Archiv divoké vinice

Jiří Žáček ke Karlu Sýsovi a Kristiánu Kaufmannovi

Oblíbenou vášní frustrovaných literátů je společenská hra „Kopněte si do Sýse“. 23 roků po Listopadu 89 zůstává jejich základní bytostnou potřebou hledání nepřátel a jejich lustrování. Oni rozhodují, kdo v nevlídných dobách pomáhal národu přežít, a kdo se upsal ďáblu. Oni sestavují černé listiny nežádoucích autorů, oni určují, kdo vykazuje dostatek pokory, a kdo ne.
V 90. letech, kdy se ještě naivně uvažovalo o sjednocení roztrojené české literatury, kterýsi mudrlant dokonce rozpoutal diskuzi na téma „Může být K.S. dobrý básník, když je to lump?“ Bože, to by nevymyslel ani Otec Ubu!
Sýsova nová kniha Apokalypsa podle Joba je jistě provokativní a čtenář přivyklý nedomrlé poezii bez barvy, bez chuti a bez zápachu se může ptát: má to autor zapotřebí? Jasně že to má zapotřebí, jinak by to nepsal! Chápu tu knihu jako Sýsovu summu básnické i lidské zkušenosti a rozumím tomu, proč je tak hořká. Nasákla mimo jiné kolektivním smutkem z marasmu, do kterého se propadla tato země, ovládaná šíbry, kmotry, tuneláři a podvodníky. Když napíše tragicky laděnou poezii Ivan Diviš, nikdo mu nevyčte smrtelnou skepsi - proč ji Kristián Kaufmann vyčítá Sýsovi? Potřebuje si také kopnout? A neukapává mu přitom do počítače žluč z vlastního žlučníku?
Jiří Žáček

 

Kristián Kaufmann ke Karlu Sýsovi

Děkuji za pravidelnou anonci Divokého vína, k němuž jsem již před lety suše poznamenal, kde ty jeho staré časy jsou. Jsem rád, že jejich ozvěnu občas někdo z Vašich autorů připomene, tak jako nesporný básník Karel Sýs, jehož tvorba od jeho první sbírky (Newton za neúrody jablek) měla kolísavý, ne-li sestupný vývoj, poznamenaný jeho tehdejším politicko-společenským “angažmá“ zejména ve Tvorbě, kde jsem také krátce publikoval. Ani osobně na něho nemám dobré vzpomínky.
Ale to jen na okraj k jeho „Apokalypse“, která je básnivou ozvěnou časů Divokého Vína a jeho básnického talentu spíše dobově promrhaného a jak by se možná vyjádřil i on, promrdaného s tehdejší komunistickou mocí. Dlouho jsem přemýšlel, a za to díky, co mi kromě osobního zaujetí na provokující sbírce Apokalypse pálí. Určitě to není její básnivá hořkost a trpkost, ale stopy žluče, prasklého osobního žlučníku, které onu básnivost a suchou trpkost nezakalují rmutem a pokorou. Škoda, mohla to být jedna z dalších Zeměžlučí*, která je tak typickým symbolem pro velké básníky malých pokořovaných, ale bohužel také přisluhovačských národů.
Srdečně Kristián Kaufmann

 

Milan Kuzica má ateliér v Domě smutku!

Výtvarník, malíř a sochař Milan Kuzica (52), si zařídil ateliér "vlevo za cintorínom" v Dolních Počernicích v Praze 9. Zahradu Domu smutku z jedné strany lemuje starý hřbitov, z druhé strany urnový háj. Má to tak někdo štěstí!

V ateliéru scházejí jen máry a katafalk
V ateliéru scházejí jen máry a katafalk
Kdybyste Milana Kuzicu hledali, bydlí v Dolních Počernicích, Bakurinova 914 dříve 600
Kdybyste Milana Kuzicu hledali, bydlí v Dolních Počernicích, Bakurinova 914 dříve 600
Tonda Hess plně souzní s estetickým vkusem svého otce
Tonda Hess plně souzní s estetickým vkusem svého otce
 

S Milanem Kuzicou nás pojí stejná vize. Holky s dlouhými a hubenými končetinami

Klasickým příkladem Kuzicovy sochy je "koncepce". Má tu výhodu, že ji můžete postavit, položit nebo posadit.

