na další stranu
Eva Frantinová
MOBIL
Když vím: nikdy nezavoláš
volám sama sobě
Zvednu to
a náhle nejsem…
(to padám z ruky
tvých posledních
dní)
SANDÁLOVÉ DNY
Nevytřepeš z nich docela nic
jen báseň o samotě
(kamínek v botě…)
ODKAZ
Co zbyde po mně
hluk v tichém domě
ticho v hlučném domě
tráva co přeroste
verš který zaroste?
NÁPIS NA KONTEJNERU S VĚNCI A KVĚTINAMI
Hlaváček
Hrabal
Heydrich
Humor…
MŮJ INZERÁT
Sháním bydlení na míru
v údolí Vrátíseto…
DEN 29.7.2025
Podaná muka…
TVŮJ HLAS
Žíznil i opíjel
Se mnou se vznášel
Padal
Kráčel
Co budu bez něho?
Z říčního atlasu
vytržený list…
(kdopak z něj bude číst?)
XXX
Samota olistěná
Družnost holá
TEN DEN
Možná se pro nás píše
Den něhy
(déšť co se vrátí
Já i ty
z planety
Nálezů i Ztráty…)
PTÁCI
Zpívají každé ráno
Jen já a ty ne
(operně mlčíme…)
VÁHY
O co míň mne bude všeho
A o co víc mne bude míň?
VCHOD DO DOMU DVOREM
A na mém dvoře každé ráno
podaná muka…
V DESÍTCE
Možná dnes píši na tvém místě
U okna v desítce
kde nejstrašnější slovo je rozluč se
nikdy se neuvidíme
Bez přestání se dívat
z okna desítky zírat
Nepotřebuješ lupu básník je sám zvětšené sklo
I zmenšené
Objímám batoh
ale ještě věřím na člověka
Zírám do nemocničních oken
Stanice Bulovka
už nevěřím že je vezmu bokem
zastřelí mne od boku
vlastní zážitky?
Nízkopodlažní vysokorychlostní?
znají dobře chůzi na transfúzi
v ulici Sotvalezu
v ulici našich lip i bezů
znají hotovky
na talíři Krejcárku i Palmovky
já umělec ty umělec?
Pro čí hrdlo jsme sousto které hledá spíž
umírá během pár hodin
jak proštípnutá jízdenka
a ty se v desítce ptáš
kdo vzal sny lodím
podstrčil jim plast a kov
dříví
na objednání bez čekání použité sny
copak smrt nemá svoje dny
kdy zpomalí
kdy ji nepustíme sednout?
všechny dny jsou její
a nestrkej nos kam nemáš
rov je od slova rovný
rovina
rovinka rýmuje se s maminka
možná se nesrovnám ani s blízkými ani s dalekými
zakalenými porodem
čas nás sesypal všechny do světelného pytlíčku
i tuhle báseň
cítím že nemá grády
chcípáček
dožije
něco jako obrys po zbouraném domě
v ulici
s nápisem Tady se žilo!
Dům není a já slyším jak se v něm myje nádobí
A otevírají žákovské knížky
Jak si říkáme v desítce Ten je náš
A pak stanice Okrouhlická
jsme jen čísla?
Živote plácneme si ještě?
Bůh luští možná má dlouhou chvíli
Tam v dálce tam na ostrově Ládví
Už brzo bude konečná
Chce to nejít ale našlapovat
jak dítě kolem vánočního stromku
stanice Střelničná?
Každý má svého střelce
Kdo tě zastřelí
Nebo aspoň postřelí
zazdí
Balancuješ na střence
Přichází zastávka Na mateřské znamínko
To by se ti tak líbilo
Ale jen na to zdravé
Stulit se do tebe
Zaplatit nebeské stočné
Než bude konečná
A kde nás vyklopí
U pivnice nebo na hvězdě
V ulici Temné Záhvězdné?
