Veronika Svobodová

V MYŠLENCE

Vkrádáš se mi do těla
rychlý se náš dech
možná jsem to nechtěla
lozíme si po citech
Moje duše je tvoje duše
a černá chvíle
tak blízko cíle
Přes hory
lesy
přes řeky
krademe si doteky
Přes bolest
sváry
nenávist
hádáme se kdo dá víc
Už se známe
snad rádi se máme
někdy víc
a jindy míň
Usedáme
uleháme
jsme lásky podivín
Roztáčíme naše těla
v ruletě o lásku
pokládám ti tichounce
malou otázku
O nás dvou
o citech
a o duši
- Proč máčíme vše v kaluži
Tak už mlč
a zase zrychluj dech
miluji když ležíš na zádech
Přes bolest
křivdu
nicotu
voní nám těla po potu
Už se známe
tak "lásku" si dáme
Navždy víc
a nikdy míň
usedáme
uleháme
jsme lásky podivín

KDYŽ PADÁ SMUTEK

Když padá smutek
to nebe pláče
a vítr ...
... vítr bije do ulic
krade listy stromům
a rozhazuje do polí
To já jsem ten vítr
a ty ze stromu list
To já svírám tě v dlani
to se mnou letíš po nebi
a na všechno máme čas
Koukni na ty řeky
na řeky potoky a jezera
nejsou plné vody
to je jen pouhé zdání
jsou plné mých slz
Miluješ mlhu
kráčící šero v ulicích
a vůbec netušíš...
...ty netušíš
že miluješ můj žal
Teď svírám tě v dlani
nesu si tě oblohou
na rozkvetlou louku
posetou sluncem
Tak už nepřibude řek
a rozplyne se mlha
když slétnem na tu louku
kde z květin svážeme kytici
svatební
Už nejsem větrem
a ty ztrácíš listů tvář
louka mění se v náš chrám
já v ženu
a ty muže

PROMĚNA

Vyměň si ruce
s Andělem za křídla
Anděl bolest nevnímá
Místo slz
perly a ústa němá
každý touží po tom
co nemá
Splašeným větrem
nést se nech
až vyroste ti peří na zádech
Zapomeň na lidi
když letíš podél mraků
dej jen pozor
na houf lidskejch draků
Zavři oči
a volně pluj oblohou
do proměny
ti ptáci pomohou
Získáváš víc
než ztrácíš
a máš co dát
Místo dlaní
do křídel budeš duši brát
Duši těch
co je rosa chladí na nohou
Duši těch
co létat nemohou

ZAPOMENUTÁ PANÍ

Pod květy
jabloně
na zelené trávě
dívají se
do nebe
oči
nahého těla
na starém obraze
se zlatým rámem
na oprýskané zdi
zatuchlého pokoje
v nevětraném bytě
zadluženého domu
jedné
zapomenuté paní

V PŘÍTMÍ NOČNÍHO PODNIKU

Kdysi rád
sladký mlíko v tubě
a teď
žvejká cígo v hubě
...jeden pán
rádoby elegán
V jednom nočním báru
osahává Sáru
...odbarvená blondýnka
vystrkuje kolínka
chichotá se jemným hláskem
pohrává si se svým vláskem
V přítmí nočního podniku
a nudných tónů na piáno
tak jak má pán ve zvyku
odchází zase až ráno
Každý večer
na jinou slečnu nebo paní
sahá v přítmí na ni
A s ní k ránu z baru se ztrácí
a večer sám zpátky se vrací

Ostatní tvorba Veroniky Svobodové publikovaná v Divokém víně:
DV 97/2018: Tepomrtvá a další
DV 96/2018: Doživotní, Půlená a další
DV 94/2018: Akvarijní nerybička a další
DV 93/2018: Novoroční, Vodné stočné za slzy a další
DV 89/2017: Abys věděl a další
DV 87/2017: Dnešní, Gramodeska a další
DV 85/2016: Báseň dobrounočnía další
DV 84/2016: Cesta ven přes second hand a další
DV 83/2016: Ráno co je jiné a další
DV 82/2016: Pod tebou a další
DV 45/2010: Milostný půst, Duše a další
DV 33/2008: ***
DV 32/2007: V zahradě polibků, Sedmikrásky a další
DV 14/2005: Jsem tvůj přítel
DV 12/2004: (úryvek z básně), Tak ti ď
DV 105/2020: I., II., III. a další
DV 104/2019: *** a další
DV 103/2019: *** a další
DV 101/2019: *** a další
DV 100/2019: Vrkovačka a další