|
na další stranu
Adam El Chaar
JE TO V HLAVĚ
Jak někoho může bavit, bavit se s umělou inteligencí, neřku-li nechat si od ní něco psát? Ty jsi umělá inteligence, ne? Intuice není vždy přesná a mívá divný smysl pro humor. Často nedává smysl, ale má ho. O smyslu toho moc nevíš a ani nemusíš. Smysl není cíl. To by bylo jako cpát se na party, na kterou nejsi pozvaný. Zívat u dveří, zírat do oken. Party je relativní pojem. Musíš se vyprostit z přítomnosti. Tím nechci říct, že budoucnost je teď. Budoucnost je pak a teď je teď. Dodržovat termíny je nutné, byť nudné. Vyvěsit vlajku patosu, vlát v průvanu nedotažených konců. V tom tkví smysl vypsání se a u toho taky končí. Ne, že něco pochopíš, ale že něco uděláš. Sebe.
Můžeš se jen domnívat. Měl bys. V ezo bibli Čtyři dohody sice stojí „nevytvářej si domněnky“, ale to je asi jako „nepřemýšlej, nehledej smysl, jen existuj jako kabinka v ruském kole společnosti“. Domněnky si vytváříš vždycky. I když ti někdo něco vysvětlí po lopatě a ty mu uvěříš a oba máte pocit, že jste nastolili spojení, stejně se akorát domníváš, co tím chtěl básník říci, a on se jen spokojuje s iluzí vyjádření. Dřív nebo později vám to dojde.
Domněnky některých lidí jsou domněle lepší než jiných na základě toho, jak moc na nich pracovali. Věda se nadřazuje nad víru, přitom jsou to dvě strany téže mince. Není divu, že čtyřdohodáři dospívají k názoru, že lepší je nic nevědět. Tma je svým způsobem jedinou pravdou. Sociální, masové, ideologické, komerční, tradiční, reakční, hierarchizované, rutinní molochy melou realitu na prášek a pečou koláče pro své voliče. Mít publikum je smlouva s ďáblem. Nejde o to se mu vyhýbat, ale mít ho jenom random.
Musí jít ono za tebou, ne ty za ním. Nebo aspoň s tebou. Musí to být synchronizace, ne podmanění. Jasně, většinou jde o jednotky bizárů, ale občas se i poštěstí. O to nejde, jde o vyjádření. Toužíš po uplatnění, ale je to něco za něco. Rozkoš, otevřenost, násilí, stud, strach, sado, maso. Co to vlastně znamená sado? Maso je slovo, ale sado? Jo, vlastně jméno. Markýz de Sade. To musí být husté, když po tobě pojmenují něco takového. Maso je vlastně taky jméno. Leopold von Sacher-Masoch. Spisovatelé.
Patos není na místě, ale když chceš psát, musíš se vybičovat. Myšlenky jsou jen vedlejší produkty emocí. Když chceš psát, musíš mít budoucnost nebo selhat a uvědomit si, že žádnou nemáš. Čím víc si myslíš, že toho víš, tím toho víš míň. Čím víc myslíš, tím míň víš. Když si myslíš, že jsi výš, jsi níž. Výš je jenom vesmír. To neudýcháš. Buď rád za atmosféru, kterou máš. Buď rád, že jsi rád. Za to, co znáš. Byť je to jenom (s)myšlenka.
Všimni si, že slovo smyšlenka má v sobě víc smyslu než slovo myšlenka. Řeč je o smyslu slov, který je jiný než smysl myšlenek. Ten je zase jiný než smysl emocí. Realita není supervodič. Vrať se k hlasu ve své hlavě, ke svým strachům, vzpourám, mániím a mindrákům. Tělo v zrcadle. Tma a teplo. Obnaž se před sebou a nebudeš už muset před druhými. Utop emoci ve specifické, performativní tvorbě. Zapoj různé mozkové obvody. Spoj se s publikem někde tam. Bez příčiny. Nějaká příčina vždycky je, ale má jisté kouzlo se o ni nestarat. Má jisté prokletí se o ni starat.
|
