Toyen

***



Názvy děl:
1. Dívčí sen před, 2. Dívčí sen po, 3. Dvě pozice ve spodním prádle, 4. Dva námořníci, 5. Hra obouruč, 6. Milostné utkání Venuše a Tannhäusera, 7. Mladíkův sen, 8. Nevěstin sen, 9. Princezna na hrášku, 10. Rozverná tanečnice, 11. Vášnivý loutnista, 12. Výprask na holou, 13. Venuše s Tannhäuserem projíždějí zámeckými zahradami, 14. Ze života lepší společnosti, 15. Venuše s Tannhäuser


Warning: preg_split(): No ending delimiter '/' found in /www/doc/www.divokevino.cz/www/include/standfce.php on line 14

obr. 1

náhled 1. obrázku

obr. 2

náhled 2. obrázku

obr. 3

náhled 3. obrázku

obr. 4

náhled 4. obrázku

obr. 5

náhled 5. obrázku

obr. 6

náhled 6. obrázku

obr. 7

náhled 7. obrázku

obr. 8

náhled 8. obrázku

obr. 9

náhled 9. obrázku

obr. 10

náhled 10. obrázku

Galerie obsahuje celkem 15 obrázků.
1-10   11-15  

* * *

4. obrázek

Obrázky poskytla www.artbohemia.cz

Laskavé přítelkyně

Toyen (1902-1980), méně známá pod občanským jménem Marie Čermínová, zažívá svůj zasloužený boom. Před čtyřmi lety přilákala její retrospektiva do Galerie hl. města Prahy téměř 67 000 návštěvníků, vydána byla objemná monografie a pokračování, týkající se knižních ilustrací. Obraz Toyen s názvem Růžový spektr (s cenovkou 3,15 milionu korun + aukční marže) se stal nejvýše vydraženým dílem roku 2002.
Její životní příběh je jako filmová povídka (režisér Jan Němec o zfilmování vážně uvažuje). Po smrti svého předchozího partnera Jindřicha Štyrského žila s o generaci mladším surrealistickým básníkem Jindřichem Heislerem. Ten se odmítl jako Žid registrovat a během války se schovával u Toyen ve vaně. Oba po celou tu dobu tvořili - Toyen malovala a připravovala soukromé surrealistické a protiválečné tisky, např. legendární Přízraky pouště, Jen poštolky chčí klidně na desatero a Střelnici: z té jsou na výstavě dva kolorované exponáty. Po válce oba pochopili politickou situaci - v roce 1947 odjeli do Francie a už se nikdy nevrátili (ještě v roce 1949 vydalo pražské Družstvo Dílo ve čtvrtém vydání Rollandova Jana Kryštofa s jejími ilustracemi!). Legendami opředená Toyen jako jedna z mála francouzských Čechů (na rozdíl od Kupky, Šímy, Kubína a dalších) přerušila do konce života veškeré styky s domovem, a ani v uvolněných šedesátých letech Československo nenavštívila; její tehdejší výstavy byly komponovány z veřejných a soukromých sbírek.
Je mnoho legend ohledně vzniku pseudonymu Toyen: nejpravděpodobněji může jít o zkratku francouzského slova "citoyen" (občan), nebo o zkomoleninu spojení "to je on" - což by odpovídalo její provokativní mužské autostylizaci. Legendou z jiného soudku, tradovanou blízkými pařížskými surrealisty, je, že se o panenství připravila sama! Zálibu v pornografii bez zábran vypilovala Toyen do slastné dokonalosti a v třicátých letech neměla v kresebných variacích vzpínajících se pohlavních orgánů ani mezi muži sparingpartnera. U dráždivých erotických artefaktů asi tušila, že přestřelila, proto se podepisovala jen "T.", nebo mnohem záhadněji "XX". V tirážích se o autorce píše v mužském rodu: "vytvořil" či "nakreslil"…
Soupis knižní tvorby - zahrnující nejen ilustrace a frontispisy, ale i obálky, vazby a úpravy - se zastavil u ohromujícího čísla 570 položek. Toyen jako femme fatale měla v kruzích české avantgardy výsadní postavení a umělecké okolí její obživu tolerovalo; nebyla totiž za své líbivě komerční knižní ilustrace vyloučena ani ze Skupiny surrealistů v ČR, ani z Devětsilu (jako se to stalo mnohým, např. sochař Makovský byl odejit za svoji štukatérskou práci a Jiřímu Voskovcovi při filmování v Pohádce máje nepomohl ani pseudonym).
Za celý svůj život nevytvořila Toyen jedinou volnou grafiku; vše, co se dnes na trhu s uměním v oblasti prací na papíře objevuje, jsou litografie, lepty a zinkografie (některé vzácně ručně kolorovány), původně součásti bibliofilií, souborů nebo knižních ilustrací. Kresby dam s půvabnými ksichtíky a krásnými figurami, které byly v třicátých a čtyřicátých letech hodnoceny jako komerční zdroj obživy, se po pražské výstavě staly vyhledávanou součástí tvorby, o kterou projevují zájem nejen sběratelé, ale především široká veřejnost. Neřekl bych, že tento líbivější segment za její surrealistickou malbou pokulhává, a naopak: ne všechna díla zvláště z autorčina pařížského období mají galerijní hodnotu, některá postrádají vnitřní náboj a jsou pořizována především pro sílu jména Toyen. Na druhou stranu za povedené lze považovat např. vystavené listy z cyklů Sur le champ (Ihned) z roku 1967 a La Foret sacrilege (Svatokrádežný les) z roku 1969.
Výstava zahrnovala čtyřicet let tvorby Toyen (1930-1969). Vedle půvabných ilustrací a frontispisů byly ke shlédnutí např. méně známá exlibris, odborníky ceněné obálky s fotokolážemi, dokonce i hlubotiskové ražby do plátna a papíru, sloužící původně na knižní vazbu. Valná většina vystavených artefaktů z poetického předválečného období pochází z konvolutu, který umělkyně darovala před odchodem z Československa svému poslednímu českému nakladateli; chloubou jsou nejen barevné litografie, ale především vzácné půvabně ručně kolorované zinkografie.
Těžko říci, jestli by svéráznou první dámu meziválečné avantgardy současný zájem v její vlasti potěšil, ale v každém případě Toyen umí po tolika letech těšit nás.

Dr. Vilém Stránský