na další stranu
Veronika Svobodová
NOVOROČNÍ
Vánoční strom
ze stojanu se skácel
Bum a bom
já do mísy zvracel
Tvou ...
Top vášeň
Top lásku
Tvůj bramsalát
Hovno báseň
bez podvazku
nemůžu se smát
... promiň
bla bla bla bla
projímadla
z vánočního balíčku
strč prst skrz krk
máš vločku na víčku
VODNÉ STOČNÉ ZA SLZY
Přišel nedoplatek
Na tvé jméno
Do mé schránky
Na milostné dopisy
Po kapkách
Ti to volám do telefonu
Na číslo
Co je nedostupné
V hluchém tónu
Vyslyšeno
Zavěšeno
/volaný účastník hovor nepřijímá/
BEZ OTÁZEK
Můj
tvůj
strach
jako prach
se vznáší
až zapráší
mou
tvou
polici
v divné pozici
Na mé
tvé
lože
Na naše
vidličky a nože
A v kuchyni
v příborníku
je plno otazníků
z hliníku
a nerezu
raději tam ani nelezu
V koupelně
teplo jak v kotelně
a tablety na spaní
vedle prášku na praní
a sny
co čekají na vyvářku
Mé
tvé
kartáčky na zoubky
zaprasené kohoutky
od zubní pasty
jako flastry
za sprostý slova
Drhni bolest znova
ještě vidím flek
můj
tvůj
svěží dech
mluví do zrcadla
prstem slova
Maluji srdce
ty čmáráš kosočtverec
můj
tvůj
prst je štětec
tváříš se trpce
jako úplný blbec
který se ztrácí
v koupelně plné páry
myslíš na lumpárny
jako jiné páry
co nazí
vedle vany stojí
a z vodovodní baterie
teče voda
a naše prádlo si žije
na prádelní šňůře
kouká na nás shora
může být i hůře
to oba dva víme
když vodu zastavíme
do pěny se ponoříme
myjeme si svoje těla
Má
tvá
houba a sprchový gel
krouží kolem těl
Víš
že bych chtěla
Vím
že bys chtěl
...
VÁNOČNÍ
Nechám si tě
zabalím do baňky
zavěsím na vánoční stromeček
jsi můj nález mezi všemi
a venku chumelí prosinec
Nadělím si tě
vyměním za sáňky
až zazvoní zvoneček
jsi má půlnoční pod hvězdami
a venku chumelí prosinec
házím ti lásku za límec
trochu studí a trochu zebe
Tak jasně
že sníh je bílý
miluješ mě
a já miluji tebe
v tuhle chvíli
A venku chumelí...
Z NOČNÍHO STOLKU
Vzdálená
tobě
Unavená
v sobě
Tichý hluk samoty
v hlavě mi křičí
Tak strašně chtěla bych
být ničí
Bosé šlápoty
kolem lůžka
u hlavy puška
na pokraji rána
kdy chci už zase noc
tak strašně moc
znovu cítit
Hvězdy
co teď pohltila mlha
průhledná
na okraji
snů
kde věčně sama
spím
z vyčerpání
Zatáhnu závěsy
ať den táhne kdesi
v pyžamu plné žmolků
a srdce
na nočním stolku
|
