na další stranu
Oldřich Hostaša
POETICKÝ DÉMON
Text nebyl redakcí korigován
Verše
LETNÍ DEN
Kytara brnká píseń rána,
slunce obléká koupací plášť
a koupe se v tůních Vltavy.
Porybný vítr čechrá stříbro vln,
náplavky svádí k lenošení.
Je třicet ve stínu,
Praha usedla do kavárniček,
kde pan stín vaří kávu,
kávu porozumění.
VEČER
Odpoledne se protáhlo od východu k západu,
vítr hraje na kytaru lásky,
každá nota se třpytí v kapkách deště,
který jemně bubnuje do oken večera.
Stará Praha odpočívá na břehu Vltavy,
jen vlny vypráví její příběhy
a převozník Matásek,
převáží lidské osudy.
Zapadající slunce se koupe v červáncích,
rytíři topoly střeží klid večera.
Usedám na lavičku na Petříně
a nebeské cesty září životem.
PRO TEBE
Jsi rozkvetlá louka,
průzračná studánka,
večer svítící hvězdami.
Kveteš jako kopretina,
v očích chlubící se oblohu,
po níž plují obláčky touhy.
Jsi pokosená otava vonící létem,
jsi háj,
šumící za kuropění,
jsi divoký lán,
který orám dlaněmi,
jsi prohřátá mez,
jsi Mateřídouška,
která kvete s přicházejícím večerem,
jsi Jitřenka, která mne vede životem,
naším životem,
paní mých snů.
Dobrý večer,
rozkvetlá růže nekonečné chvíle.
PRŠÍ
Královský trůn bez krále,
takový je dnešní den,
když noty deště hrají na střechy domů.
Nechala jsi doma deštník,
kapky smáčí Tvé vlasy,
které jsou jako vlasy větru.
Nastoupila jsi do tramvaje,
veze Tě domů,
dům na rohu ulice
otevírá ústa,
dobrý večer paní
a na trůn usedá noc,
dáma s hvězdami ve vlasech.
SVOBODA
Zní zvony na lukách,
zní zvony v hájích,
zní zvony na horách.
Svoboda, svoboda,
svoboda mysli, svoboda projevu,
svoboda poznání.
Ano, svoboda důstojnosti,
svoboda srdce,
přichází, paní v taláru,
paní ve svatebním šatu,
v rukou drží právo,
právo vesmírné svobody,
právo lidství!!!!
***
Láska v srdci rozhoupala zvon,
zvon zrození
a něha v očích rozsvítila hvězdy,
jsou i v kapkách rosy,
když se ráno v kraji probouzí.
Tvé tělo splynulo s loukou,
modré zvonky zvoní náladu dne,
dlaň je pluh,
a ty pole,
toužící lán po poznání.
|
