na další stranu
Štěpán Votoček
OHEŇ
Vemte si do lesa
pilu a sekyru
nařežte hromadu
bukových polen
otepi ze soušek
přihoďte na káru
a větve namočte
v rozteklý smole
Večer mě odveďte
na vršek nad polem
spoutejte železy
mý chladný ruce
svažte mě provazy
ke kůlu a kolem
navršte hranici
na vlhký louce
Škrtněte zápalkou
zapalte fagule
v mezerách kulatin
podpalte chrastí
jen ať dým udusí
co nechce přebolet
plamen ať sežehne
maso a kosti
Až oheň dohoří
za mlhy nad ránem
rozhrňte oharky
kovanou holí
já budu pokojně
čistý stát před Pánem
anebo zůstane
jen popel v poli
SLAŤ
Jdu kroky těžknou propadají
boty se boří v rašelině
a hvězdy stojí nepadají
tetřeví oči ve smrčině
Jdu hltám hnědou vodu slatě
chuť tlení sákne do všech tkání
jdu a vřes voní jedovatě
nocí jež zbývá do svítání
Ke kostrám dávných utonulých
k očím jež hledí zpod hladiny
jdu v rytmu tepen okoralých
nořím se mlčky do hlubiny
JEZDEC
Nebe je hvězdnatý
na sklonku noci
tma je krev studená
sražená v srdci
Kůň odfrk za vraty
obláček páry
a jezdec seskočil
do zmrzlé škváry
Zabušil na branku
zaťatou pěstí
a botou prohrábl
spadané listí
Zátah jsem záclonu
rozsvítil chodbu
co ho sem přivádí
v tuhletu dobu?
Přes dvůr jsem zavolal
co že si přeje
a náhle uvnitř mě
všechno se chvěje
Znám tu tvář i oči
a rty jak linku
i vlasy zcuchaný
...jsi to ty synku?
Jsi na kost prokřehlej
kdes nechal kabát?
vydrž hned otevřu
půjdeš se ohřát
Budeš mi vyprávět
co se to stalo
dřív jsme si toho říct
stihli tak málo
Ne otče nemůžu
být v tomhle domě
ty se však vyhoupni
do sedla za mě
Odpusť že tak dlouho
musel jsi čekat
ale teď chvíle je
všechno tu nechat
Musíme vyrazit
než nebe zbledne
rychle než na cestu
mlha si sedne
Vezmu tě přes hory
pláně i moře
krvavý obzory
uvidíš hořet
Do končin o kterých
neměl jsi zdání
já tě dnes provedu
nechej už ptaní
A tak jsem naskočil
objal ho v bocích
kůň tryskem vyrazil
poslední nocí
NOČNÍ VLAK
Každou noc okno otvírám
a průvan hejbá záclonou
pták v drápech kočky umírá
a čísi kroky kamsi jdou
Čekám až v dálce rachot kol
ojnic a náprav železných
rozezní se a přes obzor
zazáří jiskry jako sníh
Nestojí tady nádraží
žádná trať tudy nevede
ale vím jistě k mým dveřím
noční vlak jednou přijede
Zasyčí pára bílej dým
ucejtím vyjdu šťastnej ven
strojvůdce dlaní pozdravím
nastoupím už jsem připraven
Lístek mám dávno zakoupen
návěstí signál dávají
vagónem projdu ke kupé
kde sedí co mě čekají
Ve dveřích vítá mě můj syn
s úsměvem pak se obejmem
píšťala zazní a já vím
už pořád spolu pojedem
Každou noc okno otvírám
a průvan hejbá záclonou
pták v drápech kočky umírá
a čísi kroky kamsi jdou
PROVAZ
Našel jsem v lese strom
habr jilm co já vím
širokou korunou
do trávy vrhal stín
Opřel jsem se o kmen
a hleděl na palouk
a vzhůru do listí
jak splétá síť pavouk
Najednou strnul jsem
na větvi u kraje
houpá se ve větru
provaz jak had z ráje
Rozhlížím se kolem
srdce mi sevřel strach
kdo došel sem aby
na život si tu sáh
Kdo provaz přehodil
a smyčku uvázal
kdo tu stál pod větví
a potom zaváhal
Dívám se do trávy
stopy jdou jenom sem
už to vím kdo přišel
pokradmu s provazem
DEAD SON BLUES
Včera mě v noci navštívil mrtvej syn
že prej se pro něj věšet už nemusím
To se ti radí ze zahrad věčnosti
jenomže tady nezbylo radosti
Nebeskou manu nasáváš z obláčku
já ze dna škrábu spálenou omáčku
Kdepak jsi nechal strážnýho anděla
proč já mám doma plechovku popela
Nezlob se táto tohle ti nepovím
proč je to takhle ani já sám nevím
Včera mě v noci navštívil mrtvej syn
že prej se pro něj věšet už nemusím
|
