Alžběta Šerberová

ETUDA O VĚDCI

V podvečerní úplně prázdné ulici v Karlíně se na chodníku válel kluk. Asi osmiletý. Vedle batoh a na něm tablet. Kluk v ležérní a nehnuté badatelské pozici špendlíkem cosi šťáral ve spárách kostek chodníku. Zastavila jsem se nad ním. Bylo ticho a podvečerní slunce, nikde nikdo. Kluk pracoval.
Po chvíli zvedl hlavu a řekl: „Dobrý den.“ Měl modré oči a záludnou krásu elfa, dítěte.
„Ahoj. Co děláš?“
Pokrčil rameny a šťoural špendlíkem. Zazvonil tablet na batohu. Kluk se nehnul.
„Nemáš mravence,“ řekla jsem.
„Mám!“ Rychle špendlíkem někam hrábl a po kostce chodníku mazal malinkatý mravenec.
„Kdes ho vzal? Je mrňavej.“
„Je letní.“ Špendlíkem dával pozor, aby se nezaběhl.
„Letní, jo?“
„No.“ Zahnal ho zpátky do škvíry.
„Hm. Tak ahoj.“
„Na shledanou,“ řekl způsobně, hlavu nezvedl a šťoural ve škvíře vedle.

Ostatní tvorba Alžběty Šerberové publikovaná v Divokém víně:
DV 40/2009: Čistý dech
DV 8/2004: (Půjčil známému malíři…), (Střemhlav se nahodilo jaro…) a další
DV 8/2004: Přejdi most