Marie Kofroňová

JITRA

Dříve než dooral bys tmu,
hle,
jitra navlas
jak smutek prosypávaný solí...

Stopa měsíce
alikvotní barvy hlasu.
Klobouček bílá v šedé,
slovo usebrané -
ach, luna rozptýlená.

A mraky míří
ty Nevíš
struny dotahuješ:
Hluboká výšky
hořkost podkompasu,
slza hubenější
naveskrz.
Směřuješ.

VESNICKÁ MADONA

Žebřiňák
z dřevěného století.
Otázka tak, jak plyne cesta.

Nežádáš znamení.
Gotické madony
neptáš se -
jak lípa roste.

Řezbáře času
po očku sleduješ.
Víš, že neznat
cenu dláta
bylo by pustým
rouháním.

Za zády roste
nový les.

PŘIZNÁNÍ OBRÁCENÉHO BACHAŘE

(období 1948-1989)

VĚŘIL.

Mlčel. O to více
knotem mi nezakroutil,
ačkoliv studoval
na tolikrát zakázaném papíře
anatomii světla,
ačkoliv jsem jen pánem
vyprodaného času.

Nezaslechl jsem
hořčičného semínka
- jak později poznal jsem
z jeho deníkových zápisků -
kde rostly vteřiny
s přesným kořenem.


Tenkrát
byl jsem to já,
kdo tahal za vlasy.

Lituji.
Nenosil nikdy paruku.

/Dnes slyší jinde
trávu růst./

ALIAS

Jako bys
celým životem
putoval s uraženou
poznávací značkou...
Aby tě nechytili,
nezbývá než brzo zrána,
za soumraku jet
a ten, kdo měl tě
někdy rád, řekl:
Po očku
vidí ve tmě.
Bere s sebou spící
sad.
Zachraňuje slepé
stopaře.

JAK VEJÍT

Uplácel vícehlavou smrt.

Na překladišti slov
přeskakoval liché vagóny,
neboť i chůdy
chodí vlastně o jedné noze:
Snad kdosi nepodpálí
bukový hrací stroj.

Každá skříň
má na věšáku
malé pam-pam srdce.

Kazatel marně neříkal:
Marnost nad marnost.

Potom spatřil
vyjít z chodby deštník.
A za ním člověka.

Ostatní tvorba Marie Kofroňové publikovaná v Divokém víně:
DV 129/2024: Lůžkové oddělení a další
DV 128/2023: Modrá z popele a další
DV 127/2023: Úděly, Zlom a další
DV 124/2023: Křídlo v rohovém pokoji a další
DV 123/2023: List z poslední propouštěcí zprávy a další
DV 122/2022: Upomínka na rok 1950 a další
DV 120/2022: Tam u nás a další
DV 119/2022: Klopotání, Slepec a další
DV 118/2022: Věnování, Pokoj, který není a další
DV 117/2022: Myšlénka, Štěstí a další