Veronika Svobodová

MRDAT NEDĚLNÍ OBĚDY

Připadám si stará
Nevím už jak chutná kocovina
nevím o čem byla má prvotina
Rána jsou stále chladná
přes křivosměšné ruce
tvaruji si obličej
do použitelnosti
když se večer k tobě plazím
pro něžnosti
Pak možná v kleče
s vlasy v culíku
kroužím po tvém kolíku
jazykem
rty
a dlaní
rodinné porno
ryhle a potichu
Zítra noky místo knedlíků
honí se mi hlavou
Suché noky s vejci
a hlávkový salát
MRDAT
nedělní obědy

*

Zasadíš mě
Až vyrostu
budu kytka
Pohnojíš mě
Rozkvetu
Odkvetu
A pak
Vzpomeneš si
že si mě nezalil
Šlápneš na mě
a koupíš si jinou
Umělou
PLASTIKA
BOTOX
velký KOZY
TRAMTADADÁ

*

Snad
ze staré známosti
píšu ti básnosti
Takové ty verše
bez platné šarže
O rukou v klíně
co jako v hlíně
se boří
když volá jaro
A Pak Hornbach a Obi
mají utržené sluchátko
a smějí se tomu
Přijdu domů
a můžu psát komukoliv
Vařit písmenkovou polívku
nebo nastrouhat strouhátko
do cuketové buchty
a pastelky nechat polámané
Nevím co se stane
v příští básni
Mám v tom ještě nejasnosti
Tak vznikají tyhle básnosti
co píšu za dešte
dokud nepřestane lít
Měli bychom jít
potichu a ještě více tišeji
k sobě se tuliti
abychom lépe slyšeli
obě srdce co pro sebe žijí

*

Promiň
ale jsem jen poezie
živá
Bloudím bytem
jako slova stránkami
sem tam zavadím o verš
co v koutě se skrývá

Sem tam zavadím o tvou řasu

Jsem tvou ztrátou času

když neumíš číst

*

Mlha se valí městem
já se válím s těstem

na koláč

Bůh ví
kde se válíš ty

/ jak se řekne žensky paroháč? /

*

I když je to moje vina
že už NEJSI
že už tě nemám po boku
Brečím do odtoku
když čistím si zuby
a zbytek pasty
tlačím z tuby
Rozbrečí mě
kdejaká
pičovina

*

Potřebuji tě milovat
nebo zešílím
a šílenost
je nemoc
k zlosti
Popros třešeň
ať dřív kvete

NIKDY NEBUDU OVCÍ

*

Jednou mi ŠLO O ŽIVOT
a jindy ŠEL ŽIVOT mimo mě
Aktuálně zmatená
v infocentru po zavíračce
dávam najíst kočce

salátu co už nebudu

rohlík ptákům

*

Jsem snad nějaká motanka
abych ti hlavu motala
Spíš jen motanice
či mazanice
Té podobná jsem více
Rostou a slábnou
mé plíce
při nádechu a výdechu
Pojď si hrát
na bábu pod deku
Je mi jedno co si o mně myslíš
klidně si na mě vzpomeň
až si budeš ty víš co
psát básně přece
to sem myslela
Nahá docela
cizí zcela
Vzdálenost je cela
Však
oba jsme aktivní
svítíme zeleně
Budu tvou laní
volat na tebe
jelene...

*

Křičela jsem do Čítanky
že mě serou ruský tanky
Taky když Ema mele maso
přitom ráda sado maso
Máma má tátu
ale táta má Emu

/ nemusím rozumět všemu /

Ostatní tvorba Veroniky Svobodové publikovaná v Divokém víně:
DV 118/2022: * a další
DV 115/2021: * a další
DV 111/2021: * a další
DV 106/2020: * a další
DV 105/2020: I., II., III. a další
DV 104/2019: *** a další
DV 103/2019: *** a další
DV 101/2019: *** a další
DV 100/2019: Vrkovačka a další
DV 97/2018: Tepomrtvá a další
DV 96/2018: Doživotní, Půlená a další
DV 94/2018: Akvarijní nerybička a další
DV 93/2018: Novoroční, Vodné stočné za slzy a další
DV 89/2017: Abys věděl a další
DV 87/2017: Dnešní, Gramodeska a další
DV 85/2016: Báseň dobrounočnía další
DV 84/2016: Cesta ven přes second hand a další
DV 83/2016: Ráno co je jiné a další
DV 82/2016: Pod tebou a další
DV 56/2011: V myšlence, Když padá smutek a další
DV 45/2010: Milostný půst, Duše a další
DV 33/2008: ***
DV 32/2007: V zahradě polibků, Sedmikrásky a další
DV 14/2005: Jsem tvůj přítel
DV 12/2004: (úryvek z básně), Tak ti ď