Eva Suková

Narozená v Brně. Po Střední knihovnické škole vystudovala Divadelní fakultu JAMU, poté doktorské studium Pedagogiky na Masarykově univerzitě v Brně. V současnosti pracuje jako učitelka Literárně-dramatického oboru ZUŠ Rakovník, píše pravidelné humoristické sloupky „Očima Blondýny“ do týdeníku Raport a poezii pro děti do časopisu Dráček. V r. 2019 vydala sbírku slovních hříček a krátkých básní „Zabásni m(n)ě“ v nakladatelství Kampe a publikovala poezii v časopise Tvar. Od roku 2016 veřejně vystupuje jako písničkářka, hraje autorskou tvorbu a přetextované písně např. Bulata Okudžavy nebo Janis Joplin. Koncerty zpravidla provází svou humoristickou poezií. Letos připravuje první „oficiální“ hudební desku.

BLUES ZA V.

Ztratil se
milovník krásných žen
elegán vyšisovaných svetrů
držitel sklenek na vysoké noze
kumpán nočních výletů
štamgast posledních autobusů
tesař slov a malíř vět
recitátor nočních barů
bluesman naléhavosti a křehkosti
přenašeč do jiných světů
ztratil se
s bacily tetanu s vůní kouře a arniky
frajer, básník a světoběžník
ztratil se
a bude nalezen
na dně lahví červeného vína nočních pijáků
na dívčích rtech
na lavičce omšelého nádraží
a všude tam kde je ve vzduchu cítit poezie

Z PARTESU

Psal básník jako z partesu
verš coby mlžný opar té
tmy která vyšla do plesu
slovy jí vlasy zahalte

Psal básník píseň o noci
o snech co leží u branky
o prostopášné nemoci
jež se všemi má líbánky

Psal básník jako z partesu
tak po přečtení nepalte
vždyť zachoval si noblesu
ač z partesu psal na parte

ŠTĚSTÍ

Štěstí jsou lentilky v jogurtu
vločka co uvízla v šále
štěstí je nehnat se do spurtu
a vlastně nespěchat stále

Štěstí je hodina pro sebe
štěstí je minuta smíchu
Štěstí je zavolat do nebe
a najít odpověď v tichu

TICHÉ MÍSTO

Sháním tiché místo
tajnou skrýš
jen s myšlenkami
v ami
nebo v Edur
(co navazuje čtyřmi křížky
jako brzo já)
zdi budou tvořit knížky
už jsem to tak v dětství měla
má knižní cela
z leporela

Občas se tajně vykradu
pro šálek lorda Earl Greye
přinesu si ho do hradu
královna anglická
rytíř se lžičkou místo meče
čas se vleče
lampou dál den si nakradu

Až mě tam jednou najdeš
v bunkru z přečtených básní
a jiných zbytečností
budu už na věčnosti
tak mi tam, prosím zhasni

CO JE TO S TEBOU BÁSNÍKU

Co je to s tebou básníku
v pasti z níž není úniku
v hluboké jámě beznaděje
co se to ksakru s tebou děje

Pošlu ti křídla slavíků
a třeba změníš ten svůj los
a vzlétneš jako Ikaros
o kterém jsi už kdysi psával

Neboj se dole bude nával
foťáky blesky zápisníky
vrhači nožů jejich dýky
všichni tu budou pro tebe
posílat vzkazy do nebe

NOCTURNO

Ztěžka dopadají kapky deště
ztichlým městem
zachytí je pavučina v rohu vrátek
jak perly sbírané pro komtesu
pro dámu z plesu
po sezóně
co domů jde a lehce trne
jestli podpatek nepovolí
hlava ji bolí
je pátek

Ještě v pár oknech se svítí
čas od nebytí k bytí
louže noční výkladní skříně
co každý mine
nebo se snaží
z hospody znějí ven ohlasy
omletých vtipů
psi spí na zápraží
a v tomhle klipu
ze svitu lamp za černého nebe
jdu vedle tebe
je pátek

V RYCHLÉM OBČERSTVENÍ

Dobrý den já prosila bych dvacet deka radosti
dejte mi ji na tácek jen s chlebem
nechci přidat žádná moudra a podobné blbosti
radost čistou jak procházku nebem

Malou radost jednu porci jak zmrzliny kopeček
netoužím po doživotním štěstí
když je v hrnci příliš vody při vaření přeteče
lidi jenom šťastní mluví z cesty

Ne opravdu žádnou rýži těstoviny krokety
pouze radost krystalicky jasnou
bez ohledu na budoucnost na práci a na děti
chvilku si s ní svítit než nám zhasnou

DRSŇÁK

Prý nejsi drsňák jakého jsem chtěla
a nemáš jedem napuštěný meč
občas i tajně chodíš do kostela
neumíš z každé přihrávky dát smeč

Prý nejsi drsňák o jakém jsem snila
ten pán a vládce který pravdu ví
aby z něj dívka okouzlená byla
co šetří slova a moc nemluví

Prý nejsi drsňák o něhož jsem stála
smutně tu mícháš bylinkový čaj
Pro mě jsi skvělý prostě jeden z mála
tak už se netrap klidně to dál hraj

BLUES ZA J.

