Archiv divoké vinice

Jindřich Štreit zve na křest knihy a výstavu

Kliknutím zvětšíš
Kliknutím zvětšíš
 

Dopis Marie Machálkové

Naše milá rodino, naši milí přátelé, známí, kolegové a spolužáci bývalí i současní, prosím vzpomeňte na Emila...….Díky, Marie

Kliknutím zvětšíš
Kliknutím zvětšíš
 

Milan Nakonečný má 88

Nejmoudřejší muž, kterého znám, můj přítel a profesor psychologie v druhé polovině 60. let prof. PhDr. Milan Nakonečný, oslavil 8. února 88 let. Navštívili jsme ho v jeho domě plném knih v Táboře a předali mu dárky, některé z nich nemohu ani popsat. Jisté je, že dostal mimo jiné dva plecháčky babybox.
Milan mi daroval k mým nedávným narozeninám knihu Slavní koně a grafiku Oldřicha Kulhánka. Již samo jméno autora naznačuje, že není standardní.
Blahopřeju, nejmilejší Milane!
L.H.

Mladíček se svým učitelem
Mladíček se svým učitelem
Milanovi blahopřáli dokonce dva Ludvíci Hessové
Milanovi blahopřáli dokonce dva Ludvíci Hessové
 

Luboš Koláček Areál Remi Apostremi Niscence – recenze Olgy Nytrové

Někteří lidé občas silácky a rádoby vědoucně prohlašují, že o lásce bylo již řečeno vše. Což neplatí, neboť láska se vztahuje k nekonečnu a variant je tolik, že jsou nad naše představy. Je jich nezbadatelné množství. Každý básník si zvolí pouze některé úhly pohledu a každý čtenář se dá oslovit jen v polohách, s nimiž se mu chce souznít. Ale nejde jenom o chtění, jedná se o to, zda souznít dokáže. Záleží totiž pochopitelně i na tom, nakolik se čtoucí nechá inspirovat a probudí v sobě vlastní zdroje.
Spisovatele L. Y. Koláčka známe jako prozaika, vypravěče, tvůrce rozsáhlejších textů, napsal desítky knih literatury faktu, řadu románů. Jeho útlá knížečka poezie se však příhodně vejde do kapsy, a to dokážou milovníci poezie ocenit. Kreativní podnázev se zdá být jakousi přesmyčkou a vyvolává zvědavost. Areál má podtitul, kterému můžeme rozumět takto: Reminiscence a postreminiscence a reál. Navozuje pocit, že to, co se nám vybavuje ve vztazích, je zasazeno hluboko a dostává se do vědomí v okamžiku tvorby. Tedy ve chvíli, kdy vjemy a pocity, „reminiscence“ a „postreminiscence“ vstupují do básnických obrazů. Je to prazvláštní alchymie, která nás přitahuje a vyvolává spoustu zneklidňujících otazníků.
Předkládané verše jsou stručné, vyznačují se převážně zkratkovitostí a úderností, Úspornost výrazu si podává ruku s chlapstvím, nadsázkou, fanfarónstvím, testosteronovým přetlakem i se zranitelností, jak se vlní „anima“ v jeho nitru. Láska se dotýká mystérií, jakkoli usilujeme o postmoderní civilnost a v duchu si říkáme: „Jen si nezadat, neotvírat nikomu své skryté podzemní chodby labyrintu.“ Potřeba upřímnosti v nitru slovem obdařených lidí však kvasí. A když prorazí obrannou stěnu, ponoříme se do netušených hlubin. Člověk je bytost tázající se, jak praví filosofové, a otázek nikdy neubývá. Sebereflexí zkoumáme pravost citů i hodnotového nastavení. Je třeba se s mnohým vypořádat. Společně s autorem si můžeme vybavovat i hlouběji zasuté lásky a milostné zápasy, v nichž řečeno s Freudem „animus“ hledá „animu“.