Koncepce ležící vzpínající se
Koncepce ležící vzpínající se
Koncepce sedící a opírající se o zadní stěnu Domu smutku
Koncepce sedící a opírající se o zadní stěnu Domu smutku
Milan Kuzica v klenbě své nové plastiky - ženy v nadživotní velikosti. Cintorín v pozadí
Milan Kuzica v klenbě své nové plastiky - ženy v nadživotní velikosti. Cintorín v pozadí
 

Napsal mi Leopold F. Němec.

Vážený pane Hessi.
Přeji Vám příjemné prožití vánočních svátků, vše nejlepší v novém roce, osobní i pracovní úspěchy a hlavně hodně zdraví.
Leopold F. Němec
Vánoce, kapr a Česká mše vánoční.
Jsou tradice, jejichž kořeny sahají hluboko do minulosti, jsou i tradice o mnoho mladší. V obou případech je na počátku jejich vzniku příběh, často smutný. Tradice mohou vznikat i postupně, spojením několika různě starých příběhů. Řekne-li se tradiční české Vánoce, není tomu jinak.
Roku 1815 odešel ráno Jakub Jan Ryba na dohodnutou schůzku s Nicholasem Riessem, intelektuálem a politickým emigrantem z Porýní. Na dohodnutém místě N. Riess našel umírajícího venkovského učitele a hudebního skladatele Jakuba J. Rybu s krčními tepnami podřezanými břitvou. Jako sebevrah byl J. J. Ryba pochován bez obřadu na zrušeném morovém hřbitově, aby teprve po čtyřiceti letech spočinul na rožmitálském hřbitově. Jeho čin měl důvod v dlouhodobé vyčerpanosti, depresích, obtížné ekonomické situaci rodiny, trýznivém fyzickém onemocnění a neutěšených vztazích nekonformního učitele k nadřízeným. A také pod vlivem stoické filosofie, která sebevraždu za jistých okolností schvalovala jako eticky žádoucí (Ryba patřil k vášnivým čtenářům Seneky).
Na místě jeho smrti postavili lesní dělníci v roce 1854 kamenný křížek, který byl v roce 1933 doplněn kamennou mohylou, která zde stojí dosud.
Roku 2013 na náměstí před stánkem s cedulí Prodej kaprů od rána podupávají zkřehlí rybáři, z obchodů kolem jako o závod zní Česká mše vánoční, jen sníh opakovaně tradici nectí, a netradičně napadl v Izraeli. Ryba na špalku před frontou zákazníků má již podříznutou hlavu, stejně jako autor světoznámého žalmu. Na jedné straně staré váhy na plechovém katafalku leží ryba, na druhé straně blýskavá mosazná závaží, aby i vánoční atmosféra měla správnou váhu. Vedle v kádi, jak v cele smrti, se tlačí s otevřenou hubou mlčící většina deportovaná z Třeboně, aby všem lidem dobré vůle poskytla nezaměnitelnou chuť tradičních vánoc.
Symboly svátků vánočních, třeboňský kapr a rožmitálský Jakub Jan Ryba, jako všichni sebevrazi jsou pochováni bez obřadu. Ryba z Třeboně do tašky z igelitu, Jakub na zrušeném morovém hřbitově. A přece jejich sláva hvězd se dotýká.
V kruhu rodinném, u svátečně vyzdobeného stolu, chuť smaženého kapra spolu s další tradicí, studeným bramborovým salátem, obojí podbarveno Rybovým „Hej mistře, vstaň bystře“ umocňuje radostnou atmosféru příběhu o zvěstování Kristova narození a příchodu pastýřů k jesličkám. Jen ta ladovská zima nepřichází a sabotuje tradice.

 

Alenka Vávrová vydala svoji třináctou sbírku!

V roce 2013, těsně před vánočními svátky, vydalo 13. sbírku Alenky Vávrové pražské nakladatelství Kampe jen v omezeném nákladu na abonnement.
Jako vždy mě Alenka oslovila Drahocenný LU!