Když umře stará ženská
babička nějaká
stařenka
co už má nažito
seběhnou se lidi
a volaj
Jo jo
hezkej život měla
dlouhej
už je to zasloužený
ten vodpočinek
tak hezký spočinutí

A i když jim to bylo líto
a i když vona
byla zlatá
a těžko bez ní bude
stejně se kdesi v duši šeptalo
že ten život už nepočítá na roky
ale na dny
A smíření jdeme
za rakví
a i když tu bejt teda mohla
ještě na to nejmladší pravnouče
tak to prostě tak je

Ale když umře mladá holka
slova dojdou
Příbuzní neštěbetaj mezi sebou
jako vlaštovky
na drátě
věty najednou zmrznou
a každej hledá kousek důvodu
nějaký oprávnění k tomu
že je to nespravedlnost
že přece takhle by to bejt nemělo
A nikdo tomu nerozumí
a ty slzy jsou jiný
zoufalý
a rány se nezhojí

A pak všichni zapomenou
protože mají svejch starostí dost
fejsbuky fotky instagramy a jídlo
a jen von až děcka který s ní měl
večer usnou
bude tiše
u kuchyňskýho stolu
kterej před rokem kupovali
plakat nad tou šedou
nekonečnou
do všeho pronikající
beznadějí

PODZIM

Podzim je zrzka
jako hadi kroutí se jí prameny
melírem žíhaný a barvený
sype vzkazy z ramen stromů
přečteš si je když jdeš domů
listovní tajemství
ohnivý znamení

Podzim je zrzka
zachumlaná ve vlněným kabátě
stálá jako královskej trůn na blátě
věrná holka do větru
v baretu a ve svetru
krásná jak Medúza
kdo viděl zkamení

Podzim je zrzka
rudá jako plody šípku na cestě
rozhodla se lákat a pak nesvést tě
z mědi vykovaná maska
poslední letošní láska
od kočáru z pekla vozka
podzim je zrzka

PO LETECH

Až po letech vylezu z krytu
budu celá od pavučin
v roztrhané sukni
s okousanými nehty
zacuchanými vlasy
a vybledlým obličejem

Až po letech vylezu z krytu
nezvládnu plynně mluvit
já Tarzan ty Jane
kolem smečka polodivokých dětí
s mobilními aplikacemi
v nekončících úrovních

Až po letech vylezu z krytu
oslepí mě sluneční světlo
jako propuštěného trestance
ztratím se mezi ulicemi
zapomenu čísla tramvají
i kde měli nejlepší kávu

Až po letech vylezu z krytu
budu našlapovat opatrně
rozbolí mě hlava z toho hluku
z lidských hlasů motorů a pohybu
budu se snažit dál se nebát
a zkusím se vydat po hlavní třídě za tebou

a když tě najdu
opráším si tě
a vypijem to slibované víno
třeba už bude archívní

MARKÉTĚ

U Léthé jsi zapomněla na léto
už je z tebe čistá duše Markéto
co s podzimem sbírá spadlé ořeší
napila se z Léthé a už nehřeší

U Léthé jsi zapomněla na snění
zmizel žal i radost teď už nic není
nechala jsi snahy psát dál vzkazy mu
na druhý břeh řeky přejdeš na zimu

Možná ale květy jara ponesou
větu jako dopis s přesnou adresou
na růžových lístcích místo obálky
přijde kousek lásky k němu do dálky

SESTRY

První Smrt je sestra První Lásky
podle těch dvou se píšou dějiny
v titulcích novin vždycky bez nadsázky
Láska a Smrt do každé rodiny

První Smrt je sestra První Lásky
nikdo je nezval přišly bez ptaní
jedna pak dává druhá bere masky
těm co jsou jejich přízní trestaní

První Smrt je sestra První Lásky
vrhačky nožů srdce neminou
černá a bílá bez jediné vrásky
tisíc let kráčí lidskou krajinou

