na další stranu
Karel Vodička
NÁVRAT MÚZY
Divý rej mi víří v hlavě
v prapodivných ozvěnách.
Křičí, pláče usedavě -
Báseň nová? Tvůrčí prach.
Kde jsou třpytná, vzletná slova,
kdysi křehká jako sníh?
Chci se jimi opít znova,
slyšet opět krásu jich.
Osud podlé hříčky snová,
hořký pláč i sladký smích.
První z nich mne nepochová,
druhý křepčí na rakvích.
Nejsem čáp, spíš bílá sova,
trmácím se po nocích
jako stará, mrzká vdova,
jež chce létat v oblacích.
Bůh snad pro mne místo schová,
aspoň jedno volné z nich!
Ó, má Múzo staronová,
smyj mi z beder věčný hřích!
10.10.2026 Praha
SEBEVRAŽDA
Byl jsem sám a na okraji.
Na pokraji úmrtí -
Jen pár krůčků od smrti
v končinách, v nichž dech se tají
otrávil se, zradil sebe,
bratra, otce, matku mou.
S troufalostí bezbřehou
pokoušel se dobýt nebe.
Po setmění, v němém tichu,
padlých duší souznění
dobral jsem se k prozření:
žíti dále! - Bez ostychu.
Nebýt Tebe, dobře ví se,
v ženě věrný anděli,
v nemocniční posteli
usnu, víc už nevrátím se.
17.10.2026
|
