Ivan Fontana

I. BÁSNĚ

BOSÝ KARMELITÁN
Bosý karmelitán, kapitán jedné noční
bárky. Strážce pokladu a klidu.
Na Vánoční ostrovy dováží
bohem zapomenuté dárky.
Už jsou jich celé čvtrtohory.
Kdo je rozdělí mezi hodné děti.
Bosý karmelitán, kapitán noční oblohy,
správce plovoucích hvězd
a desatera božích přikázání.

BRATŘÍ KARAMAZOVI
Česká mincovna, kdo ví komu patří.
Ovládají ji prý dva rusští bratři.
Kdo ví komu patří svět.
Netřeba mu závidět.
Stačí, když schody do nebe
začnou uklízet,
když prohlédnou incesty,
když promluví z cesty.
Do nebes jezdí pater nostery
a stále jsou hledány nové cesty.

BOŽÍ MOHYLY
Představte si svět za tisíc let.
Samé trosky, samé mohyly.
Nedej pámbů, aby čas skákal bandží
jamping z starého mostu řeky Tajo.

Vlna za vlnou pročesává pláže,
naráží do skalnatého pobřeží
denně otevírají perlorodky.

Představte si svět, za pár let,
pane, to to utíká. Jak je vše cizí.
Před námi samé mohyly, trosky
a svět na padrť semletý.

Poznáváte tento nový svět,
ještě za pár let?
Čím se od starého liší.
Na diplejích rostou lišejníky.

ŽELEZNÁ ROZHLEDNA
Petřínská rozhledna je chlouba Prahy,
už třetí století. Odtud každému
vidíš do hrnce i do hlavy. Staré město
zvoní ve dne o překot a v noci haraší.

Uličkami města se prodírají nabité
tramvaje a těla kloubových basů.
I zde platí kvantová teorie,
Staré i Nové město, i okolní periférie
se prudce a výbušně rozvíjí.

Dnes jsou tu zastávky na znamení.
Vrch Petřín má také své bludiště
i rozhlednu. Láskou zmámení počítají
schody, prý je jich stovka,
přesně tolik má město kamenných věží.
A básníci i básnířky tu v Máji
společně kladou šeříky
u Karla Hynka Máchy.

ÚDOLÍ PLAKÁNKNU
Od hradu Kosti vede ke Šrámkově
Sobotce malebná cesta, mírně
klesající podél skal, podle potoka.
Letos je tam víc vody,
skoro po kolena, trochu bláta
a trochu víc žlutého kvítí,
blatouchů a úpolínů.

Od Humprechtu se vítr točí
od severu k jihu.
Duch Černínů se tu nezapře,
všude je slyšet, na shodišti, v sále,
na zámeckém ochoze i na střeše.
Z akustiky sálu těží
neposední pohádkáři.

ČERVENÁ HVĚZDA
ještě dnes se za minulost trochu stydí.
Karkulku měla za pohádkového předka
a kašpárek jí šel za svědka.
Pan král daroval ji červené korále.
Dneska, po kulturní revoluci
však po ní neštěkne ani pes.

Červená hvězda byla základem
státního vyznamenání. Počítalo se
s ní v energetických plánech,
v plánech rozvoje, v armádních klubech
i ve vedení státu.
Na obzoru svítila budoucnost.
Dokázala zapálit víc než půlku vesmíru.

Dnes brouzdá se internetem,
má periférrní vidění.
Je jako ztracená loď. Pluje, ale neví
kam míří. Na komisařství se musí
hlásit v každém přístavu.

VLÁDA V POSLEDNÍM LEŽENÍ
Vláda se kaje, od lidu žádá odpuštění.
Rozpočet má pevný základ
v nekonečných dluzích.
Loď potápí se.
Parlament staví hráze, oponuje slovy
jako hoši od Bobří řeky,
jako bobři z Nizozemí.
Samé interpelace a odklady.
Český Senát staví svatyni
z bobříků mlčení.
Možná si ve státě už nikdo nerosvítí,
možná trochou světla z jádra,
možná spadne jas z měsíce.

