Štěpán Votoček

LISTÍ

Je krásné ležet
v spadaném listí
do morku kostí
vnímat své paže

Je krásné, krásné
v sevřené hrsti
mnout zrnka prsti
když slunce hasne

Vědět, že přestat
je zpět se vrátit
po stejné trati
proč, lze-li nevstat?

STUDÁNKA

Studánka okolo měsíce
na stole podzimní kytice
co to máš, proboha
co to máš na ruce?

Měsíc je pán v bílém obleku
vyšel si na špacír nad řeku
co to máš, proboha
co to máš na krku?

Hvězdy jsou zemřelí milenci
noc už se schyluje ke konci
co to máš, proboha
co to máš na srdci?

VRÁNY

Přiletěly vrány
odkudsi
že chuť mého těla
okusí
že mi kůži potetují
zobany
pak ji stáhnou
a rozklovou
orgány

Obklopil mě tlukot
vraních per
ze všech směrů zůstal
jen sever
jenom prázdno vraních očí
či snad ok?
tohleto byl
od začátku
divnej rok

Přiletěly vrány
na hody
maso dá se pozřít
bez vody
je-li aspoň čerstvé krve
dostatek
vraní král si
přišel vybrat
desátek

NAVIGACE

Navigace zbledla
už se rozednívá
někdo se mi stále
přes rameno dívá
někdo se mi pořád
plete do života
někdo ovládá mě
a není to hmota

Navigace říká
teď to otoč zpátky
já ponětí nemám
kdo tahá za drátky
je všude a nikde
nahoře i dole
už bychom si měli
vyjasnit své role

Navigace zkouší
přepočítat trasu
na displeji číslo
kolik zbývá času
k čemu? stejně nevím
kam to vlastně jedu
až to narvu do zdi
tak to na ni svedu

BÍLEJ KŮŇ

Bílej kůň
se proti nebi vzpíná
ržání zní
jak signál trumpety
chřípí chví
se, odletuje hlína
bílej kůň
už čeká za vraty

Bílej kůň
co svého jezdce shání
vstát a jít
vykročit ze dveří
stmíváním
vyrazit ke svítání
hřívu vzít
namísto otěží

Bílej kůň
už se mnou cestou cválá
vlídnou tmou
pod chladnou oblohou
dál a dál
a noc je katedrála
bílej kůň
uhání krajinou

Ví jen Bůh
kde zastihne nás ráno
bílej kůň
devět řek přebrodí
v dálce hřmí
to že je dokonáno
bílej kůň
mě u bran vyhodí

MĚLKÝ HROB

Havrani slétli se na poli
z ornice kouká kus mrtvoly
pohřbil ji ve spěchu
ať už to udělal
kdokoli

Zobáky klovají do tkání
a pes už havrany odhání
nebuďte tak lační
pro všechny masa je
dost k mání

Mělký hrob jednou chci taky mít
naposled k užitku ještě být
koloběh života
raději nasytit
nežli ztlít

SRDCE TEMNOTY

Navleč si na ruce
železné klenoty
musíme vyrazit
do srdce temnoty
musíme vyplenit
to, co nás plenilo
spoutat a zahubit
to, co nás hubilo

Jsme ti, jež nechali
na křížích Golgoty
přes chlopně hledíme
do srdce temnoty
a naše krev s její
v jedinou se mísí
a žlábkem z oltáře
odtéká do mísy

Až kohout zakřičí
nebude vítěze
nebude nikoho
kdo trofej přiveze
nikdo se nedoví
že ti, jež nesňali
v útrobách temnoty
srdce jí proťali

TRANSCENDENCE

Sošku Budhy na kredenci
a krucifix na stěně
mám, hledaje transcendenci
cítím se tu stísněně

Ledacos jsem o tom přečet
různý věci jsem prubnul
v kostele jsem zkoušel klečet
při půstu jsem dost zhubnul

Meditovat nemám nervy
a bojím se chemie
snad až začnou žrát mě červi
poznám, jestli něco je

Na pozemských věcech lpění
zavrh jsem, chci duchovno
co když ale žádné není
a nad námi je hovno?

Ostatní tvorba Štěpána Votočka publikovaná v Divokém víně:
DV 120/2022: Lovec, Lodivod a další
DV 119/2022: Kladenská noc a další
DV 118/2022: Kříž, Pouť a další
DV 117/2022: Františkánská zahrada a další
DV 116/2021: První sníh
DV 115/2021: Křtiny
DV 114/2021: Třetí jaro a další
DV 113/2021: Rosengarten
DV 112/2021: Červená hlína a další
DV 111/2021: Útěk, Jesličky a další
DV 110/2020: Kurýr
DV 109/2020: Potom, Po dešti a další
DV 108/2020: Velký pátek a další
DV 107/2020: Válka, Sasanky a další
DV 106/2020: Někomu, Noční chodec
DV 105/2020: Oheň, Slať a další
DV 104/2019: Krev, Morfium a další
DV 103/2019: Vlci, Polomy a další
DV 102/2019: Stopař, Jezdci a další
DV 101/2019: Předjaří, Jaro a další
DV 99/2019: Vlk
DV 98/2018: Bohyně
DV 97/2018: Podzim, Smutky a další