NA POLÍCH

Na polích ztál loňský sníh
teď nahotou se chvějí
a vítr košilku si spích
z oblak co dovádějí
a strejda měsíc nevyšel
stál frontu na polárku
pan Bouvard a pan Pécuchet
zas vedou řeči v parku

Na polích ztál loňský sníh
jsou bez peřiny nahá
a básník zkoumá na písních
co na srdce mu sahá
malíři chybí paleta
a svět se točí stále
někdo jde chudě do světa
a jiný do finále

SUDETY

Rozbité stěny prosáklé vzpomínkami
co ještě pořád zkouší pevně stát
ozvěnu kroků děláme jen my sami
slunce a smích vystřídal déšť a chlad

V kuchyni zbyly plakáty potrhané
a dřevěný stůl plný pavučin
pavoukům v síti je jedno co se stane
jestli se národ z toho poučí

Ráno ve spěchu svůj život připravili
do kufru přesně dané hmotnosti
pak paní domu zavřela okna vily
a šli se s mužem odsud vyhostit

Utrhla růži v zahradě pohádkové
prý s sebou vezme trochu domova
pár křehkých plátků odstínu čerstvé krve
třeba ten dávný obraz uchová

U balustrády stojí slečna Gréta
sad růží dostal barvu půvabnou
Glückliches Leben bude trvat léta
a nebo než ty růže uvadnou

DOMA

Na stole chladne hořká káva
a stárnou tu včerejší noviny
obloha vadne den pokašlává
noc čistí mou duši od viny

Obrázek dívky s žitným klasem
a sny o dokonalém štěstí
díky nimž budu navždy spasen
sypou se jak hromádka klestí

A tak zkusím kávu jestli bude k pití
dočtu si noviny až na poslední stránku
v křížovce luštím návod na přežití
"Užijte dne a hlavně hodně spánku!"

Jen Amor potměšilý bůžek
v rámci své povahy
ví že všechno může
počítá počítá zásahy

VOLEBNÍ

Ve jménu nekonečného prostoru všehomíra
ve jménu logiky následků a činů
ve jménu lásky která zanedbaná v kleci zmírá
ve jménu nezkušených matek a nezdárných synů
Ve jménu rotujících kol v ozubeném soukolí
ve jménu prokazatelnosti Gaussovy křivky
ve jménu pravdy kterou další rána nebolí
ve jménu výplní a vajec do nádivky
Ve jménu švédských stolů a last moment zájezdů
ve jménu nezbytnosti procedurálních kroků
ve jménu mrtvých kteří dali život za hvězdu
ve jménu důstojnosti jen na základě roků
Ve jménu optimalizace procesu výroby
ve jménu citů které navždy budou pevné
ve jménu hesla že kdo si hraje, nezlobí
ve jménu slávy holky blýskavé a levné
Dám ti hrst jistoty
pokorně kleč
najednou jsi to ty
kdo třímá meč
namaluj lilii
na lesklý štít
a v první linii
koukej se bít

ve jménu dospělosti

PŮLNOČNÍ

Vleče se loužemi
půlnoční překvapení
a zkouší rozvlnit
ten jejich věčný klid
Z objetí klouže mi
křičí že svět už není
ztuhnul jak trilobit
a za to bude bit

Táhnu s ním ulicí
konfety na rukávu
róbu má ze zlata
a úsměv krvavý
Jde zplihlé trpící
odmítne černou kávu
prý hořká záplata
už večer nespraví

Ztemnělé adresy
jen světla monitorů
majáky života
rytmicky blikají
V paměti chladně si
smažou pár divných tvorů
a modrá nicota
zčerná až k okraji

PÍSEŇ O VIKTORCE

Vlasy rozpuštěný
sypou se jí na ramena
nejsou žádný stěny
u splavu co jméno nemá
nejsou žádný stěny
do kterých se bije hlavou
když si potěšení
někde našlo jinou pravou

Vlasy rozpuštěný
z kopretin si vínek plete
dívčí odložený
takových je v širým světě
splav jak hudba plyne
splav se nezastaví
zpívá kopretině
dokud ji proud neodplaví

Pořád v uších zní jí
jeho kroky jeho slova
zvony neodbíjí
i jim někdo srdce schoval
zvony neodbíjí
k svatbě ani k narození
nic už neruší ji
štěstí bylo štěstí není

Zpívá s rytmem splavu
bledá panna jurodivá
kvítkům pro zábavu
svoji dávnou píseň zpívá
kvítkům pro zábavu
a nebesům k posouzení
zpívá na oslavu
slov co ztvrdla na kamení