Štěpán Votoček

KLADENSKÁ NOC

V kladenské noci
pod oknem kroky
to kdosi venčí
psa nebo duši
měsíc, král krysa
pije kal stoky
Jidáš se věší
na moruši

V kladenské noci
kočky se páří
v zákoutí někdo
někoho bije
na noclehárně
vyzáblá Máří
zpitému Kristu
nohy myje

Na Sítné v baru
Salome sladká
ve čtyři ráno
nechala tance
Křtitel ji pokřtil
a pak jí šeptá
do ucha verše
od Šiktance

A z ocelárny
dým nebo pára
k nebesům stoupá
a splývá s mraky
Abrahámovi
šedivá Sára
nad hrnkem kafe
sčítá roky

JEŠTĚ

Ještě zbytky sněhu
na hřebenech tají
už od jihu ptáci
v hejnech přilétají

Ještě víc než slunce
jeřabinka hřeje
už barevné věnce
házíš do peřeje

Ještě teplo polen
po světnici sálá
už nad párem kolen
kvetou prsa malá

Ještě ráno mrazy
trhají z úst slova
řekni, není brzy
tak se zamilovat?

ČTVRTÉ JARO

Nebe je vysoké
a vzduch tak lehký
vykvetla poupata
malinké lebky

Je jaro, čtvrté už
pod černou hvězdou
se srdcem spoutaným
železnou uzdou

A každé zrození
zánikem voní
jak maso pod sedly
mongolských koní

A každé slovo se
obrací v kletbu
plíseň a hniloba
požírá setbu

Je jaro, čtvrté už
kolik jich ještě
přijde, než náš popel
odplaví deště?

MĚSÍC

Dorůstá měsíc
nad lesem a psí
vytí se nese
ztemnělou návsí

Na nebi skví se
jak vejce v dehtu
lak, co se leskne
na dívčím nehtu

Těhotné břicho
svedené sestry
stříbrná mince
u keltské kostry

Nemluvně mrtvé
v kaluži ropy
a v jeho prachu
jsou naše stopy

Můj bílý prapor
na černém ráhnu
vzdálený jako
vše, po čem prahnu

Krysař, co fugou
na flétně příčné
svolává nocí
nás náměsíčné

Abychom scestí
za cestu měli
zářící lebka
již slunce bělí

Abychom vešli
poslušně sami
do lůna luny
do vlčí tlamy

ZVONY

Kostelní zvony
poledne bijí
každý den stejně
už tisíc let
pod žebry srdce
tak jako ony
čas měří, tluče
jak nůž o led

Kostelních zvonů
velebné tóny
nesou se k nebi
za anděly
ti mlčky krouží
jak Boží drony
abychom o nich
nevěděli

A když se zvony
přetaví v děla
zbude jen tlukot
uvnitř v hrudi
zbude jen úzkost
lidského těla
ticho, jež spící
stvůry budí

KOŠILE

Poslední polibek
včerejší milé
knoflíky přišila
mi u košile

Na prsou samopal
a v torně deka
kdo ví, zda navečer
ještě mě čeká

Anebo jinému
ustlat si přeje
polévku vaří mu
a vodu hřeje

A já na košili
červenou skvrnu
budu mít a nocleh
na lůžku z drnů

HVĚZDY

Padají hvězdy
něco si přej
podej mi ruce
a moje hřej
neboj se, neplač
to jenom hřmí
to bouřka trhá
peřinu tmy

Nejsou to hvězdy
to přeci vím
šílený císař
zapálil Řím
v erbu má zmiji
a dračí chřtán
a jeho jméno
je Čingischán

Neboj se, neplač
utečem pryč
najdeme v trávě
kvést petrklíč
větévky jívy
nařežem spolu
do modré vázy
uprostřed stolu

NÁDRAŽÍ

Na nádraží tisíc lidí
čeká na vlak do neznáma
Pavljuškovi teče nudle
do ruky ji utře máma

Tisíc tašek na peronu
někdo sedí, někdo stojí
děda prosí, zda mu někdo
jabko nožem nerozkrojí

V každé tašce, co kdo pobral
ve chvatu a na útěku
Pavljuška se třese zimou
výpravčí mu půjčil deku

