Dalibor Paleček

Narodil se 23. září 1976 v Mladé Boleslavi, ale většinu života zatím prožil v Liberci. Vystudoval obchodní učiliště Jablonci nad Nisou, kde se vyučil prodavačem (1993) a získal maturitu (1995), a poté absolvoval Pedagogickou fakultu UHK v Hradci Králové, obor výtvarná výchova (2004).
Inspirují ho velké osobnosti fotografie jako například James Nachtwey a Jindřich Štreit. Je svobodný, bezdětný. Po absolvování univerzity začal pracovat v Městské knihovně Hradec Králové a pak odjel na dva roky do Skotska, aby si mohl zakoupit nový fotoaparát. Od té doby fotí digitálně. Pracoval jako knihovník, učitel, průvodce vzdělávacích programů, sociální pracovník, restaurátor.

FOTOGRAFIE

obr. 31

náhled 31. obrázku

obr. 32

náhled 32. obrázku

obr. 33

náhled 33. obrázku

obr. 34

náhled 34. obrázku

obr. 35

náhled 35. obrázku

obr. 36

náhled 36. obrázku

obr. 37

náhled 37. obrázku

obr. 38

náhled 38. obrázku

obr. 39

náhled 39. obrázku

obr. 40

náhled 40. obrázku

Galerie obsahuje celkem 75 obrázků.
1-10   11-20   21-30   31-40   41-50   51-60   61-70   71-75  

RECENZE NA POSLEDNÍ VÝSTAVU V LITERÁRNÍ KAVÁRNĚ V PRAZE:

Fotografie Dalibora Palečka nás přivádějí do světa, který většinu z nás míjí. Nemáme jeho poetiku, jeho schopnost vidět skryté, jeho nadání povýšit všednost na dobrodružství a odhalovat ve smutné jednotvárnosti jedinečný humor nebo příběh. To, od čeho se většinou raději odvracíme.
A přesto snímky nepůsobí depresivně. Jen nás upozorňují na to, že vedle pozlátkového světa konzumní výzvy ke spotřebě a zábavě existuje i odvrácená strana, před kterou není dobré zavírat oči.
Dalibor nám ale také umožňuje vidět poezii tam, kde ji obvykle přehlížíme. Zachycuje pro nás příběhy, které by nás bez jeho fotoaparátu míjely. Ukazuje nám krásu deštivých ulic, oprýskaných zdí i industriálních objektů. A ze svých cest do světa se nevrací s turisticky líbivými záběry, ale - podobně jako doma - odhaluje samotu stáří, tichý běh času, absurdní setkávání.
To vše dělá Dalibor Paleček nenuceně, s grácií aristokrata - nejspíš proto, že on sám tak působí. Tichý, nevnucující se pozorovatel, který bez mnoha slov kráčí našimi životy a zachycuje pomíjivost.

Mgr. Vlasta Urbanová
(galerie Týnské literární Kavárny)