na další stranu
Štěpán Votoček
NĚKDO TO UTŘETE
Jím vejce se solí
a drobím po stole
nůž lepí od žloutku
mrtvého ptáčete
prý všechno přebolí
smí všechno přebolet?
utěrkou na poutku
někdo to utřete
Než obzor dohoří
rudými plameny
z Podskalí do Nuslí
vydám se opilý
Bůh ke mně hovoří
jen krčím rameny
mám jizvu od bruslí
anebo od pily
A z mostu nad domy
dnes nikdo nepadá
jen metro burácí
ve střevech tubusu
mráz štěpí atomy
a rajská zahrada
jsou Nusle za noci
zbytky na ubrusu
Piju kal Botiče
trochu mi hanba je
že nečtu Kunderu
ale jen Hraběte
že ležím u tyče
půlnoční tramvaje
jestli se proberu
někdo to utřete
SRANDAMAČ
Život je jenom srandamač
někdo nám rozdal dresy
ty budeš lúzr a ty sráč
ty Neymar a ty Messi
Nikdo ten zápas nepíská
rozhodčí tahá z cíga
žádnej tým pohár nezíská
je to fakt divná liga
Nikdo tu v bráně nestojí
zato jsou všichni v outu
trenér se v Ritzu v pokoji
cpe jak o posledním rautu
Fandové rvát se nebudou
a proč by? je to bouda
než hrát s fejkovou mičudou
jdu si dát taky čouda
Život je jenom srandamač
hra v pseudorealitě
přehrává nám ji počítač
ve full HD kvalitě
NADĚJE
Dejte mi stůl
a místo ke spaní
ticho a klid
krcálek v ústraní
ať mám co jíst
hadry, co zahřejí
světlo, pár knih
jen žádnou naději
Nechte mi nůž
nějaký peníze
kuřivo, líh
ať vydržet to lze
ochotnou dlaň
klín ještě raději
dokud je chuť
jen žádnou naději
Vemte si zpět
oč jsem se neprosil
zapomenout
už jsem se pokusil
vede nás Bůh?
ne, to se neděje
utěšný je
svět prostý naděje
MYŠLENKY
Myšlenky před spaním
jateční zvířata
v boxech se klepají
kopají do plechu
myšlenky před spaním
topená mláďata
tiše se cukají
lapají po dechu
Krev břehy podmílá
starých vrb kořeny
mozkových laloků
výčnělky hobluje
ven tepna, zpět žíla
jsem v sobě zavřený
a ve mně v amoku
Bůh ďábla miluje
Myšlenky před spaním
tep je cval, dech je klus
a v každé systole
odměrka šarlatu
darmo je zaháním
člověk je slabej kus
den co den v stodole
ubitej na mlatu
OHEŇ NA SKÁLE
K ohni na skále
mířím z daleka
sám a za noci
nikde člověka
nikde zvířete
jenom pavouci
zbyli na světě
Na dně plamenů
doutná jehličí
smola vytéká
praská a syčí
větve borové
kdo tu nasekal
v noci říjnové?
Kdo je zapálil
kůrou březovou
kdo je nanosil
abych došel tmou
k ohni na skále
kdo mi připravil
velké finále?
KDE
Kde jsou ty vůně
kde jsou ty chutě
slova, jež znějí
něžně i krutě
Kde jsou ta léta
kde jsou ty sněhy
dotyky dlaní
a prutů šlehy
Kde jsou ty tóny
kde jsou ty barvy
motýlí tance
nad cáry larvy
Kde je ta síla
a odhodlání
třeskuté mrazy
a po nich tání
Všechno je mezi
bez charakteru
jen prázdné pouzdro
od revolveru
Všechno je mělké
vše oploštělé
beztvará duše
v beztvarém těle
BIPOLÁRNÍ PORUCHA
Bipolární poruchu
mám, neklesám na duchu
smutný nejsem navždycky
zítra budu manický
|
