na další stranu
Karla Cikánová
O VODĚ PO KAPKÁCH
Vím
navštěvuje mne
Byla tu možná víckrát
je kapkou
štěstím nebo hořem
Hledám ji v potoku
U kohoutku
hlídám u výlevky
a paličatě denně
přečerpávám moře
Až jednou se mi zdálo
že ji zas poznávám
Po padesáti letech
vůbec nezestárla
ta samá ulpěla mi v dlani a řekla
Jsem vaše moldánka, paní
A pak se svezla
zas do bůhvíkam
ŽÍZEŇ
Vždy pozdrav déšť
padá-li na zahradu
a lužní les
A máš-li žízeň
nejdříve probuď a pochval
ve studni vodu
Jen sobci bez žízně
vypijí všechnu
TROJJEDINOST VODY
Ztuhlíci ťuhani
zamrzlou papulu otvírají
pochodují skřípají
tichem se sunou
Za sebou rampouchy trousí
Běhutí vírníci
sami se splachují
Jižani vlevo
kdekomu hlavu myjí
Já znám jen Seveřany
bzučivé cirkulárky
hou hou doprava hou
v běhuté průhlednosti
Něžníci toulaví
beze stop tlapají
zimničně dýchají
Bloudi bloumaví
blouděním mizí
MLHA ZA SVÍTÁNÍ
Něha k nevíře
až se člověk zajíká
sladkostí toho všeho
Kde To v nás vězí
že se stejně vyhrne
slzami dojetí
od dětství spolykanými
jako návnady
na pstruhy
v jiskřivé vodičce
voděnce vodě
Tak kde ta něha v nás vězí
ocumlaná jako lízátko?
Tak dost!
Jen se tak dívat
jen se tak dívat
vydržet mlčet
jako ten zavěšený měsíc
co nemluví mlze
a rose do svítání
Být tam déle
stejně by nás
zbabělce záblo
OBLÁZKY NA DNĚ POTOKA
Brouzdala potokem
A zas jí byl nadšený
Šplhal okem
od lýtek vzhůru
A pak
žárlivá vlna
zaslepila úplně
výhled na nebesa
A tak
bez naděje
ztupěle kameněl
na dně potoka
Shrnovala si punčošku
vysypávala sandál
plný kamínků
A ty se řadily
jak podvodní horstva
Zrychlovaly dech
Přesýpaly své harašení
tichounce
jak jen je možné slyšet
ve věčném tichu
pod hladinou
její sukně
A bály se
jen aby se jich znovu
a znovu
nepřestala dotýkat
Strašně se pohádaly
plivaly na sebe
házely po sobě úšklebky
jak šrapnely
Tak koho má radši?
Tak koho?
A ona?
Jen aby je nezklamala
brala si ode všech
po zrníčkách
Prý na památku
Jen až se přestanou hádat
uloží je všechny
na hřbitůvky písků
SNĚŽILO CELÉ TŘI DNY
Kalamita!
Mít oči čisto čistě nahé
jako dítě kdysi na saních
zaklíněné mezi matku
a sněhovou větrnou stěnu
Otiskovat se do sněhu
vejskat
štěněčím štěstím
kdy lidé vás mají za blázna
Povstalci z vody
tehdy i pak
z těsta zdánlivě mrtvého
v chladu nebytí
zakonzervovaní
v odtikávání megačasu
dokud úplně neroztají
převařeni zvolna
i náhle detonujícím Sluncem
Jen ten
kdo se střípky vědomí
v posledních vteřinách bytí
v hrůze skřípe pod lavinou
na tohle nepomyslí
REGATA
Jsme uhněteni z náhody a z vody?
Pak radši mít k svým rychlonohám kýl
pro vodní živel moře - oře
pro vlny láskyplné
vlny barbary
Své ruce - vesla odřít na pahýl
Mít rychlonohy tak podobné bóře
těm vzdušným živlům – pasátům a bríze
Mít zaklínadla v dobré víře:
Vratipeň stěžeň
takeláž a čelen
Mít kasoun jak mlsný jazyk vos
a lízat z paluby přes kladky po ráhno
ty slané tříště
když zlé i dobré větry dopřál Aiolos
Mou jachtu tvou jolu - archetypní vor
na vlídném molu vítá komodor
Po návratech metejme
o gonfalon z ráhna los
VODĚ
Odplav si litry potů
neutěšitelko
Odnes si špínu
nahlížitelko do záhybů
Zašantroč do nikam
mikrony lidí
a smíchej je
jak vyvanuté z uren
A strouhej nás
jak k pláči křen
hlodavče skal
chrámů
a lidských těl
Už je mne půl
a stále míň
Kéž bych se tebou
divoká lásko
vsákla do zahrad
|
