Věra Kopecká

ZE SBÍRKY NA VLNÁCH MOŘE

ve vlnách moří
jež smývala mé stopy
obrazy básní lovím
v tichu vzpomínání
***
hořce hořekuje
moře
v rudé záplavě
západu hoří
křik racků v příboji
dvoří se
tichý břeh
moři
***
zakotveni v krajině
s pevnými body
hor a hvězd
přece se zmítáme
nepatrní
nesvobodní
loďky
v nekonečném moři
***
cesta rozprostřená
měsícem na hladině
po ní jdu
zrnko světla
k temnému obzoru
sama rána
brána osudu
***
vlna za vlnou
bije břeh
tolik výčitek
převrací
poztrácené vzpomínky
oblázky minulých
dní a roztržek
bičuje svědomí
***
než promoří
moře vzdechů
mor mocných
vůni nevydechne
napučený šeřík
v šeru dne
v přísvitu měsíce
a mne se nedotkne
úsměv dětí
jenom poztrácený
ptačí zpěv
ani já báseň nevydechnu
nevypluje na moře
***
na skálu při moři
doráží příboj
lží
a skála
odolává
nevěří
jen vrásky
na tváři
přibývají
***
vítr převrací temnějící
sytě modrou báj
jak v kotli
víří písek ve vlnách
jak hory
gotický temný hrad
a hřmot zbraní
vojsko se valí
a s ním hrůza strach
duní rrrach
a rrrrrach
noc jako fáč
na rány
a laskavá dlaň
moře ztiší
ráno sbíráme poklady
hlubinných slaných
říší
***
horují hory
moře moudře
mudruje
údolí dolévá slzy
slunce stín
a nebe bezedné
bere dech
květům kopretin
***
je moře slov
je moře stínů
nekonečné slané
moře slz
moře smích i pláč
a velké moře lásky
v nás

Ostatní tvorba Věry Kopecké publikovaná v Divokém víně:
DV 110/2020: Ubývání, Máchovská a další