na další stranu
Michal Černík
STAČÍ I MÁLO
Prostý je chléb prostá je voda
a prosté slovo ruku ti podá
Někdy nám ke štěstí stačí i málo:
aby nebe za nás bolest vyplakalo
ŠUMĚNÍ
Stromy dejte mi
šumění větru mezi větvemi
A já se rozšumím
Stínem stromu bude můj stín
ČECHY
Malá je naše země
Malá jako dlaň malá jako hrst slov
Po zemi rozsévám slova
Bude z nich chléb
BLÍZKÉ SETKÁNÍ
Podívej jak se v každé kapce deště
celý náš svět mihotá
To v každé kapce padá bůh
a o zem se tříští k poctě života
KAMÍNEK TICHA
Ticho malé jako kamínek
vydloubl jsi z hlíny a k uchu přiložil
Urputně mlčelo a mlčelo za tebe
Abys žil
ČISTÁ ŘEČ
Abych ani pírko nevylekal
zaškrtil jsem i svůj dech
Tak čistá je řeč srdce
Není ve slovech
PODZIMNÍ BALADA
Včera jsem si lehl pod topolem
přikryl jsem se uklizeným polem
a už ho vyklovává hejno vran
Hospodáři zasej zrno do mých ran!
PODZIMNÍ LES
Spadané listí všemi barvami
pod námi zapaluje zemi
Les je už němý
Začaly slavnosti tlení
POSLEDNÍ LISTÍ
Do života ti listí napadalo
a už ho vůbec není málo
Musíš ho shrabat a proměnit v oheň
popel dát zemi Nezapomeň
BÍLÝ DEN
Celý den je čerstvě bílý
sníh naše viny nezavál
večer jsme se pomodlili
někdo požadoval někdo děkoval
JIZVOU SLOVA
Srdce s křídly havrana
úzkost na kost odraná
Pak už nic Pak živou jizvou slova
vlastní portrét namalovat
DEDIKACE
Klíčem se člověk neodmyká
svět se neotevře v dlaň
a dveřím do ráje chybí klika
O své srdce se neporaň
OTISK
Při opravě dvorku u našeho domu
jsem svoji ruku vtiskl do betonu
Roky se tu za mne bude o zem opírat
a živou vodu deště do dlaně nabírat
TRPĚLIVĚ
Někdy svá přání píšeš na vodu
někdy ti oblázek po vodě chodí
Tolikrát pravda čeká na svoji svobodu
A kdo z nás ji osvobodí?
STÍN VEČERA
Dokonán jest večer a tma rozestlaná
s úzkostí svojí vedem věčnou při
zda na nás počká zítřek
a počká-li i pozítří
|
