na další stranu
Dušan Spáčil
NÁVRAT Z DOVOLENÉ
Zatímco jedu
od rakouského Brenneru,
k české hranici,
hlavou uhánějí ovečky
čerstvých vzpomínek -
Usilovně skáčou přes neklidnou říčku
spánku na autobusovém sedadle.
Jedno je ale jisté -
Rychlost tohoto vozidla
A těchto oveček se nesčítá.
Naopak.
BOUŘE
Do katedrály v Kutné hoře,
udeřil blesk - jak meče kov.
Najednou padá z nebe moře
přináší medúzy zlých slov.
A nebe pořád nemá dosti,
pro hromů křik se nedá spát,
rozbolí revmatické kosti -
a ulicí se žene Pád.
Pak doprší a ještě chvíli
rozmoklý svět bahnem čpí ti,
jak nádražácká uniforma,
slunce však nabírá své síly
z přádelny života nití.
Zní zase slavné Nessun Dorma.
NAŠTVANÝ HOLIČ
„Další páni na holení?“
V čekárně však nikdo není!
Čekali tu dva berani,
museli do zaměstnání,
přenechali místo lamě:
měla ale sucho v tlamě,
a ten vousáč s malým shih-tzu,
šel si zase koupit pizzu,
teď sedí spolu nad kolou,
zasloužili by na holou!
|
