na další stranu
Dušan Spáčil
BABYLÓNSKÁ VĚŽ
Kdo je to vlastně?
Jaký sen v duchu střeží?
Chce jenom málo:
být babylonskou věží!
Tou věží,
z níž je výhled do Afriky,
a pád z ní trvá jako let!
...a hvězdy září tam,
házejí cukrbliky,
a vůbec se z ní
nechceš vracet zpět...
Plivanec shora
padne jak v sále facka
a pusa odsud
doletí do neznáma
... dole když řeknou
"sundejte toho fracka!"
nahoře spatříš úsměv:
"Vždyť je to jenom fáma!"
POČÍTÁNÍ OVEČEK
Už trochu kvetu
ale sílu mám!
Dál hory zboží dovážím
a když usínám v garáži
ne hloupé ovce -
svých třista koní počítám!
Tu jeden chybí,
prej špatně šláp...
jak jsou ty koně svéhlaví
vím, šoféra to nebaví:
"Na smeťák s tebou,
jseš dýchavičnej starej křáp."
Jenže sám kašle,
jde z něj dým
a je prej špatnej na spodek,
co má on říkat, holomek!
...zmizíme spolu
rezavej, ale všeho schopnej tým.
ÚZKOST
Stanu se užším a ještě užším
Až budu nejužším na celém světě
zmizím jako lyžařská stopa
MARIE
Zasadil jsem strom
zplodil syna
a postavil dům
.. a pak ještě jeden a ještě jeden
Nakonec jsem mezi nimi vybetonoval
nádherné náměstí!
Strom umřel
a syn odešel do světa
kde mu říkají Marie
OPUS MAGNUM
Múza, která s ním přiletěla,
zastínila nebe.
Když mávla obrovskými křídly,
z redakcí vyletěly stohy recenzí
a usazovaly se bázlivě na telegrafních drátech.
Uznávám, že kdyby si všichni nemuseli držet nos
kvůli té všepronikající vůni peněz -
možná, že by to bylo opravdu
to největší umění na světě.
|
