Irena Topinková

KALAMITA

Sněží
Prý kalamita
oznámila televize
Jsou ještě kraje
kde občas zvoní sníh
pod kopyty koní
Potok oblékne se
do ledových krajek
a les je bílým závojem
začarován do snu
Na pláních podél skal
pokřikují vrány
nebe je jeden velký
třpytící se povijan
Zabalím do něho
všechny svoje touhy
aby se jim hezky snilo
to bílé mámení způsobilo
že prostor je náhle bez hranic
a mně se chce zůstat
zůstat a snít
snít a nic už víc

VZTAHY


Šla jsem za tebou
jak motýl za světlem
Snadno čitelná
nechala jsem se přečíst
a pak jsem myslela
že už tě mám přečteného
Jenže jsi každou hodinu jiný
Jiný
než jsem si myslela
nebo
než jsem si vysnila

SNĚNÍ

Jediná svoboda
kterou opravdu máme
I nereálné snění
je únikem v tíži života
Sním o světě
neznajícím
pojem zabíjení
Stromy jsou posvátné
živíme se vesmírnou energií
Nikdo nemusí být In
ani Happy
Všechno žije
ve vzájemné symbióze
Sním
vlastně o ráji bez hada
a místo snění
rázem jsem u prvotního hříchu
Proč
musela ta zkouška být
Snění prchlo
hlava plná
vtíravých PROČ
bez odpovědi

Ostatní tvorba Ireny Topinkové publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Vánoční návštěva v eldéence a další
DV 98/2018: Barevný podzim a další
DV 97/2018: Blues samotáře a další
DV 96/2018: Nejsi pochváleno, léto… a další
DV 95/2018: Nejsem cizí ženou a další
DV 104/2019: Listopadová noční Kampa a další
DV 103/2019: Sebereflexe, Slávy na slavném a další
DV 102/2019: Prázdninový stesk a další
DV 101/2019: Aprílový měsíc a další