na další stranu
Karla Cikánová
O LAVINĚ
Jak „strhnout slovem lavinu“
včas poznat samolibost
v zrcadle fanfarónů
Vždyť není totéž
„být pochválen“ - „být pochopen“
byť v koutech noci znejistělý
zda upsaný k údělu
Být svůj – ne tvrdošíjně jiný
vždyť kolik je nebásníků
co deklamují po kavárnách
jen ze svých prasklých zrcadel
Psát a pochybovat
zda nejde o skuhravost hlasu
a nejsem umanutým psavcem
chimér planých lavin
Dokázat říci
Nesmím strhnout lavinu
když nerozeznám
co je trápením či slastí
Dokázat říci
pomohu
a vyhledám ruku
třeba právě vaši
MEZI OKNY
Dlouho se díval na květy vloček
a okno prasklo modlitbou vězně
Motýlí prosba zemřela tiše
spjatými křídly uprostřed zimy
Včas proto k podzimu
motýly ohřej v dlaních
své letní lásky
prosíkem z listů lip a jasanů
ZAHRADA
Když se tě podzim zeptá
co v zahradě se urodilo
poptej se kořenů
zda hýčkaly už v lednu
mízu stromů něhou
Pak dubnového deště
zda nadějí pršel zeleně
A v máji milenců
co z písní tichem psali
do osnov větví stromů
když nad láskou jim kvetly
A ptej se úlů
a sester včel
zda v plástvích
život medem odkojily
Zda s tebou v srpnu
růženci jeřabin slunce uprosily
o zlatě mírné sálání
|