Smyslem tušení jsou přece rozmazané obrysy
Ach proč nám nepíší
Zprávu otazník tečku odpověď
Uvozovku
Naděje s námi hraje schovku
A na celý život stačí jedna nerezová mýdlenka
Kdo si po nás ruce umyje
Zamete
Žár na 90 minut?
Chci si naběhnout miláčku
na tvůj hrudník
zkosená ramínka
naše srdce nejsou přece přes kopírák
ty jsi mne držel za ruku
když mi páčili osmičku
ty jsi byl básní v kosteleckém notýsku
ať usnu ať nic nevím neznám
stanu se kočkopsem
s kterým se chodí aspoň ven
ať na konečné skanu
deset měsíců po závrati
po lásce
do kapesníku
a on se ztratí
ztratí
ztratí…
OSUD
Hraje si s námi před pikolou za pikolou
Pinká si nebo pyká
Má v tom hokej nebo házenou?
PRAVÍTKO V 93 LETECH
Každý den
zkouším spočítat
kolikrát převyšuješ fialky
maminko…
CO KDYŽ
Co když jsme jen vedlejším účinkem
tablety polykané Bohem?
ČTEŠ O ŽIVOTĚ
Román nebo jen zmínku
první stránku
poslední plínku?
Chcete to přiobjednat touha došla
REKLAMA
Vzkaz z končin bdění hvězdopravce
Spi sladce!
NÁPIS
Z celého života zbyde nápis
Naši drazí
(přišli a přicházíme a pak sem přijdou
všichni do jednoho nazí
a odcházíme
svlečeni…)
VTEŘINOVÁ RUČIČKA
Žít a neustále ukazovat
dlouze
nebo na otočku?
POSLEDNÍ NE
Nechci být poslední
kdo zhasne
ale první
která žasne…
DVĚ PÍSMENKA
Ulpívat a Uplývat
jen přehozená písmenka
Chtěla bych plynout
s tebou splynout…
HODINY
Ráno jsou hodiny
vysoko vyčesané
o půlnoci nakrátko
(a naše tváře před nimi
- osleplé zamlžené zrcátko…)
PÍVO
A i v nebeském Klídku
hrabě Almavívo
nesou ti pívo?
DESÁTÝ MĚSÍC
Už kvetou kaštany
jenom pod nimi
nejsme
my…
JEDENÁCTÝ MĚSÍC V DESÍTCE
Co ti zbývá
mlčet nebo zpívat
Plakat s Paňácou smát se
žít s tou první ale už na poslední stránce
U Stezky básníků
lapat motýlí kroky
naše nápady – zmizelé noty
Jíst s tebou risibisi
Robinson bez Pátka na ostrově Kobylisy
Stávat se koláží
z branického přístaviště i nádraží
Chybět si jak zub mezeře
sedadlo operou opuštěné v opeře
Pod hlínou před hlínou za hlínou nad hlínou
přikrýt se Orlicí i krepem – peřinou
lehnout si do šeříků
mít na sebe kliku
Nasedat prvně do lodičky polibku a modrých očí
na našem
krásně rozvrzaném kolotoči
Zavolat do lip:
Carlitto!
(to že se otáčíš
bolí to…)
DESÍTKA
Trvale upoutána k básni
jedu se svým nákladem kolem nákladového nádraží
Žižkov
nevím
kdo nařídil
rozpustíme to
ty
jedeš se mnou
rozpuštěný s rozpuštěnou
a rok nechodíš
a nemluvíš
a nepíšeš
v naší hloubce se za Krejcárkem náhle zalesklo
to se mi jenom strašně zastesklo
chtěla bych s tebou zas
nahodit něze udičku
(báseň nechytíme
- pražskou ani tu kosteleckou rybičku…)
chtěla bych s tebou probrouzdat
Kneipův chodníček
náš
život sem a tam
a zatím – pod nohama vrže dlažba bez pramene
tam na konečné
Ďáblice…
TY SRDCE
Dáš si mne někdy k večeři
trhanou
vcelku
jako wrap
dlužím ti ještě tisíc slůvek
nebo už jen znělku?
