Michal Lorenc

JABLOŇ

Kolikrát ji chtěli porazit
a kolikrát si odnášeli
koše plné jablek,
něco z ničeho si chtěly vzít
oči vypoulené, tváře vpadlé,
není tak krásná
jak cedr libanonský,
tvrdošíjná láska střásla
světlo jako svrab,
přicházeli k ní
se všemi svými vojsky
krotitelé vášní,
majitelé dat.

Vydala se
ze všech svých sil,
pro všežravce
pózuje jak totem,
jako by ji viděl dřív,
než se narodil,
eskamotér
za tyčkovým plotem.

KRÁLOVA JABLOŇ

Zatímco pózuješ
vyznavačům smrti,
obdarovává
milovníky života,
zatímco taxuješ
její zpuchřelé zlato,
vzbouzí
nezemsky vroucí cit.

Není tak krásná
jak cedr libanonský,
tančí v slunci průsvitná
jak moskyt,
zatímco ty,
přesycený jablečným purée,
setrváváš v nečinnosti,
sire.

ÚČASTNÍK

Přebíjíš,
pořád jen přebíjíš
svou totální samotu
uprostřed davu,
přehlušuješ,
stále jen přehlušuješ
promluvy proroků
hrobovým tichem,
prožil jsi náhradní život,
voda ti teče do rukávů,
posedlý hloubením
doupat a nor,
promeškals poslední šanci
na kloudný rozhovor.

ÚDOBÍ ZLATÝCH DEŠŤŮ

Zatímco kluci
ještě pouštějí draky,
házejí žabky
po hladině Bystřičky
a zápolí o holický
Pohár mistrů,
holky už kladou pasti
na živou návnadu,
skupují omamné emulze
a v nestřežených okamžicích
zkracují své sukně.

SPOLUŽÁK

Tvrdil, že je Maďar,
ale neuměl slovo maďarsky,
studoval konzervatoř,
ale neuměl noty,
ztratil erární housle -
a ze školy ho vyloučili.
Potom jsem ho ještě
zahlédl v televizi,
když vysílali reportáž
o jedné vzorné
cikánské rodině.

KŘEST

Už po tom schodišti
z barevných oblázků
k pramenům nedojdu,
na břehu solné sloupy:
otec, matka, kněz,
tvrdili, že řeka je dar bohů
na horách,
přesto mě křtili
chlorovanou vodou
z kohoutku.