Leopold Němec

Milý Ludvíku.

Já vím, že Vy za to nemůžete, ale v posledních letech se v mnoha českých městech nevídaným způsobem přemnožili holubi, královská města nevyjímaje. A jako obvykle, nemůže za to příroda, ale člověk. V dřívějších dobách se totiž holoubata běžně vyskytovala na jídelníčku a tím se redukoval jejich stav. Holubí maso je totiž dietní, chutné a patřívalo mezi vybrané lahůdky. Například na jednom zámku se při svatební hostině snědlo 241 holoubat. A věru, ani v podzámčí prostý lid nezůstával o mnoho pozadu. Však také na kdejakém dvorku či v chalupě býval holubník.
Jenže přišel ten nešťastný rozpad monarchie a s ním vznik republiky. Krátce na to byly šlechtické tituly zrušeny a zájem o holoubata najednou jako když utne. Od té doby se ten ptačí proletariát ve městech množí a množí. Jen považte, že v Brně si už ti zasraní holubi troufli i na jezdeckou sochu markraběte Jošta. Nechutná věc. Díky tomu jsem si ale pod ocasem Joštova koně, kterému Pražáci posměšně říkají žirafa, vzpomněl na báseň o holubech, kterou jsem kdysi napsal a někam založil. Teď jsem ji našel založenou v korespondenci s Vatikánem. Byla k ní přiložena známá fotografie, na níž rozjívený papež pouští jednoho toho neřáda na svobodu. Přitom staří Římané i mladí Benátčané na holubí trus léta žehrají.
Vím moc dobře, že redakce literárních časopisů nejsou žádný holubník, přesto chci věřit, že mou báseň o holubech do Divokého vína propašujete. Abych Vám to usnadnil, přidávám pro ten případ ještě několik básní jako zástěrku, abychom případného cenzora zblbnuli.

Srdečný pozdrav Vám posílá LFN – Ať žijí slavné májové dny a 19. květen zvlášť.

Leopold F. Němec

MORAVSKÝ VRABEC

Drobnými baletními skoky,
s nečekanou figurou a rychlou změnou směru,
bez šance na aplaus, na slávu,
či v televizi předávanou cenu,
na dlažbě Zelňáku tančila hejna vrabců.
V parném létě, v zimě, roky,
s dobrou adresou,
Reduta - za okapem divadla.

Časně ráno v pouličním gangu,
u barokní kašny lítali jak střelení,
prali se mezi sebou
a čimčarali na římsách bankovního paláce.
Jen v nebezpečí,
s velkou melou, odfrčeli bůhví kam.

A magistrát neví, proč jich stále ubývá.
Na rozdíl od holubů,
kteří se jen naparují, vrkají
a na moravské zemské muzeum i kašnu,
trus bez ustání serou.

Motají se lidem pod nohama
a i když je holub posera,
zbaběle nikdy neuletí,
jako když do vrabců střelí.

JAKO LABUTĚ

Je toho hodně, co víme oba,
a mnohem víc, co víš jen ty.
Vlastně,
také ještě oni.
Proč zůstat nemohli jsme spolu,
jako labutě,
jak afričtí sloni.

PRAVĚKÁ TMA

Včera vypnuli proud.
Světla zhasla doma i venku,
zhasly ploché obrazovky,
i světýlko v koupelně,
zrovna když hledala jsi rtěnku.

V noci nezvykle hustá byla tma,
kolem ní šířilo se ticho,
a jen tam,
kde tma již před tím byla,
jako třeba pod peřinou,
tak tam ještě zesílila.

V té tmě vidět bylo mladé muže,
jak řinuly jim slzy po skráních,
když v Moravském krasu kvůli blekautu
mezi krápníky zhasly ohníčky.
Náčelník v jeskyni Kůlna
obřadně zažehnul svíčku a pozvedl sklenku.
Tma seděla i mamutům pod víčky
seděla uvnitř každé sluje,
i na toaletách venku.

Pak zapnuli proud, ty jsi našla svoji rtěnku,
v jeskyních znovu vykřesali ohně, šťastní,
že s divou zvěří nemusí spát venku.
S úplňkem tma zmizela,
a jen tam,
kde mladá jeskyňka nejmíň by to čekala,
totiž pod peřinou,
tma ještě dlouho zůstala.

ROZPOLCENÝ EPIGRAM

Zavedení básníci vlevo,
vpravo básníci ostatní.

Ti vlevo ve svých škatulkách,
ti vpravo v jednom pytli.

Ti z pytle píší pro radost,
i s vědomím dvou nestejných půlek.

Ti ze škatulek na pytel mají zlost,
ze strachu, že hlodá jejich kost.

Ostatní tvorba Leopolda F. Němce publikovaná v Divokém víně:
DV 133/2024: Divadlo jednoho herce a další
DV 132/2024: Babí lom, Sen a další
DV 131/2024: Mýtné brány a další
DV 130/2024: Poustevník a další
DV 129/2024: Schodiště Bono publico a další
DV 128/2023: Blbých psů je stále dost a další
DV 126/2023: Bouchání na vrata a další
DV 124/2023: Rozhovor s Janem Husem a další
DV 123/2023: Výslech, Loučení a další
DV 122/2022: Magnetická střelka a další
DV 121/2022: A uviděl tělo své matky a další
DV 120/2022: Noční obloha a další
DV 113/2021: Slavné májové dny
DV 112/2021: Palácová revoluce a další
DV 109/2020: Gratulant, Ponožky z borůvčí a další
DV 105/2020: Zemětřas, Magnetická střelka a další
DV 103/2019: Proč píšu poezii
DV 102/2019: Jak medvěd hledal nevěstu
DV 100/2019: Vanové lázně a další
DV 99/2019: Indie po setmění a další
DV 98/2018: Cesta kolem komína a další
DV 96/2018: Noviny.čz a další
DV 95/2018: Smrtící polibek a další
DV 93/2018: Věrnost, Bílé noci a další
DV 92/2017: Pravděpodobně poslední básně
DV 79/2015: Homodukt, Čekání a další
DV 74/2014: Pacient a další
DV 73/2014: Bílé Karpaty a další
DV 68/2013: Dopis
DV 64/2013: U templu, Trempové a další
DV 52/2011: Síla poezie
DV 51/2011: Taková hloupost
DV 50/2010: In versio, Biograf a další
DV 47/2010: Prsatá barmanka a další
DV 46/2010: Střechy z papíru a další
DV 45/2010: Druhá polokoule, Brněnská spalovna a další
DV 44/2009: Chřipka, Za humny a další
DV 43/2009: Noční host, Stará známost a další
DV 42/2009: Hausbót, Bylo otevřeno a další
DV 38/2008: Návštěva, Duhový poklad a další
DV 37/2008: Chobotnice, Kouzlo nechtěného a další
DV 35/2008: volné soboty, zelený osud a další
DV 32/2007: Gurmán, Korupce, Jezdkyně a další