na další stranu
Vítězslava Felcmanová
HUDEBNÍ ROK
ZIMNÍ KANTILÉNA
Sníh cukruje chladná prázdná hnízda
vítr zimní kantilénu hvízdá
a kdo nespí naslouchá
je tichá
Louka čeká na jarního koloucha
stejně jako lišky
Veverka se těší na oříšky
a vzdychá
Potok sešněroval korzet z ledu
a smrček se chvěje v bílém plédu
pak v tichu
slunce které nehřeje se schová
zítra zkusí zahnat zimu znova
je k smíchu
JARNÍ ÁRIE
Mnohohlasý sbor
tóny průzračné jak voda padající z hor
těch trylků cvrlikání!
Vše živé se beznaději brání
každá sýkorka se cítí kulturistou
píseň zpívá dokonale čistou
LETNÍ BLUES
Do jetele žuchnul čmelák ze sametu
těžký zadeček mu asi brání v letu
jestli vzlétne to si není vůbec jistý
horký vítr pro něj dělá vše co může
ale čmelák to je velmi líná kůže
luční kapela je zase bez basisty
PODZIMNÍ SONÁTA
Vítr prozpěvuje první větu
mění opadaným stromům siluetu
hledá partituru
v listí které rozfoukává vzhůru
a pak vztekle žene
noty popletené
vlaštovičky do orchestru mámí
ale ty jsou dávno za horami
|