Titul knížky.
Titul knížky.
 

Jiří Žáček napsal o knížce Alenky Vávrové.

Alenko,
kdybys byla voda, byla bys povodeň,
kdybys byla vítr, byla bys tornádo,
kdybys byla hora, byla bys sopka,
kdybys byla tanec, byla bys čardáš,
kdybys byla emoce, byla bys lalaláska.
Píšu Ti za 1 s hvězdičkou!
Jsi názorný příklad toho, že poezii mají psát ženy; my muži jsme na to příliš jednoduší.
Zkrátka Harlekýn na římse je knížka, která čtenáře uchvátí (pokud ovšem není slepý, hluchý, dementní a impotentní)...
Jiří Žáček

Škoda, že knížku nemám... Lu

 

Dušan Spáčil přeje!

Všechno nejlepší k Vánocům a do Nového roku

přeje Dušan Spáčil

P.S.
A tady můj obvyklý dáreček - veselá vánoční báseň.....

Jesus Christ Superstar 2013

J. C. se kouká na týví,
už taky trochu šediví
(ještě že Magda je furt šik,
a obejde se bez plastik)

přinese na stůl cukroví,
a něžně šeptá Kristovi:
„Co tahle výlet na Eden?
víš přece: „Je Štědrý den!“

To ale nezná Ježíše:
Ten umí dobře neslyšet,
A tenhle dotaz nemá rád!
Prohlásí ke své rozmilé:
„Vyžehli radši košile,
tvá něha tohle nespráví.
narozky přece neslavím...
..od Vánoc roku padesát
(nebo
150
250
1050
1950?!“)

 

Vladimír Stibor vydal svoji patnáctou knížku! Napsal mi:

Milý pane Ludvíku,
právě v těchto dnech mi vychází v nakladatelství Milan Hodek Hradec Králové nová básnická sbírka Jeřabinové hory. /Je již patnáctá, strašně to letí./
Můžete-li se zmínit na stránkách Vašeho Divokého vína, budu potěšen, mnohokrát děkuji.
Srdečně Váš Vladimír S.

 

Petr Cincibuch vydal svoji dvacátou knížku - Zimní zahradu.

Dvacátá kniha Petra Cincibucha, který své první verše otiskl v Divokém víně, je sbírkou básní s názvem Zimní zahrada. Knihu milostné a rodinné lyriky vydává nakladatelství Petrklíč. U dobrých knihkupců je k mání za 49 Kč, u internetových za ještě méně.
Petr mi napsal: „V pondělí mi nadšení studenti udělali radost inscenací knihy, která vyšla přesně před třiceti lety, tedy v době kdy nikdo z nich nebyl na světě. Čtení se konalo v žižkovském sklepním klubu H2O, tolik podobném těm, kde jsme četli veršíky za Divokého vína.“
Rád vám to sděluju, moji milí. Lu

Titul knížky.
Titul knížky.
Plakát na inscenaci Nejkrásnější bývá šílená.
Plakát na inscenaci Nejkrásnější bývá šílená.
 

Karel Daňhel vydal Písnění a veršovánky

Básník historického Divokého vína mi svou bibliofilskou sbírku opatřenou číslem 142 poslal, a tak se vám, moji milí, chlubím. Ilustrace k veršům jsou dílem Máši Valterové. Karlovi pište na danhel.k@seznam.cz.
Lu

Titul knížky.
Titul knížky.
Záložka z pera Marcela Kříže napoví o básníkovi mnohé.
Záložka z pera Marcela Kříže napoví o básníkovi mnohé.
Stránka z knížky.
Stránka z knížky.
 

Fízlování nebo investigace?

