Archiv divoké vinice

Čekání na knížete

Hodiny stojí čelem u zdi
a ruce mají nad hlavou
a kaprál čas se k tomu ubzdil
nejvíc to smrdí napravo

Slouhové plní sentimentu
už přešli z prcků na decky
a z díry vedle parlamentu
vylézá maršál Radecký

Dušan Spáčil

 

Kalouskův pejsek

Když vidím stařenku, jak nese svou větvičku Husovi, totiž volební lístek „Knížepánu“ (pozor, je na to zákon 61/1918 Sb. z 10. 12. 1918, jímž se zrušují šlechtictví, řády a tituly): „On má ve světě styky a pomůže nám“, babičku právě se vracející z lékárny, kde ji tvrdý pejskovod, jenž vodí na špagátku svého poslušného obranáře, okradl, když slyším: „Vždyť to říkal pan Kraus v televizi!“, když slyším, že je Karel „sexy“, uvěřím, že půlka národa je snad už perverzní, masochisticky ochotná lízat panský bič. „Nechá nás pohrabovat klásky, sbírat houby, nevezme nám ani maliny, ani ostružiny…“
A uvěřím vlastní básni - co bylo metaforou, děje se náhle v reálu: média a sociální sítě zavelí a všichni, kdo vyvalují oči na monitor, se shromáždí u jámy a disciplinovaně se do ní vrhnou na pokyn „enter“!
Mládež nová, mládež Gottwaldova buzerovala společnost ani ne deset let; pak všichni ti pavkové kohoutové obrátili modré košile na nekomplementární bílou. Ale teď už to trvá třiadvacet let!
Opravdu hluboko jsme klesli: Agresivním pejskovodem sežraný dort republiky a na něm plesnivá třešeň: pejsek s čírem!
Karel Sýs, básník


 

Co si myslí o prezidentských kandidátech Václav Bárta

TEĎ KDYŽ MÁME, CO JSME CHTĚLI…
(začátek budovatelské písně z padesátých let)

Prezident už známý je nám
Schwarzenberg - A nebo Zeman..?
Zajímavá dvojice!
Aťsi zeman nebo kníže
O obou se dobře ví že
patří mezi šlechtice

Jak je známo - feudály
Věkovitý čas nám vzdálil
Navíc jeden fakt tu je
Za tatíčka Masaryka
Naše první republika
Šlechtický stav zrušuje…

Až teď málem po sto letech
dobří lidé - pomyslete!
co se u nás nestane:
Přijdou volby Jdete volit!
Zvolte z těch dvou kohokoli
Máte to fuk! Občané!

Jeden šlechta Druhý šlechtic
Vůle lidu! Chtíc či nechtíc
Dáváš čertu kropáče
Zas nám bude vládnout šlechta
Kde se z Hradu šlechta chechtá
Republika zapláče

 

První babybox na domově důchodců na světě!

O zřízení babyboxu v táborské nemocnici jsem usiloval tři roky marně, přestože během té doby ve městě našli dva odložené novorozence – živého objevil venčící se pes na břehu Lužnice v igelitce, druhý takové štěstí neměl - ležel mrtvý na betonu před panelovým domem. 54. český babybox bude v G-centru, domově seniorů těsně vedle nemocnice. Poděkování za to patří ředitelce Jaroslavě Kotalíkové, jihočeské vicehejtmance a protagonistce babyboxů Ivance Stráské i táborské místostarostce Olze Bastlové. Děkuju, milé dámy! Děkuju Zdeňku Juřicovi a jeho firmě MONTEL v Náměšti nad Oslavou. Jarka Kotalíková, ředitelka domova seniorů, řekla: To jsem ráda, že tu bude život nejen končit, ale občas taky začínat. Babybox otvíráme v pondělí 4. února ve 12 hodin za přítomnosti jihočeských přátel babyboxů v čele s Ivankou Stráskou a Milanem Štěchem, jimž jsme já i babyboxy mnohé dlužni. Děkuju hlavnímu dárci Nadaci České pojišťovny a jejímu předsedovi Richardu Kapsovi, přispěli už po třetí.
Babydědek Lu

Jarka Kotalíková, ředitelka G-centra, a Zdeněk Juřica, ředitel technického úseku babyboxů, se radují u namontované bedýnky.
Jarka Kotalíková, ředitelka G-centra, a Zdeněk Juřica, ředitel technického úseku babyboxů, se radují u namontované bedýnky.
Teď zase objímá Jarušku Kotalíkovou babydědek.
Teď zase objímá Jarušku Kotalíkovou babydědek.
Na památku jsem si vyfotil táborské novináře, kteří se přišli na montáž bedýnky podívat.
Na památku jsem si vyfotil táborské novináře, kteří se přišli na montáž bedýnky podívat.
 

