na další stranu
Eva Frantinová
SÓLO NA SLOVO
Nejdříve nalaďme se: co takhle zase
bezdotykový život s doteky
co takhle jehličí zahrady
co takhle mít se kam ztratit
mezi faldy které uplácal Vivaldi pro začátečníky
plazit se po refýžích k přírodě tam a zpátky
jehličí
z dětství fouká nefičí
děda když zatápí má pod očima
po jednom tympánu
tyhle chvíle neodložíme do útulku Dobrého handlýře
dědečkův bratr Jan
dědečkův bratr Jan
byl tam dán
notorický tulák
číslo nula
mluvil ve verších a vázal knihy
postřelil holku v Celetné
a skončil jako mumie
trestaná
Viděla jsem ho jednou
bylo mi tak šest
sklání se ke mně hnědá skvrna
podává ruku
a od té doby obíhá můj život
jako noviny
kde psali o něm jako mumii
záhadná smrt v ulici Na čihadle
psát báseň to je pořád číhat Jene
za rohem
za bohem
nebýt zákon ale záhon
z kterého vyroste metafora Snivec
velké širé rodné plány
a komu housle tvoje hrály
a komu padlo sako mých veršů
postava pro bohy
sólo pro rohy
Hora prý v obleku vypadal nedbale
Vančura jako ze škatulky
Ať tak či tak
zbytky písmen v kontejneru
mládí řve v tichu: ty nežeru
v tramvajích hraji hru na knihy a mobily
jedna rozevřená čtená kniha na klíně přináší útěchu
uprostřed třiceti
které neprošly sítem
mladá čela plochy ledové šestnáctky sedmnáctky
Zkrácení
kdo sedí za stolem vašich myšlenek
za mým vždy dědeček a po jeho boku
ty Jene bratře ve stínu
my lezli po stromech v zubech hvězdu Orion
my uměli prochodit dvě tři i dvacet slov
bez chytrých hodinek
a když se mlčelo
bylo to ruku v ruce
básně se psaly na stojáka v automatech
je tisíc Šimonů tvůj jen jeden
chvět se zas nad knihou
čekat na novou Chmarovou
utíkat do trafiky: vyšlo to!
básně jsi jezdila na Mali Lošinj
nastehovat večer
ráno došít
košile čtyřverší u moře vlály
bílé a modré
mladá čela plochy ledové ustýláte si na mobilech
jenže svítá
kopnu do sebe ráno a volám s rádiem:
zdraží vodu prosím přikoupejte se
frajeři
Ježkův Modrý pokoj zeje prázdnotou
roušku přes okna
bojíš se vstoupit dnes tam skládá zas on
Omikron
odíti do slov prázdnotu je umění
ať se tedy změří
dne 28. 1. 2022 hicuje
dítě čučí do obrazovky: „Proč bych se koukal z okna
lidi mám tady ne na ulici to je blbost
vidím je tady slyším řeku
za lajkem lajk…“
a co vy větší frajeři
frajeři předmagistři i magistři
obouváte si boty s vysokou podrážkou
někteří v lednu vyrazili v letním
neprochodíte ani dvě tři slova Zkrácení
vykoupaní v sms
sami sobě zadaný test
nepolezete po stromech
uschnete na Madetě
jedna z posledních českých planet
vybydlená
tam za obzory
jedinými neprodejnými
kde signál nechytíš ani z nebeského žebříku
tam kde si slovo škrtne
a zas to básníkovo…
PAMÁTNÍK
Dobré ráno Úzkosti
vyhodilos mne z vlaku
klopýtám o hlavy Reginy Josefa Michala Adély Josefa
mohlas je zažít
kdyby chyby
mezi nimi pošlapaná resonanční treska
moře
oni ho nikdy neviděli
a teď jim vzali i moře pampelišek za domem
kraulovala v něm babička
černovlasá zpěvačka
Olinko zpívej
měla bys zpívat radil pan řidící
je osmdesát let po všem
někdo by řekl co je mi do toho
a proč chci hladit Josefova koně
a Regininu výšivku Každá růže má své trní
se všemi kraulovat
mám svůj život
už dlouho poválečnej
ale není dne
abych si nevyšla k pampeliškovému moři
a ráno mne nevyhodilo z vlaku
NEZVOŇTE
Básník cvičí skok o tyči
sešívaný krok
kroužkový blok
vázané spaní
trhací bdění
byli jste světlem jste blikátkem
stínítkem zůstanu
a hraji na komorní kře
vpadli jsme sem do mezer
nebo mezery do nás
perpetuum kobyle
jablka v křupanu
syslůplný čas
trhací hvězdy pod klopou na klopách
uhořely jste v samotách
věrnosti – Malé pevnosti
vykrákejme časy za vlasy
rozezvoní se nebo rozvoní
hraje vám zázračná nítě
sama se svlékla z kůže
rušíš mé pruhy nítě
pergamen pro ámen průklepák pro ach
tátův pauzovací
kopírák
a svitky od Oživlého hoře
poslechni
napadl mne sníh
půst 1x týdně od netu
získám kravaty luk uzly řek
kůru stromů bedekr hromů
chůzi od múzy k múze
smažené šlépěje
chytré holinky
plat za plotem
nezvoňte!
