Toyen

***



Názvy děl:
1. Dívčí sen před, 2. Dívčí sen po, 3. Dvě pozice ve spodním prádle, 4. Dva námořníci, 5. Hra obouruč, 6. Milostné utkání Venuše a Tannhäusera, 7. Mladíkův sen, 8. Nevěstin sen, 9. Princezna na hrášku, 10. Rozverná tanečnice, 11. Vášnivý loutnista, 12. Výprask na holou, 13. Venuše s Tannhäuserem projíždějí zámeckými zahradami, 14. Ze života lepší společnosti, 15. Venuše s Tannhäuser


Warning: preg_split(): No ending delimiter '/' found in /www/doc/www.divokevino.cz/www/include/standfce.php on line 14

obr. 11

náhled 11. obrázku

obr. 12

náhled 12. obrázku

obr. 13

náhled 13. obrázku

obr. 14

náhled 14. obrázku

obr. 15

náhled 15. obrázku

Galerie obsahuje celkem 15 obrázků.
1-10   11-15  

* * *

14. obrázek

Obrázky poskytla www.artbohemia.cz

Laskavé přítelkyně

Toyen (1902-1980), méně známá pod občanským jménem Marie Čermínová, zažívá svůj zasloužený boom. Před čtyřmi lety přilákala její retrospektiva do Galerie hl. města Prahy téměř 67 000 návštěvníků, vydána byla objemná monografie a pokračování, týkající se knižních ilustrací. Obraz Toyen s názvem Růžový spektr (s cenovkou 3,15 milionu korun + aukční marže) se stal nejvýše vydraženým dílem roku 2002.
Její životní příběh je jako filmová povídka (režisér Jan Němec o zfilmování vážně uvažuje). Po smrti svého předchozího partnera Jindřicha Štyrského žila s o generaci mladším surrealistickým básníkem Jindřichem Heislerem. Ten se odmítl jako Žid registrovat a během války se schovával u Toyen ve vaně. Oba po celou tu dobu tvořili - Toyen malovala a připravovala soukromé surrealistické a protiválečné tisky, např. legendární Přízraky pouště, Jen poštolky chčí klidně na desatero a Střelnici: z té jsou na výstavě dva kolorované exponáty. Po válce oba pochopili politickou situaci - v roce 1947 odjeli do Francie a už se nikdy nevrátili (ještě v roce 1949 vydalo pražské Družstvo Dílo ve čtvrtém vydání Rollandova Jana Kryštofa s jejími ilustracemi!). Legendami opředená Toyen jako jedna z mála francouzských Čechů (na rozdíl od Kupky, Šímy, Kubína a dalších) přerušila do konce života veškeré styky s domovem, a ani v uvolněných šedesátých letech Československo nenavštívila; její tehdejší výstavy byly komponovány z veřejných a soukromých sbírek.
Je mnoho legend ohledně vzniku pseudonymu Toyen: nejpravděpodobněji může jít o zkratku francouzského slova "citoyen" (občan), nebo o zkomoleninu spojení "to je on" - což by odpovídalo její provokativní mužské autostylizaci. Legendou z jiného soudku, tradovanou blízkými pařížskými surrealisty, je, že se o panenství připravila sama! Zálibu v pornografii bez zábran vypilovala Toyen do slastné dokonalosti a v třicátých letech neměla v kresebných variacích vzpínajících se pohlavních orgánů ani mezi muži sparingpartnera. U dráždivých erotických artefaktů asi tušila, že přestřelila, proto se podepisovala jen "T.", nebo mnohem záhadněji "XX". V tirážích se o autorce píše v mužském rodu: "vytvořil" či "nakreslil"…
Soupis knižní tvorby - zahrnující nejen ilustrace a frontispisy, ale i obálky, vazby a úpravy - se zastavil u ohromujícího čísla 570 položek. Toyen jako femme fatale měla v kruzích české avantgardy výsadní postavení a umělecké okolí její obživu tolerovalo; nebyla totiž za své líbivě komerční knižní ilustrace vyloučena ani ze Skupiny surrealistů v ČR, ani z Devětsilu (jako se to stalo mnohým, např. sochař Makovský byl odejit za svoji štukatérskou práci a Jiřímu Voskovcovi při filmování v Pohádce máje nepomohl ani pseudonym).
Za celý svůj život nevytvořila Toyen jedinou volnou grafiku; vše, co se dnes na trhu s uměním v oblasti prací na papíře objevuje, jsou litografie, lepty a zinkografie (některé vzácně ručně kolorovány), původně součásti bibliofilií, souborů nebo knižních ilustrací. Kresby dam s půvabnými ksichtíky a krásnými figurami, které byly v třicátých a čtyřicátých letech hodnoceny jako komerční zdroj obživy, se po pražské výstavě staly vyhledávanou součástí tvorby, o kterou projevují zájem nejen sběratelé, ale především široká veřejnost. Neřekl bych, že tento líbivější segment za její surrealistickou malbou pokulhává, a naopak: ne všechna díla zvláště z autorčina pařížského období mají galerijní hodnotu, některá postrádají vnitřní náboj a jsou pořizována především pro sílu jména Toyen. Na druhou stranu za povedené lze považovat např. vystavené listy z cyklů Sur le champ (Ihned) z roku 1967 a La Foret sacrilege (Svatokrádežný les) z roku 1969.
Výstava zahrnovala čtyřicet let tvorby Toyen (1930-1969). Vedle půvabných ilustrací a frontispisů byly ke shlédnutí např. méně známá exlibris, odborníky ceněné obálky s fotokolážemi, dokonce i hlubotiskové ražby do plátna a papíru, sloužící původně na knižní vazbu. Valná většina vystavených artefaktů z poetického předválečného období pochází z konvolutu, který umělkyně darovala před odchodem z Československa svému poslednímu českému nakladateli; chloubou jsou nejen barevné litografie, ale především vzácné půvabně ručně kolorované zinkografie.
Těžko říci, jestli by svéráznou první dámu meziválečné avantgardy současný zájem v její vlasti potěšil, ale v každém případě Toyen umí po tolika letech těšit nás.

Dr. Vilém Stránský