříbrné korintské mince (300-250 př. n. l.).

Na útěku Bellerofóna přátelsky přijal Proitos, král v Tírynthu. Jenže ten uvěřil své ženě jménem Anteia (nebo Stheneboia?), jejíž lásku nezkušený mladík odmítl, a ona ze žárlivosti přesvědčila manžela, aby se ho krutě zbavil.


Reliéf německého sochaře Julia Troschela (1806-1863) s názvem Bellerofón a Pegas.

Nebyla to ledajaká intrika. Původně ho jemu nakloněný král Proitos poslal ke tchánovi Iobatovi do Lykie, nalézající se na jihozápadě Malé Asie. S pohořím Taurus. To snad pro moderní budoucí cestovatele. Až pomine hrozba koronaviru.
Dal mu s sebou tabulku, na níž tchánovi zadával úkol Bellerofóna se jednou provždy zbavit. Jenomže ten si s tím nechtěl špinit ruce, a tak milému hostu uložil bojovat s Chimairou. To byla další pohádková nestvůra, chrlící oheň, a snad i lávu? Měla hlavu lví, ocas hadí a tělo divoké kozy. Sužovala obyvatelstvo Lykie, jenže na Bellerofóna si nepřišla. Ten obludu za vydatné pomoci Pegasa zdolal. Když bez ztráty květinky unikl dalším nástrahám, učinil ho Iobatés svým zetěm a nástupcem. Jenomže to neměl dělat. Bellerofón zpychl a chtěl se vznést s Pegasem až na vrcholky nebes. Snad až na samotný Olymp? Zeus ho za to však srazil z té výše na zem a potrestal ho šílenstvím.
Ještě jsme přeskočili, že bohyně Pallas Athéna dala Bellerofónovi zlatou uzdu, aby vůbec mohl Pegasa zvládnout a jezdit na něm. Nic netrvá ani v bájích věčně. Pegas se však Bellerofónovi vzepřel, zlatá uzda nezlatá uzda, nadutého hrdinu svrhnul (nebo naplnil jen Diovu vůli?), a sám pak zůstal na Olympu, kde nosil hromovládnému Diovi blesky.

Kolik je to jen myšlenek pulsujících duší ochotné naslouchat dávné báji? Zrození spojené se smrtí matky. Genetická stopa křídel, nutících k rozletu. Jak ale zkrotit bujnou krev? Zlatou ohlávkou! Stejně všechno marné, člověčí pýcha si jde vlastní, smrtící cestou.
Pegas prostě patří ke klasice antické historie. I proto se stal námětem mnoha zobrazení v řeckém výtvarném umění, i na mnoha vázách spjatých na věky s touto dobou.


Pegas na jedné z antických váz.

Oněch inspirativních Pegasových cest po Evropě a dokonce i po moderní Americe bychom shledali bezpočet. Kolik jen bylo a ještě bude básnických inspirací? Nejvíc je vzpomínán Friedrich Schiller s verši Pegasus im Joche (Pegasovy třmeny, 1795). Není pozadu Jaroslav Vrchlický a jeho Metamorfosy Pegasa (Nové sonety samotáře, 1891). A cožpak předtím Viktor Hugo, Honoré de Balzac, potom Jean Cocteau, Rubén Darío… Zase téma na samostatnou studii.


Pegas bojující s drakem, socha dokončená v roce 2017 v Gulfstream Parku na Floridě.

Není divu, že se Pegas dostal, když ne na Olymp, tak aspoň ke hvězdám. Sám se stal hvězdou, na kterou s obdivem hledíme. Je to stále vzhůru stojící, okřídlený kůň. Souhvězdí je snadno rozpoznatelné podle čtyř hlavních hvězd, které tvoří čtverec.
Tato rozlehlá souhvězdí se nachází v blízkosti severního nebeského rovníku. Některé zvláštní kulové hvězdokupy, stejně jako spirální galaxie Pegase, ho dělají krásným objektem pro pozorování dalekohledem.


Pegas coby souhvězdí.

Čtyři hvězdy tvoří čtvercové „tělo“ Pegase. Další tři tvoří krk a hlavu okřídleného koně. Souhvězdí se nachází v blízkosti rovníku. Specifikem Pegase je sledování kulové hvězdokupy M 15, která je asi 30 000 světelných let daleko. Může být viděn normálním dalekohledem, ale bude vypadat jen jako mlhavé místo. Kromě toho Pegas nabízí spirální galaxii, která je od nás 60 milionů světelných let daleko (NGC 7331). Pro takové pozorování je nutný opravdu dobrý dalekohled.
Ještě důležité údaje: Rektascenze: 22h 57m do 2h 39m, Deklinace: +22 až +53 stupňů.