Kauza "ty vole, Mandela" nám připomněla, že podstatnou částí žurnalistické profese se stalo práskačství. Když někdo vyfotí soukromou exprezidentovu SMS "Ach jo, prázdný Topolánek", nebo podplatí technika, aby nechal puštěný odposlech soukromého rozhovoru Rusnoka s Pickem, v němž se notabene nic špatného neodehrálo - je to stejné, jako když paparazzi "přistihnou" Halinina kamaráda (s nímž se zná třicet let), jak vynáší smetí, a přisoudí mu roli stávajícího milence Pawlowské. Ne to není investigace - to vše je jen špiclování. Bretschneiderovské tradice stále živé - i v médiích. Zajímavé přitom je, že ve stejné elektronicky totálně profízlované době úřad pro ochranu osobnosti zcela vážně řeší zveřejnění prokazatelných krádeží na internetu jako útok na soukromí.
(ds)

 

Olomoucká nemocnice mě neinformovala o dvou odložených dětech! Dvířky babyboxů prošlo do nového života tedy nikoli 97 lidských mláďat, ale 99!

Sdělila mi to příznivkyně babyboxů Hana Štěpánková a tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Olomouc Egon Havrlant mi potvrdil, že v olomouckém babyboxu se nenašly tři děti, které mi nahlásili, ale dětí pět. O Tomášovi odloženém 4. září 2012 a novorozené holčičce Emilii, odložené v neděli 24. listopadu 2013 a oblečené jen do pánské košile jsem se dozvěděl až 8. prosince 2013. A tak vám, moji milí, podávám s omluvou tuhle zprávu. Dnes večer vysílá Nora Fridrichová na ČT 1 ve svém pořadu 168 hodin reportáž Lenky Drmotové o babyboxech. Omlouvám se oběma dámám a věřím, že počet odložených dětí upřesní. Přikládám email, který mi právě došel od Egona Havrlanta.
Babydědek Lu
Dobrý den, posílám poslední tiskovou zprávu o nalezené holčičce z letošního listopadu. Všechny děti nalezené v babyboxu ve FN Olomouc uvádím v přehledu: 9. 6. 2007 Stanislav (narozený ten stejný den),17. 3. 2008 Terezka (narozená ten stejný den), 7. 11. 2011 Xaver (věk přibližně 1,5 roku), 3. 9. 2012 Tomáš (věk přibližně 6 měsíců), 24. 11. 2013 Emílie (narozená ten stejný den).
Přeji hezký den. Bc. Egon Havrlant, tiskový mluvčí Fakultní nemocnice Olomouc

 

Mon Dieu! Preboha! Proboha! 97. děťátko v mělnickém babyboxu!

Zatímco Nora Fridrichová a Lenka Drmotová připravují pro nedělní večer na ČT 1 pořad 168 hodin, v němž budou věnovat dětem z babyboxů šest minut, a právem se domnívají, že odložených děťátek bylo 96, přibylo v mělnickém babyboxu 97. lidské mláďátko – holčička v Mělníku druhá, celkově 58. oproti 39 nechtěným klučíkům. Můj mobil mi o děťátku podal zprávu ve 20:05. V tu chvíli vyrazili sestřička Eva Maršíková v doprovodu pediatra Jaromíra Paukerta vybaveni baťůžkem první pomoci s ambuvakem, dekou a peřinkou na běh o život. Na displeji v místnosti stálé služby totiž nebylo vidět nic jiného, než přikrývka na dně babyboxu. Doktor se sestrou přeběhli přes dvůr, odemkli celkem troje dveře a teprve pak se jim ulevilo. Děťátko v babyboxu se na ně celkem spokojeně koukalo. Zabalili je do nemocniční deky a utíkali zpátky na oddělení. Holčička byla několik hodin stará, umytá, pupečník podvázaný gumou z trenýrek. Navážili 3 450 gramů a naměřili 51 centimetrů – donošené a zdravé děťátko. Vzhledem k tomu, že je to holčička, dostala jméno Evička, nikoli Jaromír. Mj. – Jaromír Paukert měl službu i při předchozím mělnickém mláďátku nalezeném 15. září 2013. To se nám to hrne. Ach jo.
Milé Noro a Lenko z ČT, prosím, abyste si upravily scénář!
Váš st. Lu, babydědek

 

Umřel Daniel Ladman.

