na další stranu
Ondřej Lipár
Na hřebeni teplý vítr
V údolí požáry v zahradách
zbytky hroznů ve vinohradě
a hluché hospody
Barvy utichají
Šimrání v břiše
bolavé nohy
a to co mi zbylo
roznáším po starých stezkách
***
Už bych skoro prosil
schůdných cest je pořád málo
naštěstí
brzy dozraje čas
a začne kvasit
nakonec se čirý stočí
a v lahvích zakope
v zahradě
Jednou vstaneme
z jara
zem bude měkká
po dešti
a bolehlav
bude dlouhý
***
Slova víc a víc
ztrácí na lesku
a získávají na sytosti
Šípky a chladná zem
Ti s pamětí pálí svíčky za mrtvé
ti bez paměti mají ruce černé od ořechů
Něco zakopat
čekat
je víra
***
Odřezky třísky
strupy
Nebojím se
Jednou
to skutečně budeme my
***
Uvědomuje si klíčové věty
až když je sama vyslovuje
objednává si pomalu
a kouří až po přikývnutí
Kavárenští povaleči na vymření
oživlé televizní obličeje
čajové sáčky
skvrny
Den
vločku po vločce
ztuhl
Usnuli v létě
ukolébaní frázemi
Poslední tón
v nich pořád zní
V kavárně si nelze dost dobře krýt záda
(přestrojení odložená
na věšáku včerejších novin
a ohmataných týdeníků)
Útokům čelit
s nohou stolu mezi stehny
Pohrávat si a neprohrát
***
Vytvářím ve sněhu pravidelnou stopu
Dnes zítra před lety
stojím
tlumím dech
sníh padá ve žlutém světle lampy
Říká mi
"Netrpělivost zabíjí požitek"
říká mi
"Čekání je klíčové"
A já čekal
Z jedoucího auta
počítal barevná světla v oknech
v křesle
které už dávno přišlo o knoflíky
přemítal o naschvál neposlaných přáních
Čekal
|