MOBILNÍ NEBE
Až se celé nebe jednou vejde do mobilu.
Nebude to dlouho trvat. To bude mela.
Svět se převrátí.
Nebe už bude jenom v chytrém mobilu.

Mraky plují do leva a zase zpátky.

MLHA V PISE
Nevidíš nic, nepřečteš ani název
uličky. Nevidíš nakloněnou věž.
Nevidíš nic z té románské krásy.
Mlha tě vrací daleko před Kolumba.
K počátkům architektury,
k mořským krajkám, ke slojím
a ke krápníkovým jeskyním.

PODZIMNÍ SONÁTA
První podzimní den je jako vyšitý.
Je dobré mít dva barevné svetry
a je dobré přibalit si pletací jehlici.
Paleta barev se teprve tvoří.
Celé spektrum podzimních barev
vzniká před tvýma očima.
Barvy do týdne zapustí kořeny.
Najednou javor pouští okrové listy.
Loubinec pětilistý, ten horolezec,
co slezl tolik nedobytných hradů,
šarlatově hoří na cvičné zdi,
na pergole v podhrádí se vyřádí.

VĚČNOST
Věčnost drží jazyk za zuby,
jako mlčenlivá sfinga, jako hrob,
jako skála.
Žula se drobí na písek,
trvá to však tisíce, tisíce let,
trvá to věčnost, nic není hned.
Pískovec, ten Berniniho mládenec,
to velké dítě Matyáše Brauna
se toho sotva dožijí.

DUŠE
Duše se volně splétají, spojují,
spájejí, splývají v novotvary,
beze slov, jako balóny nebo mraky.
Přelétají hřbitovní zdi.
Nad kaplí, nad kříži mnohdy
téměř nehlučně praskají, jindy se
vzájemně podrží, v pevném postoji.

Duše má dlouhou uzdu a jen jedno
vedení. V nebi není žádná hierarchie,
ani žádný úřad tam není, a pokud
snad ano nemá úřední hodiny.
Duše krále je stejná jako duše
královny. Duše šaška je stejná
jako duše klauna.
Neshledáš žádný rozdíl.

Duše je malá maličká muška,
o niž stále usiluje mucholapka,
cítí její aroma.

LITERÁRNÍ CENA
První francouzská liga Victora Huga.
Od bukinisty, dostaneš přes prsty.
Seina nebo Marna,
záleží jak dlouhé máš prsty,
jak dlouho vydržíš na březích,
když voda v ledy tuhne.

Na konci světa je hej. Jsou tam
strážní budky s vojáčky s lampasy.
Na poslední skládce najdeš
beletrii i poezii.
Život prohraješ v kuličkách
nebo na plné čáře v hazardní hře.

NEJSME NIC
Nejsme nic, jsme jen prachové částice,
křehké lastury na pouti vesmírem.
Pár perlivých jisker, vznikajících
při brždění rozjetých kariér.
Trocha bílého vápna omývaného
vlnami a mořem slov.
Bílý míč s vlastností měsíce.
Trochu jarního modro-bílení
chalup v našem skanzenu.

VĚČNÝ PRŮVODCE
Nevoď mě za ruku, lásko,
nejsi mým lodivodem, andělem,
patronem, ani průvodcem touto
malebnou zemí.

Nevoď mě, lásko, za nos,
Je tuze dlouhý, a přesto nejsem
Cyráno z Bergeracu
a nestrkám nos do všeho.
Nezvoň, dveře jsou otevřené.
Nevolej, jsem hluchý.

MRAKODRAPY
Mrakodrapy, kynou nám z výšky
i z dálky.
Z výšky padesáti pater. Snaží se chytiť
mraky za pačesy a draky taky.

Drak k vám přiletí hlavním vchodem
a vyletí komínem.
Jaký div, že je červený
a že má dvě korunované hlavy.

NEDĚLNÍ ÚLETY
Týden má přeci jen konečnou,
konečně se můžeš nadechnout.
Před sebou máš pár volných dnů.
Pár prázdných chvil.
Cesty tam a cesty zpátky.
Vzlety s nablýskanou křídlovkou,
s výlety do okolí Prahy.
Lety s rogaly, s navštívenkou boží.