(složitel básní)
SVÍTÁNÍ
Otevři oči – báseň se hecla…
(vstává z křesla)
MÁ LÉTA
Nadivoko… (crescendo poco a poco)
XXX
Roste jak houby po Pešti
ŽÍT V KRABICI Z PLEXISKLA
Mám strach
že začnou popravy
na žlutomodrých náměstích
Dívat se budou
všichni z krabice z plexiskla
ti nikdy nerozhoupaní
péčko jako péčko
jenom písmenko
a co porod a co příchod na svět
pochodová hudba
můj táta je nezničitelnej
dvakrát ho přejelo auto když jel na kole
a štípla ho vosa
a jednou
slyším ránu
upadl ve vaně
zlomil si jedno žebro
to už když se měli rádi s mámou
vypráví Daniel
dnes může mít rád i lvy
a fotbalového trenéra
jemu je třicet ten ale vypadá nemá zuby
a na hlavě plešku
a víte že se jmenuje
Kakáček
ten je zničitelnej
dodává dítě
před krabicí z plexiskla
drží svůj názor za hřívu
dává mu pít
kolik let
než zapadne do krabice
plexisklový
odkud se na nás můžete jednou podívat
přítel se bojí dát do novin povídku
ruská klasika
tu dodýchá
překladatel se kaje
mám strach že budeme psát o výjimky
jako holčička Deutschová
slovútný pane prezidente
chci chodit do české školy
ne do tý židovský
zbavte mě nařízení
(žádost stažena
odjela s rodiči transportem tím a tím…)
POLIBKY
Prchají v ponožkách slin
a jeden se vždy otáčí
(ten zn. Závrať)
PŘEDJAŘÍ
Tající kaluže doteků
když dobruslily dlaně
STESK
Umírá na záblesk
XXX
Báseň je tiše
i když ji nenapíšeš
XXX
Tahá tě to do dálek
jako mír do válek
XXX
Ulice Běženecká
není Česká
XXX
Úlovek veršů na vlasci moci
(pstruzi i mloci)
XXX
Tady se neválčilo
Tady se prdelilo
XXX
Úcta není nic do octa
XXX
O příchodu…
O odchodu…
(pro lásku o životě
pro nás – o obchodu?)
XXX
Antonín Dvořák
(ve mně nevypnutý hořák)
POSLEDNÍ BÁSEŇ
Devátá…
(lípa podťatá)
VINA 2022
Zahrát si Musorgského Borodina…
XXX
Puškine proč k tobě nesmíme?
ZÁZRAK
Nedokončený mluví s Hotovým!
XXX
Studuji Pijum
(mám stipendium)
POSLEDNÍ VERŠE
Útržky – na patách smrti
rozedrané ponožky…
DNES
Dnes ve mně sprchlo…
(kdo se dívá čistými okny?)
SAMOTA
Ze schodů schází
do nočního mlází
ŽENY A ČAS
Jdou kolem – puklé vázy
(každá je třicátého v kalendáři)
KDYŽ POEZIE JDE
Šustění papíru v prstech vesmíru…
KRAJINA Z PÍSMEN
Spadli jsme do mezer nebo do nás mezery?
jsme plátna nebo plenéry?
NEDĚLNÍ RÁNO
Tvoje rty v dálce stejného města…
(stesk má nakoupíno)
SNÍDANĚ LÁSKY
Když zazpívají paže
a květy spadnou z korun hromů
na schodiště
rychlovarných příště…
STŘIH
Pravdu nedopnete
lži – na míru…
NÁPIS
Vola
do sběrného dvora!
BÁSEŇ
Jaká bude poslední?
Setmí se? Rozední?
ZÁDY K SOBĚ
Předplatila sis funus
lásko boží…
(všichni tu jsou a nevidí tě
na úmrtním loži…)
|