Luboš Koláček nás staví před otázky, jež klade sám sobě ve své reflexivní lyrice, která se prochází krajinami okouzlení i vzdoru a marné – ovšem též chvílemi naplňované – touhy i bytostných otázek. Jak jinak. Básník se tu před námi projevuje prostoupen láskou, obnažen ve svých citech až na dřeň. Žízní po vztahu v jeho plnosti, vnímá jej ve všech dimenzích: v rozměru fyzickém, psychickém i spirituálním. V jeho všednosti i posvátnosti, v profánnosti i v rozměru sakrálním. Jeho dosud neokoralé srdce se zdá být zasaženo Amorovým šípem. Projevuje temperament místy nezvladatelný. Pružina provokace vibruje do vyšších kmitočtů a přetlak básníkových citů připomíná „Papinův hrnec“.
Zdá se, že si autor veršů ověřil starou pravdu, která praví, že když muž miluje ženu a ona jeho, je totiž vděčnost na místě, jde v každém případě o dar. Nezbytně ovšem přicházejí osudové zvraty, ztráta lásky, závažná nemoc a jiné propastné předěly. Každý z nás se s tím vyrovnává po svém. A občas potřebuje vidět, jak je zvládá ten, kdo trpí a těžkostem se nevyhne, jenž však dokáže uchopit slovo tak, aby neotřele, ba přímo objevně vyjádřil své prožitky, strasti, nedobrovolné zkraty, zklamaná očekávání a malá i nejmenší vítězství. Podvědomí si s námi hraje, v určitém okamžiku má větší sílu než vědomí. Zjišťujeme, že je mnohem obsáhlejší a rozsáhlejší, než jsme se vůbec domnívali. Vynáší nemilosrdně „na světlo“ i to, co chceme potlačit, zapomenout, protože to bolelo. Poznání s námi otřese. Díky tomu z nás ovšem vytrysknou takové síly, že až žasneme.
Tvorba je v takovouto chvíli terapií, ozřejmováním souvislostí, a získáváním nadhledu. Básník prožívá usebrání. Reflektuje nedosažitelnost porozumění a souhry, pokud má každý z partnerů v sobě jiné světy, jež nejsou vzájemně vůči sobě dostředivé, ale odstředivé. Uvědomuje si své bytí a vztahy mu vystupují v nových konturách. Prožívá znovu děje a vztahy, které již skončily. A to je bolestivé pro každého. Čtenář jde pak při četbě veršů těmto vnitřním dějům autora naproti. Vynořují se mu jeho vlastní zasuté prožitky ztráty lásky, odchodu nejbližšího člověka na druhý břeh.
Za klíčovou považuji Koláčkovu básnickou skladbu Bohyně. Jde o autorovo vyznání lásky, ve verších odhaluje, jak se opil nezměrností citu, vzájemným hlubokým dotekem duší a souzněním bytí dvou jedinců. Prožívá fascinující třídimenzionální vztah fyzický, duševní i duchovní. Navzdory snaze o vyjádření vždy uchovává nedostupné tajemství jako perla na dně vesmírného moře. Ve čtenáři dovede vyvolat jeho vlastní emoce, jeho prožité extáze a neodbytné vzpomínky, výhry i prohry, které se ukrývají v hlubinách lidského podvědomí. Život nám občas dává na nejhlubší rány náplasti v podobě některých kvalitních pokrevních vztahů, jedinečných přátel nebo nečekaně naslouchajících spřízněných duší.
Při četbě básnické sbírky jako čtenáři vnímáme, že L. Y. Koláček dovede své osudové prožitky, tíživé situace, přetavit do básnických obrazů. Uvědomíme si jeho soustředěnou snahu hledat krásu a nadčasovost, zadržet unikající, mizející a zachytit alespoň to nejmenší vlákno smyslu. Autor k tomu využívá osobité metafory, surrealistické šarády, říkanky a hříčky. Je ironický i pokorný, rychle střídá nálady. Svou básnickou řečí se upřímně přiznává ke dvěma básníkům, kteří ho zásadně a bytostně oslovili – ke K. H. Máchovi a Janu Skácelovi. Zaujala mě například metafora: „Život rozdali nám / jak klíček k zahradám krásna.“ U tohoto básnického obrazu si ráda vzpomenu na slova filosofky Anny Hogenové: „Důležité je, kolik v sobě má člověk bytí.“ I já přeji čtenářům předkládané knížky zintenzivnění bytí.

