na další stranu
Karla Cikánová
O ŘÁDU A CHAOSU V NÁS
Kdybys sdělil….
Vesmíre
žes stvořil nás - své zrcadlo
v němž Ti je víc než úzko
odpustili bychom ti
s náležitou úctou
s pokorou šachisty
co bere v potaz mat
Kdo bude Tě jak člověk znát
vnímat divit se stát v úžasu
Vmýšlet do Tebe své bohy
Snímat Tě ze všech stran
a časoprostorových dálek
Číst barevná spektra – zdivočelé kódy
Hýčkat Tě polidštěnými jmény
a sčítat své i Tvoje klony jak rány ran
rvát se v prostoru a čase
jak s hejny havranů sov a vran
Co zbyde - zbyde-li co z nás
Budeš se rozpínat zas pustě sám
s údělem vladaře
co nepochybuje
v tváři v tvář jen sobě věří
a vede své války v prostoru a čase
v sobě samém požírá se
rozpadá se
a zrodí z úzkosti zas kohosi
kdo uvidí - aniž pochopí
bude se bát milovat Tě
Tobě se dvořit
To z úzkosti ztraceni v Tobě
díky Tvým světlům
dáváme Ti jména
a šermujeme symboly
Hodujeme ve spektrech
v souhvězdích
ryb beranů raků labutí
Číst lidský osud Tě troufale
kdekdo přinutí
Hrdinům Orionu Perseovi
v Tvých pustinách
hojí se naše rány
I Jižní kříž nad námi
to lidské břemeno
víry a nevíry láme
a jak memento visí
Tvé i své mlhoviny
moje a ještě čísi
důvěrně známe
se jmény Duše a Srdce
To z úzkosti v Tobě ztraceni
dáváme Ti jména
A čekáme odezvu
či znamení
Co s nebytím a nicotou?
Nejlépe s Vesmírem
licitovat a smlouvat
v koránech biblích védách
Navařit placebo z lihovin
jakési examen z mešních vín
v slunečném podnebí
Tvařit se stále a troufale
jak věčnost sama
bez mement kalamit
v bezbřehém bezčasí?
Pak bude kdesi zas
jakási planeta
hýčkat co přežije asi
nejspíše hodní prvoci
a pokorné řasy.
|
