Štěpán Šťastný

OKO V HLOUBI

Oceán hluboký stoupajícími vlnami přetékán
zakrývající kolos veliký, který není protápán.
Hvězdy nad místem kozla z černých knih
tvar souhvězdí, všelijaké obrazy lze vyčíst z nich.
Mlha zhoustlá prachem jen
realita je horší nežli jakýkoliv hrůzostrašný sen.
Hladina vřoucí vody slyšet je
však nic z této existence to zastavit nedokáže.

To oko, tam v té hloubi
ve kterém se líhnou rudé larvy.
Entita nepopsatelná hrůzou
však se neobtěžuje naší zkázou.

Nechť nevšímá si malých cvrčků dále
neboť by ticho mohlo pohltit svět náhle.
Ty bulvy obalené řasami
nezabývají se okolními rasami.
Velryba, žralok či člověk
neprobudí stvoření obrovské, ani za několik let.

Štěstí v daleké mlze toť možná jen je
kdo však skutečně tuší, co pod branami tajemna skutečně žije.