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Umřel Méla Machálek

Dnes, v pátek 7. února kolem 11. hodiny zemřel můj přítel, spoluzakladatel Divokého vína v roce 1964, Ing. Emil Machálek, CSc. Zemřel ve spaní leže v posteli, kde odpočíval.
Méla se narodil o dva měsíce dřív než já - v prosinci 1946. Zůstává po něm manželka Marie, která mi zprávu zavolala, a dva synové a čtyři vnuci. Salve, Mélo! P.S. Rozloučení s Mélou se koná v pátek 14. února ve 12:40 v malé obřadní síni strašnického krematoria.

 

Česká mincovna daruje od 201. děťátka odloženého 2. února v Olomouci všem zlatý dukát!

Česká mincovna daruje od 201. děťátka odloženého 2. února v Olomouci všem zlatý dukát!
2.2.2020
Zvyk, který vymysleli Jaroslav Černý z České mincovny a Jiří Hrabovský, mí dávní přátelé. Nadšeně jsem souhlasil. Rozumějte dobře - dukát dostanou děťátka, nikoli nešťastné maminky!
První dukát obdrží Tony, odložený dnes 2. února v časné odpoledne do babyboxu ve FNOL jako 201. Viděl jsem jej na fotografii v elegantní bílé kombinéze a v pruhované fialovorůžové čepici, ale dozvědět se, že se jedná o zdravého kluka mě stálo značné úsilí. Tonda, jako už mnohé předchozí děti, se stal předmětem mimořádného utajení. Byl jsem několikanásobně prověřen, zda se za hlasem v telefonu neskrývá ukrajinská rozvědka. Tony čeká na nové rodiče a na zlatý dukát v postýlce novorozeneckého oddělení v Olomouci. Druhé letošní děťátko.
Ať žije Tony! Ať žijí Jaroslav Černý a Jiří Hrabovský, zastupující Českou mincovnu. A konec konců, ať žijí i pediatři chránící Tonyho identitu!
Lu, babydědek

Zleva Hrabovský, Černý a LH
Zleva Hrabovský, Černý a LH
 

Proč Smetana kádrově neprošel?

Název divadla Státní opera se v posledních dnech tak často opakuje, že mi přišlo líto, proč se budova už nejmenuje Smetanovo divadlo. K přejmenování došlo už v roce 1992, Smetana tedy přežil sametovou revoluci o necelé tři roky. Dodnes mě to mrzí.
Chápu, že Stanislav Kostka Neumann z názvu divadla v Libni musel zmizet už v roce 1990. Byl to prostě levičák. Zdeněk Nejedlý v názvu divadla na Smíchově vydržel o rok déle a Jiří Wolker zmizel z názvu divadla až v roce 1996. Určitě byl menší levičák než Neumann nebo Nejedlý. Jenom rok přežil revoluci v názvu divadla Josef Kajetán Tyl, o jehož politickém smýšlení, přiznávám, nevím nic. Přejmenovávat divadla je nejsnazší. Daleko obtížnější je přejmenovat ulici nebo dokonce celé město, jehož občanům je třeba vyměnit občanské průkazy a provést mnohé administrativní úkony. Nakolik vyšlo přejmenovat Gottwaldov na původní Zlín, nikdo nespočítá.
Velmi snadné je přejmenovat název mostu, jak se stalo v případě Švermova mostu na most Štefánikův.
Severně od Kladna leží obce Motyčín a Hnidousy, jež byly spojeny pod názvem Švermov. Důvod mi není znám, ale jisté je, že v poslední době všechny cedulky na nárožích ulic se jménem Švermov zmizely, a Hnidousy i Motyčín jsou prostě Kladno. Kde teď říká Jaromír Jágr, že se narodil, to samozřejmě nevím - v Hnidousích, ve Švermově, nebo v Kladně?
Lh

 

Vladimír Stibor zve!

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

200. děťátko v babyboxu na záchrance v Blansku!

