na další stranu
Marie Kofroňová
Příhrazské skály v Českém ráji. Naďa byla přesvědčená, že v hotelu v Příhrazských skalách ji zplodili rodiče v roce 1946.
VĚNOVÁNÍ
Poezie patří těm,
kdo za života přichází
i o slovo.
Potom přikrade se
jako luční kvítí
báseň.
To když je smutno
v zahradách.
POKOJ, KTERÝ NENÍ
/ 19.2.2022 /
Záclony
až na zem
dlouhé jako Cesta.
K očím nebe.
Ano,
závoj nevěstin.
Mořený stůl.
Rukama ztěžklá
temná jeho deska.
Obočím hustým
- časem -
vrostlý čin.
Na skříni se sklenkami
výška.
Svatební obraz,
z ptačích úsměvů.
O gesto vedle
radost bílá
- bez pohnutí -
úsměv
chobotího slona.
Je plný z porcelánu
žil.
U SEBRÁNÍ
26.2. 2022
Den uzavřeli
na sluneční západ.
Tmu
tichem podvádím.
Do ptačích křídel
náruč světla
padá,
nedopadá.
Pohyb.
Pohyby!
Píseň, Která mlčí.
Propast zpívá.
Žízní.
Nevpíjí.
|