Nová sbírka básní: Aaen Jan Kratochvíl – Zapomenuté ticho

Máte rádi veršem nevázanou poezii nebo miniatury? Pokud ano, mohla by vás zaujmout nová básnická sbírka Aaen Jana Kratochvíla „Zapomenuté ticho“. Kniha se dotýká mysticismu, magie, mezilidských vztahů, interakce jedince a společnosti. Kresbami ji ilustrovala Markéta Weinlichová. Vyšla v limitovaném nákladu 99 ručně číslovaných výtisků a jde o druhou autorovu tiskem vydanou sbírku (prvotinu vydalo pod názvem „Začátek bez konce a Konec bez začátku“ kulturní sdružení Loreta). Více informací a ukázky z autorovy nejen literární tvorby naleznete na internetových stránkách www.aaen.sweb.cz


 

Ludvík je naivka i pes

Vidíte a to mě vůbec nenapadlo! A přitom, pane Janasi, máte vlastně pravdu. Ludvíka Hesse skutečně považuji za naivního lidumila! Myslím, že jinak by nejspíš nikdy nevznikly české babyboxy - a dávno zaniklo Divoké víno. Ostatně soudím, že nejsem sám, kdo ho právě proto, že je "naivní lidumil" má rád. No a co se týče poezie, znám ho nejen jako laskavého literáta, ale i jako přísného "strážného psa", který hned tak někoho do "svatyně literatury" nepustí. Kolikrát mi třeba jen vynadal kvůli chybám v interpunkci... Zkrátka celý tento spor je jen nedorozumění, myslím, že ve skutečnosti se náš názor na L.H. moc neliší. Vidíte a to přitom mluvíme oba česky a rádi píšeme básničky.

Dušan Spáčil

 

Bůhví proč jste použil bůhví proč

>Dobrý den, vážený pane Spáčile. Za všechno může Vaše věta ve "Slovo úvodem":>"Mám dojem, že Hess bůhví proč každého, kdo dal do Divokého vína povedenou básničku, povídku či třeba obrázek, považuje za součást své literární rodiny, kterou chce chránit".Duch Vaší úvahy sice pro pana Hesse vyznívá kladně, avšak sousloví "bůhví proč", a nakonec i přirovnání k tendencím z konce 19. a začátku 20. století, budí ve mně dojem, že pana Hesse staví do světla naivního lidumila a národovce, který kdekomu cokoliv opublikuje, aby měli všichni radost (aby se nikomu nic nestalo, hlavně jemu ne)...
>
>Pokud se mýlím, omlouvám se za invektivu, ale dost citlivě vnímám významy a symboly. To je však už jen a jen můj problém. Srdečfně zdravím a přeji všem jen to nej.

Zdeněk Janas

 

Odpověď panu Janasovi

Vážený pane Janasi,přiznám se, že mi není zcela jasné, co vás na mém předešlém článku vlastně rozčílilo. Jen jsem využil americké statistiky k úvaze o budoucnosti knih. Podobně zmaten z vaší reakce je prý i pan Ludvík Hess. Možná by bylo dobré,kdybyste důvod svého naštvání blíže specifikoval.
DS

 

Vzkaz Zdeňka Janase Dušanu Spáčilovi

Pro pana Dušana Spáčila.
Mám úctu k autoritám. Ale ne k takovým, které si myslí, že jsou pupkem světa. Autorita je pro mne člověk, jenž se nepovyšuje a dovede dát prostor všem, kteří splňují jistá kritéria (jsem přesvědčen, že pan Ludvík Hess při své dloholeté práci pro autory Divokého vína není idiot, aby nedovedl rozeznat, co lze publikovat a co ne). Nemusí mít člověk 50 titulů před i za jménem, aby dovedl vnímat a cítit. Také nejsem příznivcem agropoezie, ale respektuji ji.

 

Utajené trumfy printu

Jsou papírové knihy už na cestě k zániku, vytlačí je elektronické čtečky a tablety? Ukazuje se, že odpověď nemusí být vůči „printu“ tak pesimistická, jak by se na první pohled nabízelo. Napadne vás to při podrobnějším čtení výsledků statistického průzkumu v teritoriu, které je v knižních trendech onou „zemi, kde zítra už znamená včera“. Tedy v USA. A to i přesto, že z tohoto ohlédnutí, publikovaného v posledním vydání Publishers Weekly v loňském roce, vyplývá, jak i v předešlém podzimu klesl počet dospělých Američanů, kteří si v tomto období přečetli papírovou knihu (z 72 procent na 67), zatímco počet čtenářů alespoň jedné e-knihy vzrostl na z 16 na 23.