200. děťátko v babyboxu na záchrance v Blansku!
Podle fotografie vím, že je to čerstvý novorozenec zabalený jen ve fialovém ručníku. Dovolal jsem se ředitelce Jihomoravské záchranné služby MUDr. Haně Albrechtové a ta slíbila, že mi zavolá podrobnosti. Paní ředitelka byla zjevně potěšena, 200. děťátko odložené do babyboxu se přeci jenom nenajde každý den. Babybox jsme otvírali 8. 3. 2018 po dlouhých peripetiích.
Právě mi volala ředitelka Hana Albrechtová: "Je to novorozený klučík a na první pohled je zdravý!"
Jmenuje se Jan po předsedovi představenstva Komerční banky a. s. Janu Juchelkovi! Nadace Komerční banky a. s. - JISTOTA je největší dárce spolku babybox, podporuje nás od roku 2007 a na svém kontě má 63 děťátek, které jejími babyboxy vstoupily do nového a snad lepšího života.
Hlavním dárcem blanenské bedýnky jsou Jana a Karel Severinovi a jejich brněnská společnost S:LUKAS! Děkuju, milí Jano a Karle! Spontánním a soukromým darem přispěl Zdeněk Martinásek. Děkuju městu Blansko a Zdeňku Černoškovi a jeho společnosti Statek Samsara, s. r. o.! Děkuju svému tradičnímu mecenáši babyboxů společnosti 100MEGA Distribution, s. r. o. a jejímu šéfovi a svému příteli Petru Bečičkovi. Děkuju všem regionálním dárcům, bez jejichž pomoci by babybox nebyl! Děkuji předchozímu řediteli záchranky Milanu Klusákovi za velkou pomoc!
Klučík Jan vstoupil do bedýnky 4. ledna 2020 v 21:19. Záchranka ho odvezla do nemocnice v Boskovicích! Holek je 111, kolik je kluků?
Ať žije Jan z Blanska! Ať žije Jan Juchelka! Ať žije Zdeněk Juřica, výrobce babyboxů!
Babydědek Lu

 

Tentokrát přejeme dva - babydědek a moje nejmilejší babyboxátko!

Holčičce z babyboxu je deset let, je líbezná a půvabná nad jiné své vrstevnice. Od rodičů ví, kdo jsem, při posledním setkání mi řekla: Mám tě ráda! Z oči se mi koulely kapky slz. Neodolal jsem a požádal grafika Šimona Blablu, aby na její roztančenou fotografii, kterou jsem pořídil při natáčení 168 hodin, připsal naše společné přání. Na křídlo hraje její tatínek.
L. H, babydědek Lu

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

199 je napínavější než 200!

27.12.2019
Stalo se v předpokládané období - 27. prosince v 17:45, alespoň já jsem ten den předpokládal. Teď byste jistě chtěli vědět, kdy očekávám dvoustovku..?!
Zdeněk Juřica povídá po telefonu: Je to dělník! Jenže pan primář Josef Gut zklamal všechny naše iluze, že máme nejstaršího chlapa v babyboxu, tedy staršího než legendárního Karla Spěváčka odloženého v Pelhřimově, který už chodil. Tentokrát zatím leze, a tak pediatr odhadl věk na devět měsíců, sdělil mi ředitel nemocnice Pavel Marek. Pojmenoval jsem klučíka Vojtěch a mám k tomu své důvody. Vzpomeňme skromného pražského dárce Vojtěcha Nováka, majitele obchodu Květiny Novák, který svoji hlavu podniku Lenku Barákovou pověří obdarováním spolku Babybox vždy, když je nejhůř.
Vojta je zcela zdravý, měl modré džíny a červený svetr na prsou s obrázkem, na hlavě teplou modrou čepici přivázanou pod bradou tkanicemi. Na fotce z babyboxu se tvářil přívětivě, žádná panika. Po levici si nesl do světa složku papírů v igelitových deskách. Zase přidělá práci úředníkům.
Letošní 19. nechtěné děťátko je druhým českolipským, obě z roku 2019. Holek je tuším celkem111, kolik je kluků..?
Ať žije Vojtěch Čekolipský! Ať žije Vojta Novák, majitel Květiny Novák. Ať žije dvoustovka, jejíž jméno je dávno zabukované! Mužské i ženské!
Babydědek Lu

 

Moje absurdní novoročenka pro rok 2020!

27.12.2019
Připadá vám, moji milí, taky paradoxní pochlubit se na obrázku novoročenky fotografií s odloženými dětmi?!
Při nedávném natáčení pořadu 168 hodin České televize s desetiletou svou "klientkou" jsem dokonce ronil slzy, když mi řekla: "Mám tě ráda!"
Babydědek Lu

Kliknutím zvětšíš.
Kliknutím zvětšíš.
 

