na další stranu
Karla Cikánová
SALTO MORTÁLE
Ptáš se
Jak se máš?
Takhle:
V noci jsem v předsíni
zakopla
o kočárek pravnučky
Zadunělo to až v přízemí
Kluci vyběhli
Ten mladší zahřměl
Jeříššmarjá
Ten starší
Kristepane
Ježíššmarjá-kristuspán
ne a ne mě zvednout
Tak už přes týden
dívám se
skrz vlastní mříže berliček
ChodIt s jistotou potmě
daří se jen slepcům
Ale
oni nikdy
neuvidí pravnučku
Ve snu
trénuji brilantní salta
Všichni svatí mi v noci
blikají svatozáří
v předsíni.
ÓDA NA ODCHOD DO DŮCHODU
„Buď jak buď
vypni hruď“
když se ti dílo daří
Za čas možná
začne sedat
smolná vrána
na kliky s kolomazí
a létat ode dveří
k dalším dveřím
Buď jak hruď
zvedej se
zhluboka dýchej za svítání
i když se dříve šeří
i když se rozpouští tvar
dřív křišťál
teď kostka ledu
I na pramenitou vodu z ní
lze napsat vraním brkem ódu
a do dna sklenic pít
MOJI PTÁCI POPELÁŘI
Čas od času
v nočním děsu
odlétávám do Tibetu
nabízet tam supům orlům
kus masíčka ptactvu k snědku
Čas od času sypu popel
v širošíré deltě Gangy
Ale včera bez vyzvání
přiletěli noční dravci
z Tibetu či z Himálaje
Na ostrově vprostřed Prahy
servali se u Vltavy
Oč se prali?
Těžko říci
cosi našli v popelnici
KONĚ V SEDMÉM NEBI
Kdybych v tvém sedmém nebi
mohla být pastýřkou koní,
hřebců, hříbátek i klisen,
co ustájení a spříznění
jsou s Pegasem
a v noci se občas hvězdně mění
na žvatlavé děti,
bloumající snílky, zoufalce,
svalnaté reky a milence
a bylo by jich skoro sto,
možná jen o dva míň,
pak ve dne kopyty dupou
pod stolem, v šuplících a skříních
a ráno spasou muškáty jak jetel,
sváteční vánočku, chleba s medem
i salát v ledničce.
Tak hladové umanuté stádo
bylo by na zbláznění.
Kdo by hledal a dopočítal
ty janky zdivočelé
a kolik by se snadno ztratilo!
Pane Pegasů, pochop mě,
snad mohu uhlídat
jednoho svého poníka
nikoli oře
v tvém sedmém nebi.
KAM PATŘIT?
Stále se hledám
kam patřím
které hlíně se svěřit
když vesmírným prachem
jsme všichni
a všude doma
pak všude cizí
Snad půjčeni na chvíli
vinicím
či brázdám chmelnic
předjarní oranici
rybničním hrázím
Když na jazyku
sládl řepný prach
z třasadel
jak z dívčích sukní
holka z cukru
říkali mi
Brouzdám městem
soutěskami
vinným sklepem
s jeskyňkami
kde vítr v temnu
otáčí se
nepolíbí
nemá ústa
má jen z něhy
měkké ruce
chytne můj prach
do náruče
odnese mne vodou
živou
|