Koleje se v ranním slunci
jak tatarské šavle třpytí
mezi pražci nesměle se
na svět klube první kvítí

Na nádraží tisíc lidí
na betonu, mezi sloupy
nevědí a nedozví se
kdo z nich nikdy nenastoupí

CIZINCI

Do větví z kořenů
vrací se míza
přijeli cizinci
nemají víza

Přijeli cizinci
nemají pasy
a zdraví podivně:
davájtě časy

Milují rachejtle
a ohňostroje
a mají odvážnou
taktiku boje

Střílením penzistů
psů a cyklistů
zbavují přátelskou
zemi nacistů

Ne, válku nevedou
jen operaci
ve školkách, špitálech
i na matraci

Než slavně zakončí
vítěznou cestu
je třeba obstarat
dar pro nevěstu

Pračka a lednička
či televize
vybaví domácnost
již drtí krize

Praktickou trofejí
stateční branci
zajistí rodiny
pod tíhou sankcí

Kdo by jim zazlíval
pár suvenýrů
za vše, co přinesli
na oltář míru?

Višňové sady se
zaskvěly v květu
Rus širá zas jednou
pomohla světu

Odjíždí cizinců
prořídlé pluky
s tanky to nevyšlo
tak příště s luky

TATIANA

V batůžku chleba, sušenky, vodu
v kabelce mobil, peníze, pas
se dvěma dětmi stojí u vchodu
Tatiana? - privět, užežduvas

Únavu z čela zápěstím stírá
v pohledu skrývá nedůvěru
Mášenka za krk barbínu svírá
Saškovi z ruky tašku beru

Na cestě šest dní, noc na hranicích
tři týdny v krytu plném špíny
viděli mrtvé ležet v ulicích
z domu jim zbyly rozvaliny

Nejstarší Jura šel do armády
je na východě u jednotky
tady je s holkou a s kamarády
ukazuje mi jeho fotky

Rodiče prý se z vesnice nehnou
radši se neptám na manžela
dávám jí ručník, pak si jde lehnout
přemýšlím, jak to vydržela

Všichni hned usli, spí bez večeře
ráno ji vezu na charitu
vybírá šaty, věšák na dveře
přiděláváme klíče k bytu

Pak bere děti, vyráží spolu
má toho spoustu k vyřízení
úřady, víza, pro Sašku školu
práci, prý nejlíp uklízení

Večer jsme doma, už usmívá se
děti si sedly k televizi
pijeme kafe a náhle zdá se
že tihle lidé nejsou cizí

VERNISÁŽ

Čerň noci pne se jak liána
sápe se po krku Bohu
čerň noci jako lak piána
zmlklého pod schody v rohu

Čerň noci vpíjí se do pórů
roste jak morová rána
prorůstá žilami mramoru
čerň, jež se neleká rána

Čerň noci, vyhaslé zápalky
vajgly a chrastítka v prachu
o beton opřené zátylky
dech plný sladkého pachu

Obrazy, jež ze stěn spadaly
vernisáž, na které spolu
Bosch s Goyou, Picasso a Dalí
sešli se v Mariupolu

Ostatní tvorba Štěpána Votočka publikovaná v Divokém víně:
DV 118/2022: Kříž, Pouť a další
DV 117/2022: Františkánská zahrada a další
DV 116/2021: První sníh
DV 115/2021: Křtiny
DV 114/2021: Třetí jaro a další
DV 113/2021: Rosengarten
DV 112/2021: Červená hlína a další
DV 111/2021: Útěk, Jesličky a další
DV 110/2020: Kurýr
DV 109/2020: Potom, Po dešti a další
DV 108/2020: Velký pátek a další
DV 107/2020: Válka, Sasanky a další
DV 106/2020: Někomu, Noční chodec
DV 105/2020: Oheň, Slať a další
DV 104/2019: Krev, Morfium a další
DV 103/2019: Vlci, Polomy a další
DV 102/2019: Stopař, Jezdci a další
DV 101/2019: Předjaří, Jaro a další
DV 99/2019: Vlk
DV 98/2018: Bohyně
DV 97/2018: Podzim, Smutky a další