na další stranu
Michal Černík
ZÁVRAŤ
Nebe má křídla
tak jako anděl až vzadu
a často jsou semknutá
k střemhlavému pádu
Nebe má opravdu křídla
vezmou tě do vesmíru
a není člověka kromě člověka
který je poslem míru
PRAMENY ZPĚVU
V horách jsou prameny řek
v očích jsou prameny slzí
v srdci jsou prameny zpěvu
radosti lásky žalu i hněvu
Dnes v noci jsem slyšel slavíka
pouhá tma mu ke zpěvu stačí
A on se vlastním zpěvem zajíkal
až k jásotu až k pláči
SLAVNOST
Nic krásnějšího není na životě
nežli život jímž jsme milováni
Nic krásnějšího není na životě
je-li on náš vladař a my jeho páni
Nechme roky jako vítr vát
když pojídáme chleba našich dní
popíjíme víno našich rozhovorů
a stále ještě něco nás umí dojímat
POSLOVÉ DOBRÝCH ZPRÁV
Do vlastní zimy padám jak sníh
kterou protahuje mrazivý severák
Hrozná je prázdnota lidské duše
nepřeletí ji ani osamělý pták
Vrabečkové a sýkorky myšlenek
sleťte se v hejna a pobuďte na chvíli!
Na jaře jsou stromy plny dobrých zpráv
Zahnizďují je ptáci kteří přežili
ZIMNÍ DÉŠŤ
Prší a prší mi do jména
studená voda voda nekřtěná
Prší a prší do mého osudu
dříve jsem nebyl a zase nebudu
Prší jako když nahoře v nebi
kdosi do země přitlouká hřeby
Prší a prší zimní voda voda živá
V takovém dešti se nepohřbívá
OMÝVÁNÍ SLOV
Omývat slova která zabila
omývat slova která zranila
omývat je z krve omývat je z hříchu
a navrátit tichu
Jako když do země zasadíš topas
jako když zemi navrátíš semínku
jako když ze sedmi životů upleteš provaz
jako když z dětství povoláš maminku
MILOST SLOVA
Vlož do kamene slova
která máš rád
a on je bude hláskovat
a on se naučí milovat
Do svého čela je vtiskni jako šém
a na jazyk vlož jako obolus
ta slova která patří všem
ta marnost která stojí za pokus
POZDNÍ ROZHOVOR
Říkám ženě - ženo moje
panna Maria má tvoji tvář
Říká žena - muži můj
mladosti své jsme dali na oltář
Říkám ženě - ženo moje
radost s námi usedala k stolu
Říká žena - muži můj
bodláčím teď půjdem spolu
ZKOUŠKA
Bůh se o mne už nepokouší
ďábel to vzdal mnohem dřív
smrt říká že mne ukonejší
zrovna když chci být ještě živ
A kolik že je ve mně života?
Nemusí mne rozkopnout neštěstí
Jenom se říznu do prstu
a kapka krve zaúpí bolestí
SEN O VÍDNI A PAŘÍŽI
Ta ostuda Dosud jsem nebyl ve Vídni
v tom městě kde pendlovky bijí jako kdysi
Franz Josef i alpské fo“hny uklidní
a jaro tam bývá rozmarné jak Sisi
Ta ostuda Taky jsem nebyl v Paříži
prý se tam Mona Líza za muži ohlíží
a Picasso by mne maloval velmi rád
Tam i zpět bych prošel každý boulevard
ZAŘÍKÁVÁNÍ SPÁNKEM
Napil se orkán z mého spánku
a na sebe vzal podobu vánku
I smrt se napila z mého spánku
a spí a spí a má na kahánku
Nepijte z mého spánku přátelé
žena vám na noc odstele
Přátelé nepijte ani hlt
z mého spánku bude pít smrt
PŘÍŠTÍ ČAS
Na naší straně zdi
je čas laskavější nežli venku
Z našich rukou den se urodí
a lidské sváry snášejí se polehounku
Snášejí se na zem jako listí
z něhož brzy bude hlína
a uvolní prostor pro vše příští
Ach dítě! Dítě na minulost nevzpomíná
ALTER EGO
Řekli byste že padá listí
ale to jsem já kdo se o zem tříští
Řekli byste že padají jablka
ale to jsem já kdo na zem stokrát zaťuká
Řekli byste že padá postřelený pták
ale to jsem já kdo vzlétá do oblak
Řekli byste že dohlédnete na vrcholky dnů
ale to jsem stále já kdo plaší tmu
DOSLOV
I ty se někdy cítíš být vítězem
I ty se někdy cítíš být odvěký
jako ten který na hřbitově svoji smrt
pohřbil na věky
A když ti do osudu vtlučou hřeby
celý se zatneš do pěsti
Kolik radosti je k životu zapotřebí
a kolik bolesti?
|
