na další stranu
Karla Cikánová
NOC
Na dláždění padal sníh
na stůl cukr
saze pepř písek sůl
Spánek už ze stropu
chumelí poslední
zbylou myšlenku
A přece v zrcadlení
právě teď putují
okny obrazy -
umanuté koláže
Nejeden stůl osiřel
Židle uplavaly
jízlivými jezy
Jen apatičtí amorci
v pískovcových lenoškách
houpavě lenoší
opilí jak námořníci
Nevěří
že i pod ledovcovými pilíři
zatápí Vulkán
A na ostří hrany hazardu
licitují horolezci
kdy je vlna skaliska pohřbí
Židle narazila na břeh
Po břehu zevlovaly
černé kočky
Dívá se okno
kalderou slunečné sopky
žíhaným okem
pouliční sovy
diví se a šetří slovy
A přesto ve vzácné chvíli
v čítárně noci nad hlavou
luštíme vzkazy
a leckteří z nás panikaří
Hej
černá studno
postůj v díře nekonečna
vždyť jsme tvoji
jak čas a temný dech
vítr z mizení těl
z hříchů lží a pravd
Dnem nocí v nás
putuje žebrák nebo grand
šedavě zelený jaspis
či z železa krve rudý král
genom vědců svatý grál
už tenkrát při Velikém třesku
Neboj se nás vrátit
ve spánku do němoty
Vždyť prázdno
hraničí s láskou i hněvem
své temné i jasné hmoty
Hej
bezedná noci
studno s prstencem
co spirálou křivíš čas jak vlas
postůj nám v zrcadlení oken
po celý svěřený nám čas
tak daleko
a přítulná
blízko
zas
|
