na další stranu
Karla Cikánová
V MONETOVĚ ZAHRADĚ
Naivní odvaha
růžově vzlínává
ač něhou stonavá
i hvězdám závidí
hvězdy prý zebou
Ta plačka vždycky
chce pobýt s tebou
Zavčas ji nech
růžovým divanem
vezme ti dech
***
Jen máku se nepříčí
skočit ti do vína
Každému pohodí
královnu žahavou
na stůl pak do klína
Královna samozvaná
vyžene cudnou Vesnu
uvízlou dávno
kdysi ve snu
***
Je vážná a slavnostní
zužuje prostor
V lenošce listuj knihami
tiše a pozorně čti si
Stárnou-li s fialkami
decentní dámy
určitě kdysi
plýtvaly gardénami
***
Sinavá šedivá
říká si stříbrná
Jak mlha na lukách
zimou se toulává
prokvetlá jíním
Stříbrnou lžící
bez zábran svědomí
krmí tě sněhem
v hodovních síních
***
Prohni se bosorko
načechrej kudrny
Tvá útlost proskočí
klasy jak námely
Nalij nám tajemné
indigo do sklenky
Polij nám fialou
průsvitné halenky
***
Jarní a krátkovlasá
a ještě nevílo
zaspáváš pod zemí
budík je ospalý
Zeleni světloučká
i za to dík
že pro nás už sládnou
tvá letní jablíčka
***
Mechorostům je zima
a také trochu stárnou
Závidí brčálům
výskot zeleně
Dosedly na rusalky
aby trochu zbledly
a povolnější k princům
netvářily se už kysele
***
Milosrdné nebe
ta voda zjančilá
okrádá tě o modro
říkali si ptáci
A bylo by záhodno
zažalovat slunci
že azur v řekách uplývá
a v mořích se modř
marnotratně ztrácí
***
Den krájený nocí
Noc krájená tmou
Jiskří kdeco
srpem stínané
A já jsem tu bez pomoci
mea culpa
ve tvé moci
|