BUDÍČEK
Je rozdíl mezi
poslouchej a slyš
je rozdíl mezi
svítáním a brzkým ránem
když hladím svoji – tvoji dlaň
a ptáci za sklem řvou
marně
za mnou
za tebou…
DIVNÝ ČERVENEC
Smrt má pod křídlem
prázdno v zobáku
A přece – když jedeš desítkou
kolem Krejcárku
blýskne se v tobě pár metafor
mřenky…
SNÍDANĚ
Vítání natvrdo loučení naměkko
cink a už jen skořápky
(tak odplouvají
časosběrné kocábky)
a v hrnku černý závoj
protože lípy už jsou podťaté
zašeptaly mi: proč se tak mučíte
zpíváte
protože dnes stejně jak loni
nenapíšeš
nezavoláš
nezazvoníš
VCHOD
Před námi za námi
zarostlý trny
nebo pampeliškami?
NA DVA ZÁPADY
Žalem oplocená
radostí zamčená
kdo se na mne dobouchá?
OTÁZKA
Kdo rozbaluje slzy
že šustí po tváři?
Jsou to dárky
nebo obsílky k soudu?
ROZDÍL
Je rozdíl poslat báseň
seslat báseň
PĚTIHVĚZDIČKOVÉ TICHO
Proč spát v hotelu
my usínali
v travnatém fotelu
u Orlice Nápad básně nosil
na tácech
rosy
a my tam onu chvíli
možná rozezpívali
možná rozesnili
SÁZKA
Štěstí vsadilo na správného koně
Podívej
ticho dobíhá s jezdcem Něha
láska zas obejme nás
na tribuně
a smrt
smrt
zmešká dostihy…
STÁŘÍ
Hodili ti ho do náruče: „Osahej ho!“
Ale ty dosud nevíš
- je to už kámen
nebo ještě míč?
LAVIČKA NA PENZI
Slzy mají čas kanout…
(připojištěny samotou)
ROZDÍL
Dvě dlaně u sebe
dvě dlaně bez sebe
a kolem běží den
s rozdílem…
ZRCADLO
Řekni – čemu se podobám?
Talíři pro oba?
NA JEDNÉ STRÁNCE
Vyúčtováni životem
Shrábnuti smrtí
Pojištěni otazníky
zhasnutím jako žasnutím
sejdeme se zítra
na zápěstí
slova díky?
TVOJE DLAŇ
Tvoje v té mé
nedýchá
ona
dýše!
DIAGNÓZA TŘINÁCTÉHO MĚSÍCE
Na smrt zdraví
na život nemocní
sami sobě jednoseční
nebo dvouseční
spíše než tečky čárky
a broučku
kam to dnes bude
letní den někam pojedem
konečná Ďáblice nebo Rájice
láskou obutí i zutí
s malíčky zaklesnutými v sobě
u okna v desítce
a slza má v klopě květinu
NETUŠILA JSEM
Že nepůjdeme
nebudeme
že existuje víra
která je listem - schne
naši zeleň nepodpírá
že slovo nikdy
přistrčí mi židli
KREJCÁREK PO MÉM
Žádná tůň zeleně
a ticho mír a klid
za mnou se otáčí kužel hlavy
světelné ty a ty a ty
jak jedu v desítce
snídat
své prázdnoty…
CESTOU ZA TEBOU
Míjím reklamu: „Už 20 000 lidí s námi zhublo!“
A zhubnul jsi i ty!
Už nosíš šaty
o x čísel menší…
(na jaký drc zapíná je
hlína zdejší?)
ZA ZDÍ
Za touhle kubistickou zdí napíšu celou sbírku
Je tu stůl židle
maličká restaurace do dlaně
stíny a zeleň
- naše imprese
A pivo s jarem nese se!
A smrt tu štěká marně!
JEDINÁ V METRU
Asi jsem jediná v metru
která si něco píše perem
Asi jsem jediná v metru
a možná v tuto chvíli na světě
která čte tvoji báseň
A ticho po pěšině
|