X X X
Ambassádor Šándor
navštívil New York.
Přijel právě lodí od Loyda
a už spěchá na Manhattan,
kde v OSN
má dnes důležité vystoupení.

KATARSKÝ EMIR V PRAZE
Připadá mu zde vše příliž drahé,
a Praha má málo pískovišť
(to je pravda, to ví přece každý svišť).
Chybí mu zde poušťní přesypy.

V klenotnictví, v Karlovce, objevil
sličné šperky z českých granátů.
Vše zaručeně antik. Neváhal a hned
jich celou kupu koupil
a zaplatil v hotovosti.

II. AFORISMY Z RUKÁVU

- Hvězda plná cípů a vášní. Zamilovaná chobotnice.
- Předsudky, to jsou stavby v troskách, které na první pohled vypadají jako potěmkinovy vesnice.
- Ocenit práci je těžké a ocenit umění k tomu musíte mít určité vlohy či být kunsthistorikem.
- Jedině romantici a básníci si představují život jako sloky lásky s pravidelným rýmem.
- Chaos a řád, protiklady na kružnici či elipse. Je tam také systém, pořadník, pravidla, jízdní řády, souřadnice, DPS, abeceda a obyčejný nepořádek.
- Nejde o relativitu, ale o pomíjivost. Relativita je pokušitel, zdroj snů, roh hojnosti, odvedení pozornosti, nezaplacený účet a dokonalý úlet.
- Matematika má své funkce, je to obraz v obraze, labyrint v labyrintu. Hlavním účelem není vše spočítat, ale dojít ke správnému úsudku.

- Pokrok? Zeptejte se mezka.
- Hospoda, černá díra vesnické šlechty.
- Napadne-li sníh, vyjedou blázni na saních a dechem jej rozpustí.
- Nikdy nebudeme vědět přesně co je láska, respektive nepoznáme rozložení sil, citů a slabostí. Náš podíl na vztahu, na jeho historii a tvorbě kořenů.
- Lásku musíte brát, takovou jaká je, i s kouzlem nechtěného.
- Život je jeden kolotoč, který musí občas zastavit a nabrat nové pasažéry.
- Záře literatury faktu je světlem všech požárů.
- Nehořlavé knihy nejsou, jsou jen knihy chytlavé a knihy, které se samy uhasí.
- Vteřinové romány planou rychleji, protože mají místo záložky zapalovací šňůru a rozbušku.
- V plamenech knihovny, shoří nejdříve ty lepší stránky knih.

Ostatní tvorba Ivana Fontany publikovaná v Divokém víně:
DV 121/2022: Básně a převleky
DV 120/2022: Básně, Aforismy
DV 119/2022: Básně a další
DV 118/2022: Básně z antracitu a další
DV 117/2022: Básně, třásně a barevné fáborky
DV 116/2021: Ranní červánky
DV 115/2021: Básně obyčejných dní a další
DV 114/2021: I. Básně, II. Aforismy
DV 113/2021: I. Verše z pražské náplavky a další
DV 112/2021: I. Verše z pražské náplavky a další
DV 111/2021: Básně, aforismy a paradoxy a další
DV 110/2020: Aforismy, Variace podle pana K.
DV 108/2020: Střapaté básně a nabroušené aforismy
DV 107/2020: Zatracené básně
DV 106/2020: Largo desoláto
DV 105/2020: Glosy mezi řádky
DV 103/2019: Aforismy, Pochvy a dýky
DV 100/2019: Aforismy a další
DV 99/2019: Cirkus a církev a další
DV 98/2018: Aforismy od A do Z
DV 97/2018: Kvintet
DV 94/2018: Aforismy
DV 89/2017: V Libosadě, Pihy a další
DV 88/2017: Síťka na sny
DV 87/2017: Mozaika dní a další
DV 85/2016: Kolotoč světa
DV 83/2016: Aforismy a paradoxy
DV 81/2016: Čajové růže
DV 77/2015: Aforismy a metafory
DV 73/2014: Aforismy z mahagonu
DV 71/2014: Aforismy v safiánu
DV 61/2012: Aforismy a paradoxy
DV 41/2009: Aforismy a sentence a další
DV 31/2007: Kameníkům, Venuše a další