na další stranu
Zora Wildová
ČÍM VĚTŠÍ TMA, TÍM LÉPE VIDÍ
Jen co se stříbrná zřítelnice měsíce vynoří nad průrvou naší ztemnělé ulice,
zhasnu dlouho do noci trpělivě se mnou bdící lampu.
Nač ještě elektřinou svítit oku, které čím větší tma, tím lépe vidí?
Které si i na tu dálku, a docela bez brýlí a úplně bez dechu
a naprosto bez zábran, čte z mojí úžasně otevřené knihy?
KAŽDÝ SÁM SI HLEDÍME
Přikryti stropem, nocí, vesmírem
vedle sebe ležíme a nespíme.
Ještě chvíli si každý sám do zavřených víček hledíme,
jak se k nám blíží, přibližuje
našich dvou asi před hodinou znepřátelených snů čerstvá demarkační linie.
LÍSTKY NA KONCERT
Vítr poškubává stromy
a ony pak nad spouští tohoto proradného světa
svými už dočista vymávanými kouzelnými proutky srdceryvně lomí.
A podzim biletář rozdává kolemjdoucím lístky po hrstech
na koncert zdarma, na koncert pro fistulku, protržený buben a pro housle.
KDYŽ SE TO PRSTEM ZKUSÍ
Měsíce koláč ujedený z jedné strany.
Voda nad jezem jako ke dnu přišpendlená.
Sukno stínu a tyl pavučin.
A tráva zle na nás nabroušená. Když se to prstem zkusí.
Dvojice milenců rozříznutá v půli a rozlomená na dva kusy.
S TĚLEM V JEDNOM PLAMENI
Život jsme dostali jenom k vyzkoušení.
A sami jím byli tvrdě přezkoušeni.
Krví a potem zbrocení
a s tělem v jednom plameni
jsme byli jako nejlepší palivo pod kotel světa neslitovně hozeni.
|