Výtvarník Daniel Ladman, jehož obrázky jsem publikoval v Divokém víně, umřel. Daniel byl posledním manželem Jany Černé - Honzy Krejcarové - Jany Ladmanové, dcery Mileny Jesenské. Byl přítelem Václava Hraběte, který jej zavedl do uměleckého světa. Navzdory dramatickému mládí prožil život obklopen milující manželkou a dětmi. Umřel můj další kamarád.
Lu

Asi autoportrét.
Asi autoportrét.
 

Stanislav Vávra vydal knížku Kapitoly o krvácejícím jablku. a napsal mi:

Milý a drahý Lu, je mi hanba, ale nemohu nic dělat. V současné době nic nového nepíšu, jen rabuji šuplíky abych dřív než umřu, co nevíce rukopisů dal do tisknutelné podoby. Ozval se mi (sám od sebe) sponzor, který je ochotný dotovat všechno, co se mi podaří vydat za mého života. A tak se snažím, abych toho měl co nejvíc a lifroval do tisku. Nezbývá mi čas na alkohol, na kamarády a dokonce ani na holky... kdyby nějaké byly. Jenom když už padám otvírám Divoké víno a něco si přečtu a taky počítám Tvoje nemluvňata. Přibývají... budeš nejspíš jednou prohlášený za svatýho těhotných dívek. Postaví Ti pomník a já Ti budu závidět, protože mně ho nikdo nepostaví ani kdybych za to platil. Stáří je zlé, buď rád, že se Tě to netýká.
Tvůj věčně Tě obdivující
Stanislav
www.stanislav-vavra.cz
Děkuju, milý Stanislave, mám radost, že jsi pořád veselý kluk.
Lu

 

Seriál Šárky Váchové pro děti nazvaný Chaloupka na vršku už běží!

Scénáristka, výtvarnice a režisérka animovaných dětských filmů Šárka Váchová má důvod ke spokojenosti. Její dvacetidílný seriál Chaloupka na vršku běží denně v 18:45 na ČT 2 a ČT :D. Sledujte je samozřejmě denně, ale nejdůležitější postava - kovář a podkovář husar Ludvík bude k vidění především 6.,7.a 10. prosince.
Nejdůležitější je především proto, že jako předloha jeho podoby a profese jsem posloužil já - Ludvík, vojenský zběh.
Lu

Kontroluji animaci při kování koně.
Kontroluji animaci při kování koně.
Betlém z Chaloupky na vršku.
Betlém z Chaloupky na vršku.
Můj synek Tonda u chaloupky na vršku.
Můj synek Tonda u chaloupky na vršku.
 

Rostislav Říha vystavuje! Pro jistotu ještě jednou!

V pátek 6. prosince otevře Rostislav Říha svoji výstavu v Galérii Novoměstské radnice od 19 hodin. Nesmíte tam chybět!
Lu

Dva u stolu a okna
Dva u stolu a okna
Loď u studánky
Loď u studánky
Pokrývky hlavy
Pokrývky hlavy
 

Kobra zve na výstavu mladičkých katikaturistů!

Kobra, vlastním jménem Josef Kučera, zastával v posledních číslech historického Divokého vína v roce 1971 a 1/72 post redaktora pro humor. Jeho portrét vyšel na titulu posledního čísla Divokého vína 1/1972, které se mi už nepodařilo distribuovat.
Na pozvánce je kresba Miroslava Bartáka, kreslíře, jenž odedávna patří k mým nejoblíbenějším, a jehož kresby jsem často v historickém tištěném Divokém víně publikoval. 399. SALÓN KOBRA má vernisáž v úterý 3. prosince v 17 hodin, koná se v restaurační galerii Sedm konšelů na Starém Městě pražském.
Lu

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Rostislav Říha vystavuje!

Přikládám pozvánku a dva jeho obrázky. Výstava má vernisáž v pražské Galerii Novoměstské radnice 6. prosince v 19 hodin.
Lu

kLIKNUTÍM ZVĚTŠÍŠ!
kLIKNUTÍM ZVĚTŠÍŠ!
Ptákoprdel
Ptákoprdel
Koziska
Koziska
 
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 >