na další stranu
Karla Cikánová
VZKAZY FATY MORGÁNY - MORGANY LE FAY
I.
Fata morgána anágrom ataf
Je a není ínen a ej
černá sestra Artuše
Víla vědma beznaděje
zaklínává ávánílkaz
obraz slova obraz duše
v ano a ne
bludných zámků
před obzorem za obzorem
Že znáš se dvojznačně?
Pak převracej jméno
Plaš smíchem
Rozetni vztekem
jak denní sen bdělou noc
Vlej do džbánů
ždímej vzduch
pak dnem vyraž vzhůru
A boj se návodů
jak přeslazených plodů
Morganu nezvi na pomoc
II.
Bludice ospalá
když z luk se zvedá
a sova tmou
smrtku odhoukává
Když vědmy dvě
ta večerní a jitřní střídavě
smysly uspávají a zas jitří
po stropě brouzdávám
s podlahou nad hlavou
Z dvou světů vyplouvají
Ďábel s Andělou
Fata morgána
atakem po ránu
palčivou kopřivou
je k bdění přihnala….
Aby mi ve dne
i v šepotu smísila
Anděla s Ďáblicí
III.
Nedočkavě bez ponoru
každý z nás si bere ztečí
své osluněné vrcholy
Fata morgána
s lehkostí zhasne
za obzor schová
cáry obrazů a slova
Raduje se
že nikdo nerozliší
co houká osel
či hýká sova
IV.
Lůno, Luno?
Puklinka a klínek
v stromě?
Potutelně oněmělí
kluci chlapi
mnou si oči
Morgana jim
v lese v sadu
v kmeni stromu
darovala překvapení
Pod korunou
pod větvemi
jádra plodů
neskrývala pod sukněmi
V.
To souš je ženou moře
Oba vysychají
strachem o potomky
když bezpohlavní vztek
žene napůl leklé ryby
od útesu k hoře
Tam ze škeblí jim staví
pokroucené domky
Veverky se ptají
zda najdou v pěně oříšky
medvěd se plazí bez kabátu
a datel v louce hrabe pelíšky
Zrnko pískovce píská
a touží do vln zpátky
Korálové útesy v tom zmatku
se na oprátku
na vrcholky skal
jak kleče navěsí
A fata morgána se chlubí:
To já umím moře na souš
a souš na moře měnit
pohrát si s nejistotou
věčným hořem
Jen tak ze zábavy zvládne
moje ruka víc než čas
s vaším prostorem
VI.
Jak se nahlíží pánubohu do oken?
V různých chrámech různých církví
klečmo běžně.
Hlavně vroucně, dojatě a něžně.
Kohosi pak napadne
bez záruky církve do oken nahlížet
sám, aniž nápadně.
Tedy zevlujeme,
sem tam povzdechneme
na cestě, na břehu, ve vodě
ničemu se nedivíme.
Vždyť to dávno všechno známe,
co střih obdélníků oken láme,
okna Trávy, okna Stromů,
okna Vlnivého moře, okna Nebe,
Ptačích hnízd a Lidských domů…
Tvoje okno, bože, kdeže?
Nevnímáme, neslyšíme,
nevidíme a neznáme,
odkud naše věčné hoře.
Tušíme, snad pochopíme,
vesmír jednou řekne Amen.
VII.
Vzkaz faty morgány - Morgany Le Fay
Tak co?
Už jste se začali bát?
Sebe či mne?
Pochyb a přetvářky,
že to tak je a zas není?
Že zázračný je vesmír nebo bůh?
Že jsou či nejsou návraty dějin?
Šílení davů, panik animálů,
hysterie pudového zvířátka,
přitakání mocným
a růžového mávátka?
A čeho se bát ještě?
Váhavosti,
zda ano či ne
s příčinou i bez příčiny
pochopit a pomoci.
|
