Kateřina Malec Houfková

MAJÁK

výlet trajektem do Fríska
na studený ostrov Schiermonnikoog
zima už se pomalu sklání
a dotírá řezavým dechem
promočené boty
od rozšlapané jinovatky
lidí pomálu
pár domů ohrada s koňmi a pláž
liduprázdná
dlouhé vlasy trav čechrají písek
až do setmění
stojím pod velkým majákem
který mě přehlíží svým světlem
kužely v temnotě
aby mi ukázal jak málo na mně záleží
něco málo ze mě tam zůstalo
jen co by se za nehet vešlo
malý kroužek údivu
který vytlačily moje rty
do zčernalé oblohy
ale možná to celé byl jen sen
nebo až všechno potom

Balkánská
sedm teček na rameni drobná chůze
pohupující se zvonky kolem krků krav
obepínají cesty

kruhový oharek syčí o mořskou hladinu
ten nahoře si típá po celém dni zaslouženou cigaretu
moře se nadechuje a vydechuje
zapadne
roztřepený konec dne do svého začátku
kruh se uzavře

všichni mají ruce do eL
snaží se zachytit nepolapitelné
na snímky na které se už nikdy nepodívají

v noci sklepávám tíhu slunce
ze zátylku
z ramen

černou tmou po stoletém mostě
z kamenů tuším proud řeky
ve tmě pode mnou
síra smrdí jako zkažená vajíčka

snídám s divokými psy
natírám si chleba máslem
štěně mi olizuje lýtko
ta pradávná psí víra
pes věří v člověka víc než člověk věří v člověka

klikatý kmen na vrcholku
drží se drolící se skály
vším svým životem
celá jeho existence je složená z urputnosti a lpění na bytí
za ten výhled to stojí

nacházíme ji na dně jezera
v dolících hlíny
v zapomenutých láskách
hluchotu

slunce obkreslilo jizvy a vybílilo obočí
zůstalo jen čelo a dvě oči
přestala jsem si česat vlasy
jen je zamotávám do vysokého drdolu
když se někde přidá jinde se ubere
odvěké pravidlo

hory hloubí důlky do oblohy
minarety střídají čerpací stojany benzínových pump

dosáhnu prsty na racky
necky slané vody velké jako svět
albánské albínské mušle
šupiny
skrz které prosvítají
otisky prstů

hladina moře a obloha se spojí do nekonečna
slyšíš tu ozvěnu? slyšíš ty dálky?
slyšíš to podmořské praskání ohně?

noční nahé koupání
svoboda voda svoboda voda

jo tady znamená ne, tak ať si to nepopleteš
nevědomky souhlasíme se vším
nebe je moře
ne je jo

V AMSTERDAMSKÉM POKOJI

mramorové parapety
chladí zápěstí
těžítka v záclonách
napínají mlžný opar
skrz který sleduju
ptáky v letu
výškové budovy

nebuď moc nadšená
abys nebyla zklamaná
nemůžu si pomoct

cpu radost do kapes
do výstřihu
za měsíčky nehtů
radost mi stříká z očí
nemůžu si pomoct