Výrobci elektroniky a vydavatelé totiž ve Spojených státech do propagace a šíření čteček vložili obrovské prostředky. Vzrůst čtenosti e-knih jen o pár procent je proto spíše zklamáním. Navíc celkový počet čtoucích dospělých v USA v podzimním období také poklesl – ve srovnání s rokem 2011 o tři procenta - což se dá vykládat i tak, že e-knihy pro čtenáře stále nejsou tak atraktivní, jako knihy papírové.

Ještě zajímavější než neočekávaná statistika, je přečíst si, co si o této situaci myslí sami američtí podnikatelé v knižním průmyslu. Třeba nakladatel Peter Glassman upozorňuje na významné nedostatky, které e-knihy mají.“Když někdo čte e-knihu, nepropaguje, co čte. To, že nikdo kolem čtenáře nevidí obálku, je z hlediska publicity a reklamy velká ztráta! A přitom tento factor nikdy nikdo při srovnávání nákladů na printové versus elektronické knihy nezapočítal!“ Peter Glassman také upozorňuje, že když dočtete e-book, obvykle ji nedáte nikomu dalšímu, aby si ji přečetl,(protože čtečka je prostě spojena s konkrétním člověkem, který v ní má i další díla) a dodává: „My knihomolové, obvykle chceme mít konkrétní titul doma! Ale všichni takoví nejsou. Takže podceňujeme, kolik lidí se pustí do knihy, jen když jim ji někdo doslova dá do ruky a řekne jim: “To se mi líbilo a tobě se to myslím bude líbit taky!“ Jenže čtečku takhle nikomu nepředáte, potřebujete ji dál...

Další účastníci diskuse z řad amerických profesionálů na toto téma pod článkem v Publishers Weekly zase upozorňují na to, že americké knihovny sice nyní půjčují skoro všude i čtečky, zájem o ně je však malý. Jen pět procent uživatelů knihoven si loni půjčilo e-knihu (proti roku 2011 vzrůst ne o dvě procenta)! Souvisí to prý s tím, že na nové bestsellery se musí u eknih dlouho čekat a že celkově chybí dostatečně široká nabídka. Což se samozřejmě časem může změnit, nicméně i tak je zřejmé, že v bratrovražedném boji s knihami nemají e-books vítězství zdaleka jisté.



Dušan Spáčil

(První letošní úvodník na webu www.literarium.cz)

 

Novoroční otazník starého vydavatele

Dvaceti dvouletá minulost
zplodila agresi a zlost,
nenávist a proradnost,
lhostejnost a prolhanost.
Jsem si jist, zda budoucnost
nebude mít nikdy síly dost
zlomit mou umanutou urputnost?

 

Vladimír Stibor přeje Radost

Radost

Až ji přemůžeš.
můžeš si dát jméno
podle svého.
Odpaří se z jezera,
pohladí mládě
ležící na sněhu...

 

Požádal jsem taky Karla Sýse!

KAREL SÝS
PF 2013

„Nikdy jste se holoto neměli líp!“
Gusto je tu husto
zato teď je tady sakramentsky řídko
rozbředlé mozky vytékají z vytunelovaných hlav
Nejde o peníze v lebce
ale o prázdno v srdci
marasmus uprostřed tretek
Roh hojnosti měl díru
Nejlepší revoluce je liposukce
Zítra se bude tančit všude
ale ne podle not Pavla Kohouta
To ale bude tanec!

Zatímco Duka puká
potápějí se listopadovým hořem k Bílé hoře
chmury zahánějí paralenem fórů („Vždyť nám vládne Píča!“)
neboť cepy a sudlice naposled viděli ve Vávrově Proti všem
s holými prdelemi v houfu zírají na informační tabuli pro analfabety
„Nevíte co s penězi?
Kupte si vilu na Floridě!“
Zatímco zítra jim zdraží skočné
čekají zda velmoci nařídí valčík nebo polku
a natřásají se v příslušném rytmu
místo aby spustili verbuňk!

 

Petr Cincibuch a dodává L. F. Němec:

Do nového roku
přeju sex a koku! ----------------- Do nového roku, nejen sex a koku, jak přeje Petr Cincibuch, k životu i v poezii také čerstvý vzduch.

 

Poprosil jsem Jirku Žáčka, aby vám, moji milí, napsal přání do nového roku.

Luďku, posílám novoroční čtyřveršíčko do Divokého vína:
Nebojte se, psanci z ghetta,
že zas bude konec světa.
Nezpívejte rekviem -
s poezií přežijem!

 

81. děťátko do babyboxu přinesl Ježíšek až na Štěpána v 19:19 do brněnské Nemocnice Milosrdných bratří!

