František Cinger

CHIMÉRA, DALŠÍ BÁJNÉ ZVÍŘE

V seriálu započatém Mélou Machálkem a jeho pojednáním o kentaurech se po tvorech se základem koňského těla dostáváme k fantastické nestvůře jménem Chiméra. Zepředu v podobě lva, uprostřed kozy a vzadu draka. Její tlamy dštily oheň, jímž odháněla lidi, kteří se ve vulkanické rokli Kragu, kde v Lýkii sídlila, chtěli dostat do podsvětí.
Podle řecké mytologie byla dcerou stohlavého obra jménem Týfón nebo Tyfóeus, řecky to znamenalo vířivý vítr. Byl personifikací bouřlivého vichru a ničivých přírodních sil. Jeho partnerkou při zrodu Chiméry se stala Echidna, rovněž bájná bytost, napůl žena, napůl had.


Novochetitská Chiméra z Anatolského muzea v Ankaře.

Chiméra sužovala obyvatele Lýkie, což je historický region v Anatolii, který dnes spadá v Malé Asii pod turecké provincie Antalya a Mugla. Dodnes jsou tam zachované památky na tu dobu. Její obyvatelé se do dějin zapsali četnými skalními hrobkami, lemujícími pobřeží Středozemního moře. Proto se objevuje na starých, ale i nových mincích i jako námět zpracovaný na vázách.


Chiméra na váze z Anatolie, ze sbírek Muzea Louvre.

Na území Lýkie existovalo na dvacet městských států, které dohromady tvořily Lýkijskou konfederaci. Měli jednotné prosazování vlastních zájmů vůči zahraničí. Tato konfederace je vůbec prvním známým příkladem v našem slova smyslu federativního uspořádání na světě. Po Alexandru Velikém připadla různým panovníkům či Rhodosu. V roce 169 př. n. l. byla Římem prohlášena za svobodnou, později ji císař Claudius prohlásil za provincii.


Starořecká mince s motivem Chiméry.

Její existenci jsme si připomněli v kapitole věnované Pegasovi, protože to byl Bellorofontés, jenž přiletěl na okřídleném koni, a Chiméru z bezpečné výšky zasáhl několika šípy. Poslal ho tam Proitos, král v Tírynthu. Který uvěřil své ženě jménem Anteia (nebo Stheneboia?), jejíž lásku nezkušený mladík odmítl, a ona ze žárlivosti přesvědčila manžela, aby se ho krutě zbavil. Doufala, že ho Chiméra zabije.


Chiméra jako chrlič, který byl, či stále je, na pařížském chrámu Notre Dame.

První šíp ji jenom zranil, zaútočila na něho znovu ohněm, bušila prý dračím ocasem, vysoko za ním vyskakovala, až se země otřásala a skály pukaly. Bellerofón však dal na hrot svého kopí olovo, to se v plamenném chřtánu obludy roztavilo a spálilo jí vnitřnosti.


Australská stříbrná mince zroku 2015 připomínající v sérii slavných lodí, které nikdy nevypluly, tu patřící slavnému námořníkovi Sindibádovi.

Postupem času se jménem chiméra začal označovat jedinec složený z geneticky rozdílných buněk, druh paryby s bizarním tvarem těla, a dokonce celé čeledi ryb. Hlavně si ji však připomínáme jako přelud, klamnou představu, cosi nereálného, matoucí člověka. Jak už to bývá s řeckými bájemi a pověstmi, jejich postavy získaly nový význam či pojmenovávají úplně jinou věc. V případě chiméry slouží coby název pro naviják používaný při lovu ryb, nebo návnady zvané boilies.


Tzv. boilies, návnada sloužící ke krmení či chytání ryb.

Ostatní tvorba Františka Cingera publikovaná v Divokém víně:
DV 110/2020: Sleipnir – osminohý kůň, přivazovaný ke „světovému stromu“
DV 109/2020: Další mytologický tvor – vodní kůň
DV 108/2020: Jednorožec, bytost bájná, ba přímo biblická
DV 107/2020: Pegas coby báje, inspirace, pohřební ústav, ale i neveřejná digitální síť…
DV 106/2020: Kentaurky aneb skromná pocta Emilu Machálkovi
DV 105/2020: Vzpomínky na Zdeňka Mahlera a další
DV 50/2010: Žáčkoviny
DV 43/2009: Paradoxy Pavla Vernera
DV 12/2004: (Na zahradě v Hájku 19. září 2004…)
DV 4/2003: Bohumil Hrabal Přítel Jaroslava Haška a Franze Kafky