Novoročenka Jiřího Žáčka

Zdraví, štěstí, klidný spánek, svátky plné radovánek přeje Jiří Žáček

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Novoročenka Karla Sýse

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Přání Dušana Spáčila

D-Day (aneb Jednou o Vánocích)
Obloha byla modrá
jako je
Ten nahoře
Moudrý
Z polí vál větřík
jako by
Ten dole
pustil ve sklepě větrák
Ale stejně
se začaly snášet vločky!
Rozhlas triumfálně oznamoval
že miriády
malinkých bílých parašutistů
už dobyly všechna náměstí
když Anička zavýskla:
„Padá andělské peří!“
Bylo to tak hlasité
že nahatý archanděl Michael
si na výsostech
polekaně zakryl rozkrok
-(a to přesto že v něm nic
podstatného nemá)
a archanděl Gabriel
si rozčíleně mumlal pod fousy
„Sakra takhle nás oškubat!
To by mě zajímalo
co ti lidi zase Šéfovi
za ty Bílé Vánoce slíbili!"

Ať se nám ty Svátky vydaří!
Přeji Vám všem hodně štěstí a zdraví v Novém roce 2020
Dušan Spáčil

 

198. děťátko je klučík v babyboxu jihočeské záchranky v Českých Budějovicích!

Dvířka budějovické bedýnky vrzla v 10:29 ve čtvrtek 12. prosince 2019. První děťátko v bedýnce byla v roce 2018 holčička Ivanka (Stráská), druhé, jak jinak, se jmenuje Marek (Slabý) po řediteli záchranky, který mi do své svatyně dovolil babybox instalovat. Měl opravdovou radost, když jsem mu zprávu zavolal. Klučík byl nahý, ale čistý, zabalený jenom v bílé látce, podle MUDr. Zuzany Hrubešové, která jej převážela na neonatologii do nemocnice, byl na první pohled zdravý. Oblékli jej do zahřívací folie a na cestu uložili do ,,vajíčka". Letošní 18. děťátko upravilo skóre kluci vs. holky na 87:111. Ať žije Marek! Ať žijí Markové oba! Babydědek Lu

 

Karel Sýs nabízí svoji další novou knížku!

Nakladatelství FUTURA právě vydalo
prozaickou knihu Karla Sýse
Osudy dobrého básníka K. za studené války
/Z deníku politického (s)prostopášníka/
Kniha má 228 stran, ilustrace Jan Weber.
Pokud máte o knihu zájem, napište na adresu:
FUTURA
Politických vězňů 9
110 00 Praha 1
nebo:
nakladatelstvi@futura.cz
telefon: 222897111
Děkujeme za Vaši přízeň.

Kliknutím zvětšíš!
Kliknutím zvětšíš!
 

Jiří Źáček vydal knížku Café Robinson!

Fotografiemi Jirkovy verše doprovází František Dostál a knížku vydalo Nakladatelství Šulc - Švarc, s. r. o. Já ji nekupoval, dostal jsem ji při obědě v restuaraci Na Nebozízku na Petříně.
Ptáte-li se, proč Nebozízek, odpovím - její majitelé Milena a Luděk Láryšovi jsou mí přátelé a báječný oběd s výhledem na Prahu a Hradčany je doprovázen vlasteneckými pocity.

Ludvík Hess

Titul knihy Martin David.
Titul knihy Martin David.
 

Karel Sýs vydal knížku Velká inventura!

Verše Karla Sýse doprovodil kresbami Jan Weber a knížka vyšla páčí Nakladatelství WEBER - GSW. Finančně ji podpořil Středočeský kraj.
Nekupoval jsem ani Karlovu knihu, dostal jsem ji při společném obědě Sýs - Žáček - Hess na petřínském Nebozízku. Proč zrovna Na Nebozízku jsem už vysvětlil - jsou tam milí Milena a Luděk Láryšovi a všechen personál, báječná jídla a výhled na Hradčany a na Prahu. Děkuju všem jmenovaným.
Ludvík Hess

 

Alenka Vávrová vydala knížku Tři čtvrtě na smrt

Knížku ilustroval Jiří Slíva a vydal ji Milan Hodek v Hradci Králové. Alenka ji věnovala k 270. výročí narození Johanna Wolfganga Goetha, Františkovým Lázním a Komorní hůrce, Věčné touze a Lu, krásnýmu chlapovi a Divokému vínu. Pravda, poslední slova připsala rukou, ale o to jsou jistě cennější.
Ludvík Hess

 
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 >