na další stranu
Karla Cikánová
Z cyklu „Tajemství obrazu a slov“
Poezie, nebo spíše asociační texty jsou volně vázány k obrazům. Autorka chtěla jimi sdělit, že vnímání a prožívání uměleckých děl je mnohovýznamové, vztahuje se k osobní citové i rozumové zkušenosti, zážitkům a pocitům nejen malíře, ale i diváka.
Stejně tak vznikají texty před krajinou, viděnou „očima za očima“. Každý z nás by si mohl zkusit napsat, co jiného a dalšího mu obraz sděluje. Žádný obraz, umělecké dílo neposkytuje divákovi pouze jedinou možnost výkladu. Bývá často i tajemstvím, šifrou, potopenou lodí….
LINIE ZDENKA SÝKORY
Až se dohemžím,
zvedne prst
a pozve mne
k poslední večeři
před božím soudem.
A možná i řekne,
abych se nebála:
„Ty jsi ta úplně
tenká čára,
co se prouzlovala životem,
Fandil jsem ti.“
A já s pýchou
zauzlím
poslední uzel.
ČTVERCE VICTORA VASARELYHO
Jak si tu dětské prstíky
podle not hrají
na flétničku?
Když ťuknou na červenou?
Slunce je pod deštníkem.
Když modrou?
To se mu smějí mraky.
Co černá?
To přijde Noc
jak sametová paní
a kreslí skrz žaluzie
z palety Měsíce
jen tak na koberce
kola a žluté čtverce.
Ve snu si po nich
skáčeš do rána
strakatého panáka,
než kohout zakokrhá
a slípka zakdáká.
NESPAVOST PANÍ TOYEN
Sluneční motýli
snění jí nenesou.
Půlnoční můry
spánkem jí zatřesou,
bezesná pouť čeká ji
nahoru na horu,
kde potká v obloze
v zrcadle plném hvězd
svou dávnou pokoru.
Modrásek svítání za chviličku
zbaví ji černého svědomí.
Ale už k večeru
odhodí do prachu
motýla - rukavičku.
TŘI KVÁDRY VLADIMÍRA KOPECKÉHO
Až bude
po víře veta,
až bude
po naději veta,
až bude po všem
smrtelném veta...
I tak
pro Smrtku
nebude snadné setnout
lásku
kosou.
|