Dvanácté brněnské babyboxátko je chlapeček, a tak se zákonitě jmenuje Zdeněk podle výrobce nové generace babyboxů Zdeňka Juřici - MONTEL Náměšť nad Oslavou. Mohl by se jmenovat Petr podle hlavního dárce Petra Bečičky, majitele společnosti 100MEGA Distribution z Brna, Petr by mohl být i podle doktora Petra Lavického, jenž drží službu na novorozeneckém oddělení. Josef by mohl být podle ředitele nemocnice Josefa Drbala, Mirek podle porodníka doktora Nováka, jehož jsem dlužníkem. Mohl by být i Štěpán, neb se narodil na druhý svátek vánoční. Podle předchozího ředitele, s nímž jsem první moravský babybox v roce 2005 domlouval, by se mohl jmenovat Daniel Rychnovský. Jenže je to ZDENĚK. Petr Lavický mi řekl, že klučík je starý jen několik minut, váží 3220 gramů a měří 50 cm. Neonatolog si dokonce myslí, že je to K. P. čili kápéčko, děťátko narozené koncem pánevním. Každopádně je to zdravý kluk! Ať žije Zdeněk, Petr, Mirek, Josef, Daniel! Jsou Vánoce a já se neubráním radosti. Hurrááá!

Babydědek Lu

 

PF od Miloně Čepelky

Letos jdou svátky s napětím,
vesmír prý něco chystá:
zůstanu nebo odletím?
Kdo však jsi duše čistá,

klidně si popřej šťastný let
vším mezihvězdným prachem.
Lepší je láskou zešílet,
než třasořit se strachem.

PF 2013

Hana a Miloň Čepelkovi

 

Vánoční idyla 2012

Paňmáma doma zametá
a shání děti - nahonem,
že prý zas vyjde kometa,
ta divná hvězda s ohonem.

V dřevěném betlému na pérka,
Lid opět vítá Messiaha,
Noc je však jako negerka,
Divoká, krásná, zcela nahá.

Vše nejlepší k prvním Vánocům po "konci světa" - a hodně zdraví a
štěstí do Nového roku 2013 přeji všem, koho mám rád, všem, kdo mají
rádi mě i všem ostatním lidem dobré vůle:)
Dušan Spáčil

 

Kdekoli se shromáždí...

Minulý týden jsem se jako autor zúčastnil literárního čtení. Dosud jsem se podobným akcím spíš vyhýbal. Jednak mám hlásek jako konipásek, jednak jsem na dosavadních literárních večerech získal důvodný dojem, že moje recitace připomíná strojový překlad. Vlastně jsem si na takových akcích vždy připadal jako jako žáček na školní akademii! A to je, přiznejme si, v šestapadesáti dost hloupý pocit...

Tentokrát to bylo jiné. Už prostředím – čekal jsem pódium a znuděné publikum, místo toho jsme se sešli u dvou stolů v maličké vinárničce M + M na Vinohradech. Posluchačů se shromáždilo jen pár, ale zato je to, co jsme my tři pisálkové říkali, opravdu zajímalo. A když jsem přednášel, bylo to jako bych jako bych šeptal verše milence do ouška! (Ne žádnou milenku nemám, pozn. pro manželku.) Nicméně v kolegyni básnířce Alence Vávrové planul při recitaci jejích skvělých blues přímo oheň a kolega prozaik Lubor Falteisek byl fakt vtipný. A víno chutnalo samozřejmě taky skvěle...

Jasně, že to superkomorní prostředí bylo vlastně z nouze ctnost. Že by bylo hezké, kdyby na básničky nepřišlo dvanáct, ale padesát lidí. Sám si vzpomínám na sál Lucerny, který ani nedutal, když tam z podia recitoval Václava Hraběte Mirek Kovařík. A musel být úžasný zážitek vidět deklamovat Jevgenije Jevtušenka na stadióně, nebo Alana Ginsberga na rockovém koncertě. V naší vinárničce jsem si ale uvědomil, že i v malém to má smysl. Protože na počátku bylo slovo. "A kdekoli se shromáždí dva nebo tři ve jménu mém tam já jsem vprostřed nich..."

Dušan Spáčil
Úvodník z nového čísla webového časopisu www.literarium.cz

 

80. děťátko v ostravském babyboxu!

Zrovinka dnes jsem novináři na otázku odpovídal, že osmdesáté děťátko je na spadnutí během hodin. Pět minut po půl osmé odložil neznámý dárce do babyboxu v Městské nemocnici Ostrava chlapečka. Jak mu budeme říkat, moji milí? Co říkáte jménu Alexander? Dobrá, bude se pracovně jmenovat Alexander, příjmením třeba Veliký. Je to sedmé děťátko v ostravském babyboxu. Hezké Vánoce, milý Sašo!
Babydědek Lu


 
< 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 >