A jak bychom měli Pegase vidět. (Hvězda 2.)

V dobách měnícího se globálního kapitalismu by bylo divné, kdyby se i náš antický hrdinný motiv, symbo,l nestal tržním předmětem.
Pegas je třeba název hotelu v Brně i brněnského piva. Antický oř nemůže protestovat? Nebo by si raději dal trochu chmelového moku?


Pivo z Hotelu Pegas v Brně.

Zlaté pivo. Pegas se jmenuje i prosperující pražská pohřební služba.


Pohřební služba Pegas.

Nebo zmrzlina…


Zmrzlina pegas.

Aby toho nebylo dost, síť nazvaná Pegas je „neveřejná obdoba veřejných digitálních sítí mobilních telefonních operátorů,“ ovšem s podstatně jiným určením, a tedy i s podstatně jiným vybavením, které nelze funkcemi veřejných sítí nahradit. Síť je vybavena speciálními funkcemi pro potřeby policie, hasičů, zdravotnických záchranářů a dalších uživatelů z řad státní správy, a je plně zabezpečena proti odposlouchávání (nejen na vzdušném rozhraní, ale po celé trase přenosu, takže zprávu rozšifruje jen adresát, resp. jím používané koncové zařízení).


Pivovar Pegas.

Chudák Pegas, čeho že se to dočkal? A to jen proto, že si nezažádal v Praze na úřadě pro patenty a vynálezy o značky a o vlastní vlastnictví.
Vlastníkem sítě Pegas je Ministerstvo vnitra, které ji vybudovalo v letech 1995-2003 na bázi technologie Tetrapol (dříve Matracom 9600) tehdejší firmy Matra Communication, vyvinuté přímo pro potřeby bezpečnostních složek. Smluvním provozovatelem sítě PEGAS je Česká pošta, s. p., Odštěpný závod ICT služby. A je to.


Historické výstavní budovy Slezského zemského muzea zdobí impozantní sousoší Pegasů od vídeňského sochaře Theodora Friedla.

Když jsme se u kentaurek nechali inspirovat sociálními sítěmi, s pegasem je to stejné. Blog Dailushka si položil otázku: „Co to je pegas??“
A odpověď je prostá. „Pegas je okřídlený kůň. Patří mezi velice vážená magická zvířata. Stejně jako k jednorožcům, tak i k pegasům se vztahuje mnoho legend, nejsou ale zas tak zajímavé, nebo jsou spíše brutální. Tvrdí se, že nějací smrtelní lidé je zabíjeli, aby pak vypili jejich krev, prý věřili, že budou pak nesmrtelní (je to samozřejmě blbost).
Pegasové narozdíl od jednorožců žijí ve stádech. Jejich křídla jsou stejně jako u ptáků z peří, ale jsou velmi mohutná a silná. Není ale pravda, že pegas je rychlejší než kůň jen proto, že má křídla. Letící pegas je průměrně stejně rychlý jako kůň běžící tempem mezi cvalem a tryskem.“


Moderní pegas ze současného blogu.

No a máme to.

Přesto raději skončeme s Jirkou Žáčkem, s kterým jsme i začínali:

Chcete vidět
velký lov?
Budu lovit
v džungli slov.
Osedlám si
Pegasa,
chytím báseň
do lasa!

Ať žijí další pokušitelé Bellerofónové! Oscilující mezi dědičným hříchem, odmítnutou touhou druhých, i vlastní vášní zařadit se mezi Bohy. Ovšem odsouzenými k šílenství…


Pegas jako kus bronzu a betonu před městskou knihovnou, Wassermannova ulice, na pražském sídlišti Barrandov. Autor Michal Gabriel, rok instalace 1988.
Ostatní tvorba Františka Cingera publikovaná v Divokém víně:
DV 106/2020: Kentaurky aneb skromná pocta Emilu Machálkovi
DV 105/2020: Vzpomínky na Zdeňka Mahlera a další
DV 50/2010: Žáčkoviny
DV 43/2009: Paradoxy Pavla Vernera
DV 12/2004: (Na zahradě v Hájku 19. září 2004…)
DV 4/2003: Bohumil Hrabal Přítel Jaroslava Haška a Franze Kafky